Návrat… Po vleklém řešení oslabených ledvin (které pořád nejsou ok, ale fakt už něco dělat musím!), poté, co jsem ještě víc změnila stravu a vyloučila všechno špatné jsem se opět pustila do hýbání.

Začala jsem posilovnou a hodinami na posílení core (z břišních svalů mám fakt hadříky!) a pro návrat k běhu jsem si stanovila pražský 5km běh – Barvám neutečeš. Říkala jsem si, že když to poběžím volně, tak to snad dám. Mám dva poznatky – areál v Bohnicích je kopcovitý a po x měsících bez běhu 5km prostě neuběhnu. S indiánem jsme to dali za zhruba za 40 minut.

Vlastně k tomu mám ještě jeden zásadní poznatek – pořád mě to baví a je to to, co dělat chci.

Do RunTour mám tři týdny, hádám, že naběhám alespoň tak, abych to uběhla v kuse, na čase nezáleží.

Vím, že pro některé z vás je účast na závodě jen pro to abych „to uběhla“ málo, ale pro mě je to dost.

Je odražení se od startovního bloku směrem dopředu… a přesně tam chci běžet.

Člověk míní, osud mění…

Na tomhle místě mělo být zhodnocení závodu, který jsem neběžela. Zkrátím to, protože jinak by z toho vzniklo ufňukané cosi.

V noci ze čtvrtka na pátek minulý týden (tu sobotu jsme byli přihlášení na Prague Barefoot running) mě opět chytily ledviny. A to tak, že jsem odjela ještě ve čtyři ráno do nemocnice.

Představa, že to přebolí a půjdu domů vzala za své po CTčku, které ukázalo, že ten největší (1,5 cm) ze zbývajících kamenů se rozhodl udělat si svůj vlastní running.

V úterý následovala operace a teď rekonvalescence.

RunTouru a svým děvčatům jsem fandila z dálky.

Až to půjde, uvidím kam mě tělo hodí zpátky v tréninkovém plánu a budu pokračovat.

Do Run Tour v Praze času dost. Určitě o sobě dám vědět!

Díky všem.

9TD1 a 9TD2

Čím se blíží datum závodu, tím se mi zdá, že se dny zkracují. Potřebovala bych je protáhnout, abych stíhala běhat tolik, kolik bych chtěla a potřebovala. Znáte to…

Přesto byl víkend mimořádně akční, nabitý emocemi i pohybem. Ano, Valašský Hrb. Vyráželi jsme v pátek večer, přespali na pumpě a zima, která nás vyhnala ze spacáků už před šestou hodinou ranní nám dovolila pokochat se ránem v Beskydech. Zamilovala jsem se.

Na závod jsme jeli fandit, ale nakonec jsme naběhali (a nachodili, protože ty kopce se vážně nedají jen tak běžet) něco kolem 10 km. Bohužel je trénink nepublikovatelný v endomondu, protože jsme zapomínali zapínat Suunta, i tak ale přidám alespoň to, co jsme naměřili.

Po odstartování posledního závodu na „15“ km jsme si odběhli cca 4 km před cíl a čekali. Profandili jsme něco málo přes 3 hodiny, utleskaní, uskákaní a ukřičení jsme pak vítali Hanku Sirovou s Ewou Ohlídalovou, na které jsme čekali a které jsme chtěli doprovodit do cíle.

Je to zvláštní, ale jak pro mě běh tam byl náročný, běh zpět jsem ani nevnímala, a celou cestu jsem mluvila, až jsem si říkala, kdy mě Hanka pošle někam. Neposlala a do cíle hrdě vběhla, s hlavou vtyčenou a úsměvem na rtech a já byla tak pyšná.

Fandění je skvělá věc. Co člověk vydá, to se mu mnohonásobně vrátí v podobě úsměvů těch, kteří už nemohou, ale vaše energie je zase posune o kousek dál. A jeden z těch skvělých momentů byl, když okoloběžící závodnice křikla „Ty jsi Eva viď? Čtu tvůj blog!“ To pak člověku skoro dochází slova…

Po krátkém odpočinku nás pak ještě čekal cca 1,8 km dlouhý seběh dolů na parkoviště kde nás nabíral autobus svážející lidi dolů…

Nepřísluší mi psát o Valašském Hrbu, krásně se toho ujali účastníci závodu. Pro mě to byla ale tak nesmírně cenná zkušenost. Netrpělivě budu vyhlížet otevření registrací na třetí ročník závodu, protože se stal mou srdcovou záležitostí. V neděli nás pak čekal další akční – dětský – den.

Víkend se na nás podepsal, spát jsme šli těsně po deváté a ještě dnes, když jsem jela z Prahy autobusem, usnula jsem tak tvrdě, že naprosto netuším, kdy mi dohrál playlist, což se mi nestává. Ale každá minuta tohoto víkendu za to stála. Do závodu mám dva týdny.

Vím, že ty předcházející dva týdny nebyly podle tréninkového plánu, ale nelituju toho. Teď už vím, že závod uběhnu, sice ne v oslnivém čase, ale uběhnu. Mohla bych běhat striktně podle plánu, ale pak bych asi neobjevila to, co jsem našla na Valašském hrbu a co je na běhu nejkrásnější – pospolitost, přátelství, hrdost na přátele a hrdost na sebe… a volnost.

Omlouvám se za tento sentimentální deníček… muselo to ven.

Trenérka Karolína: Z Evy je běžkyně s velkým B a ještě větším srdcem. Nejen že si hravě poradí s kdejakou vzdáleností, překážkou nebo terénem, ale dokáže povzbudit i běžce kolem sebe. Zapadla do party závodníků a závodnic, jako by se nechumelilo – a v případě Hrbu, jako by se neblátilo :-)

Můj tréninkový deník.

Tréninkový plán – Jak se připravit na svůj první 5 km běh

8T3D

Já sama, jen ve společnosti kapely Sabaton. Běžela jsem od domu okruh na Novák a zpět – trasu „právě nemám auto a čas“. Okruh kolem rybníka má přibližně kilometr, dá se tedy kroužit dokud člověk neodběhne to, co chce. Rozběh byl tuhý, ale ve finále jsem sama sebe překvapila, když jsem místo otočky domů nakráčela ještě na jedno kolo. Hůř se mi dýchalo, ale to je teplem. 4,5 km splněno, celkem v pohodě.

8T2D a 8T1D – 24. a 25. květen

Vzhledem k tomu, že jsem potřebovala doběhnout týden, rozhodli jsme se běžet dvoufázově. Chtěli jsme už v sobotu, ale počasí nepřálo a v bouřce se nám běhat nechtělo. První běh byl tedy ráno.

Protože jsme se přihlásili na Barefoot Run, chtěli jsme vyzkoušet bosý běh a já si vzpomněla na trasu, kterou jsem běhávala před lety. Dalo se na ní uběhnout i něco kolem 6 km.

První část vedla z Trhových Dušníků podél potoka a bosé nohy si libovaly. Měkoučká tráva, ještě mokrá od dešťů a ranní rosy, hned vedle zurčící potok, zpívající ptáci, sluníčko… nádhera. Jaké ale bylo moje překvapení, když cesta náhle končila a objevila se tráva do pasu.

Řekli jsme si, že to přesto zkusíme, třeba se cesta dál objeví, přesto jsme byli nuceni přejít do kroku (což je krásně vidět v mém endomondu). Pokračovali jsme ještě přibližně kilometr, abychom se přesvědčili, že se cesta neobjeví.

Nohy příjemně spálené od kopřiv a ošlehané od trávy (ok, můj přítel – alergik – na to má jiný názor…) … ale nakonec jsme se otočili, obuli a odskákali trávou zase zpět. Bylo z toho něco málo přes 3 km, ale velmi příjemných. Překvapilo mě, jak dobře se mi běželo bosky a jak těžko to potom šlo s botama.

Druhý běh, od 18:00, byl na klasickou trasu do Příbramského lesoparku. Trasu už jsme trochu natáhli, abychom se dostali přes 4 km. Kupodivu se běželo podstatně lépe než ráno, i když týden neběhající nohy byly stále cítit. Znovu už týdenní přestávku nesmím dopustit, pokud ten závod chci alespoň uběhnout.

Utěšuju se tím, že někdo poslední prostě musí být. Opět jsme potkávali spoustu běžců, cyklistů, rodinek na procházce. Přišla jsem na to, že když si hlava myslí, že už nemůže, je dobré ji zaměstnat. Takže jsem přemýšlela na novým designem firemních stránek a tělo poslušně vykonávalo pohyb směrem vpřed. Cool, musím si vymyslet mentální program na závod.

Shrnutí – běželi jsme něco málo přes 4 km, vzhledem k večerním hodinám už nebylo vedro, takže se běželo dobře, problém mi nedělaly ani lehké terénní nerovnosti, ačkoliv obrat směrem k autu, znamenající běh z kopce byl naprosto úžasný.

Trenérka Karolína: S příchodem teplých dní všechny bájenky zkoušíme bosé běhání po vzoru Tomáše. Ani Evu touha zakusit něco nového neminula a šlo jí to hned skvěle. Důležitá je radost a dobrý pocit. Dokonce Eva už i ví, že když stávkují nohy, je třeba zaměstnat hlavu, protože vše je v hlavě.

Můj tréninkový deník.

Tréninkový plán – Jak se připravit na svůj první 5 km běh

7T2D – 17.květen

Ačkoliv to přesně nezapadá do schématu tréninku, přesto tento den beru jako tréninkový. Ano, Brdská 25. Šli jsme 12 km Nordic Walking. S hůlkami jsme nikdy netrénovali, takže to byla premiéra. Původní plán byl kopce jít a rovinky a z kopce sbíhat. Ale opět jsem měla krapet velké oči…

Ráno jsme vstávali poměrně brzy a šli jsme na farmářský trh. Že si uděláme radost a dáme si k snídani některý z koláčů, které tam prodávají. Podcenila jsem, jak rychle se tělo adaptuje na jinou stravu a tak mi z koláče bylo pěkně zle. Trošku jsem panikařila, protože křovíčka fakt nemám ráda.

Nakonec ale do závodu přetrval spíš jen divný pocit kolem žaludku. Od rána bylo zataženo a my doufali, že alespoň nezačne pršet. Další omyl. Na start jsme dorazili zhruba v půl druhé, do startu zbývala půl hodina. Oproti loňskému ročníku byla spousta lidí a to i navzdory počasí. Vítali jsme se s ostatními Báječnými.

Ve 14:00 byl odstartován závod na 25 km a pět minut po něm i my. Záhy jsem si uvědomila, že v tom zmatku a shonu jsem si neodskočila, takže mě celou cestu provázel plný močový měchýř. Do lesa se mi nechtělo – za námi byla skupinka, která nejen že by mě viděla, ale ještě by nás předběhla a to bylo horší. Od začátku jsme nasadili příjemné chodecké tempo a valili vpřed. Na chození je fajn, že člověk stíhá konverzovat, takže cesta ubíhala rychle.

Párkrát jsme zaklusali, což s hůlkami bylo umění, ale nakonec jsme na to asi i přišli a už jsme přes ně nezakopávali a nepadali. Ani jsme se nenadáli a bylo tu 6 km, pak 8, 10. Pořád jsem měla plno sil, úsměv na tváři i přes déšť, který nás tou dobou už vydatně smáčel. Klusali jsme co to šlo. Do cíle jsme vběhli s časem 1:50. Nic moc, mohlo by se zdát, ale pro mě to bylo úžasné.

Uvědomila jsem si, že se cítím skvěle, báječně, a že bych tu zimu, mokro, bolest v nohou, už nevyměnila za sobotní sezení u počítače. Počkali jsme v cíli na báječné, které běžely 25 km a slíbili si, že příští rok to zkusíme taky.

Shrnutí – ač to nebylo dle tréninkového plánu, myslím, že jsem pro sebe udělala hodně. Kromě bolavých svalů (a co bolí to sílí!) jsem posílila i psychiku.

Objevuju kouzla a čáry pohybu a je mi při tom opravdu moc dobře.

PS: Abyste si nemysleli, že můj přítel a parťák je paní Colombová, o které se stále mluví, ale nikdy ji nikdo neviděl, tady nás máte. Šťastní a totálně zmoklí v cíli.

Trenérka Karolína: Pane jo, 110 minut v zápřahu, 12km v náročném terénu, boj s nepřízní počasí a dokonce se v Evě projevil skutečný závodní duch. Umístění těsně pod bednou a veliké zlepšení proti loňskému roku. To je výkon hodný obrovské pochvaly před nastoupenou jednotkou Báječných žen v běhu.

Můj tréninkový deník.

Tréninkový plán – Jak se připravit na svůj první 5 km běh

7T1D – 15.květen

Nabuzená knihou Hledání ultra se ještě víc vrhám do studování toho co a jak jíst. Výsledky se dostavují poměrně rychle, ačkoliv za ten nejdůležitější považuji své zdraví.

Hubnutí s tím jde ruku v ruce a vlastně tak nějak samo. Tento měsíc, dalo by se říci, slavím: –10 kg dole a trasu, kterou jsem nedávno ušla se sípěním, běhám. Byť pomalu (snažím se držet tepovku kolem 150) ale běžím.

Dnes tedy poprvé 4 km v kuse. Běží se mnou přítel a je to fajn. I když na moje dorážení „povídej mi něco“ většinou odvětí „tak já ti budu vyprávět, jak jsem v práci kompiloval“.

První kilometr se běží sám, nohy mám lehké a přesně TAKHLE si to představuju ve snech. Počasí je pro mě ideální – chladno, fouká vítr, občas kápne nějaká kapka. Což má pro mě pozitivní důsledky – nepřehřívám se.

Kolečko kolem Nováku je dost na morál, ale podle hesla „je to v hlavě“ prostě běžím. Přemýšlím, kde seženu ty pěkné džíny, co jsem nedávno viděla. Funguje to.

Zpátky k baráku už to zase běží docela dobře, přeci jen je to mírně z kopečka, ale přesto jsem ráda, když pípne 4 km a já mohu přejít do chůze.

Uvědomuju si, že nejraději mám běhy venku v přírodě, kde se mohu zastavit, kochat, vyjít kopec. A mám ještě jednu věc o které přemýšlím. Když vím, že jsem teď zdravá, můžu být trochu odvážnější.

Prvním cílem je 5 km na Run Tour v Hradci. Ale co dál? Všechny cíle se mi zdají malé. Ale to je jen ta euforie. Zase se vrátím zpátky na zem a budu realista. Ale teď mě napadá třeba… třeba nějaký pěkný triatlon.

Trenérka Karolína: Další dobrá zpráva. Tentokrát lékařská a hodně důležitá. A další úspěšně splněný trénink a svět je krásný. Eva se nenechá rozladit ani rychlejšími běžci. Rychlost je veličina stejně jen relativní a důležité je si to užít. A to Eva umí.

Můj tréninkový deník.

Tréninkový plán – Jak se připravit na svůj první 5 km běh

6T3D – 13.květen

Tak dneska 3,5 km v kuse. Vzhledem k časovému presu vyrážíme rovnou z domu směrem na „Novák“, kolečko kolem rybníka a zpět. S rozejitím 5 minut na začátku.

Je ošklivo, takže je málo lidí a tak se běží vcelku dobře. Na Nováku potkáváme na každém kroku běžce (a každý běží rychleji než my). Ale jsem nerozhoditelná. Proč? Protože mám potvrzeno od doktorů, že moje ledviny jsou ok. Kameny mizí, drolí se a nové nerostou.

Jsem šťastná jako blecha a objala bych svět. Místo objímání světa se ale soustředím na nádech-výdech, protože do toho se aktuálně smrsknul celý můj život. Nadechnout a vydechnout v rytmu a včas.

V sobotu se chystáme na Brdskou 25. Ne, nepoběžíme, zvolili jsme 12 km nordic walking s tím, že co půjde, zkusíme klusat. Loni jsem ji šla s antibiotiky a nemocnýma ledvinama. Letos by to mohlo (a mělo) být lepší. A příští rok třeba už i poběžíme.

Trenérka Karolína:

Evě se daří, hlava je naladěná na pozitivní vlnu a je to znát i na vnímání okolního světa. Deset kilo dole už je sakra znát, to je už docela velký batoh – tak na víkend i se spacákem. Nohy se za takový výsledek a úlevu odmění. A dokonce už myslíš i na posunutí cíle někam dál. Jen tak dál Eví, vedeš si skvěle.

Můj tréninkový deník.

Tréninkový plán – Jak se připravit na svůj první 5 km běh

6T2D – 9.květen

Našli jsme si s Leem krásnou trasu, cca 5 km s tím, že první část do prudkého kopce směrem na Třemošnou vyjdeme a zbytek už by měly být rovinky a skopečky.

Vyzbrojeni mapu v hlavě (teda spíš Leo, já mám v hlavě chaos a ne mapy ) jsme vyrazili. Krpál byl opravdu krpálovitý tak, že posledních pár set metrů jsem sotva dýchala, nohy se mi klepaly a plíce mě dobíhaly až za nějakou dobu. V lese nebyla ani noha, svítilo sluníčko tak, až oči přecházely a byla to opravdu pohoda.

Někde kolem 3 km jsme si ale uvědomili, že nevíme kde jsme. Doběhli jsme na křižovatku, která nám nic neříkala. Podle odhadu jsme tedy vybrali cestu, kterou by mělo ležet auto a běželi dále. Pokusila jsem se zorientovat a byla si 100% jistá, že běžíme správně, blížíme se k hájovně, od které to je už jen kilák a půl k parkovišti.

Spokojeně jsem si poklusávala a v tom Leovi došlo kde jsme – tudy jsme prý šli na loňské Brdské 25 a pokud má pravdu, tak jsme prý akorát nad Pilskou. Tvrdila jsem, že to není možné, znamenalo by to ještě více než 4km k autu … ale v tom se rozestoupily stromy a před námi ležela krásně klidná hladina Pilské nádrže.

Chytl nás záchvat smíchu, na chvíli jsme přešli do kroku a pak klusali dál. Dali jsme něco kolem 7 km nádhernou přírodou. Prodloužení mi nevadilo, spíš naopak. Dokonce jsem v závěru měla sílu zrychlit. A kochala jsem se. V dalším tréninku mě čeká 3,5 km souvislého běhu. Pokud tam nebude kopec myslím, že to nebude problém. Snad poprvé začínám mít pocit, že by ten závod mohl jít.

Trenérka Karolína: Ze tří rovnou na dvojnásobnou dávku kilometrů a Eva se ani nezalekla. Další známka toho, že 5 km nebude pro Evu žádný problém. Víra ve splnění snu je možná důležitější než fyzické předpoklady. Evo, věř si! Letos 5, za rok 10 km. Báječné ženy tě nenechají usnout na vavřínech.

Můj tréninkový deník.

Tréninkový plán – Jak se připravit na svůj první 5 km běh

6T1D – 8.květen

Protože tento týden může přítel běhat se mnou, volíme delší a náročnější trasu kolem Pilské nádrže (ano to je ta křovíčková!) s tím, že kopec vyjdeme a dál zkusíme běžet. Do kroku jsme nakonec přešli krapet dříve, protože můj tep se šplhal ke 200 už pár set metrů před začátkem toho „fakt kopce“.

Zbytek se nám povedl ale téměř ukázkově, křovíčko se nekonalo a běh jsme si užili. Tak moc, že jsme ještě po cestě domů dohodli, že si na mapě najdeme nějakou novou trasu se startem v Kozičíně a při dalším běhu ji vyzkoušíme.

Ano, myslím, že se pomalinku posouvám na další úroveň běhání a to z nutnosti na radost. Je to fajn. A je zajímavé, že to přichází zrovna v době, kdy zajetý systém běhů úterý, čtvrtek, sobota vzal totálně za své, protože je toho všeho prostě moc. Školení, cesty do Prahy, firma, syn, kolečka vyšetření jestli jsou moje ledviny opravdu ok. Často nebývá síla. Přesto běhám jak to jen jde.

Trenérka Karolína: Líbí se mi poznatek Evy, že z nutnosti běhat se stává radost z běhu. Tělo se raduje a hlava se těší a tak to má být. Eva zrychluje tempo svého běhu, a vzdálenosti , které se před měsícem zdály nepřekonatelné se stávají běžnou tréninkovou dávkou.

Můj tréninkový deník.

Tréninkový plán – Jak se připravit na svůj první 5 km běh

5T3D – 5.květen

Dnes to bylo podle tréninku 3 km v kuse. Sobota ani neděle nevyšla, takže jsem běh musela nechat na pondělí. Chtěla jsem vyběhnout už ráno, ale dohnala mě práce a řešení různých věcí.

V 11:00 jsem stále seděla doma a už se mi zoufale nechtělo. Ale kdo se dal na vojnu, musí bojovat a tak jsem oblékla Suunto a přes nákup (pravidelná dávka ovoce a zeleniny!) to vzala do lesoparku.

Pobíhání po obchoďáku jsem pojala jako rozcvičku a rovnou vyběhla. Od začátku jsem byla rozhodnutá, že poběžím na pohodu, což znamená tempo, při kterém většina z vás běžců chodí.

Nechtěla jsem, aby mě cokoliv bolelo, aby mi nestačil dech. Chtěla jsem si to užít. A to se povedlo. Navzdory tomu, že jsem vybíhala negativně naladěná, už po pár krocích mi bylo dobře.

Bylo poledne a všude bylo prázdno. Užívala jsem slunce, zpěvu ptáků, zurčení potůčku i toho jednoho staršího pána na kole, kterého jsem potkala v závěru a který mě krásně zdravil: „Sportu zdar!“ Prostě – bylo fajn.

Ještě je daleko doba kdy s radostí uběhnu 5, 10 nebo 21 km. Ale už je tu doba, kdy umím s radostí uběhnout 3 kilometry. Já osobně to považuju za úspěch.

5T2D Po Světlušce jsem běžela jeden běh podle tréninkového plánu. 1,2 km běh, 800 m chůze, 1,2 km běh. Běželi jsme s přítelem brzy ráno, byl to čtvrtek, státní svátek, a my pak jeli k mojí mamce. Byli jsme hladoví, rozespalí, ale uběhli jsme to.

Shodli jsme se pak, že to nebylo ono – těžké nohy, jako když člověk běží blátem. Já v té době byla šestý den na šťávách, ale po zkušenostech z běhu do Brd jsem ráno před během nepila. V lesoparku křovíčka nejsou Každopádně nic nebolelo, jen prostě ta únava.

Běh pro Světlušku – mimo tréninkový plán. Byla úžasná atmosféra s partou Báječných. Mým cílem bylo uběhnout 3 km v kuse a to se povedlo, dokonce i v (na mě) solidním čase – 7:20min/km. Jen ten tep na konci už nebyl ono (viz. Tréninkový deník ). Ale pocit to byl skvělý, nevím jestli tou tmou, atmosférou – ani mi nepřišlo že běžím. Velké díky patří trenérce Karolíně a mému příteli, kteří se mnou běželi mým šnečím tempem a vyprávěli mi.

Trenérka Karolína: Za Světlušku si Eva zaslouží obrovskou pochvalu. Hned od počátku běžela stabilním tempem, nenechala se strhnout davem a utíkala si svoje. Ještě před metou 1,5 km hodně lidí přecházelo do chůze a Eva si šla stále svoje, neohroženě předbíhala a dokonce lehce zrychlovala. Ani mírný kopeček ji nerozhodil z tempa ani kadence.

Do cíle už jenom zrychlovala, trochu pochybovala o přesnosti délky trasy, ale 3 km to byly. Eva je zvládla skvěle. A byl to skutečně BĚH! Po takovém výkonu si tělo únavu zaslouží a je dobře, že se s ní Eva opět poprala s vervou sobě vlastní.

Na 3 km si už Eva věří a nezaskočí ji ani nákup nebo špatná nálada. Je to další významný krůček k vysněnému cíli. Evo, mám z tebe velikou radost. Jen tak dál.

Můj tréninkový deník.

Tréninkový plán – Jak se připravit na svůj první 5 km běh

5T1D – 27.duben

Tak jsem zpět. Po týdnu, kdy jsem léčila koleno a ve kterém jsem díky času bez cvičení zvládla několik věcí, které jsem už nějakou dobu odkládala.

Například shlédnutí filmu „Tlustí, nemocní a téměř mrtví“. Po týdnu, kdy jsem začala pít ovocno-zeleninové šťávy (viz můj blog http://taigasha.cz), tak jsem dneska vyběhla.

Trochu naštvaná, že přítel spí, místo aby běžel se mnou (uznávám, mohla jsem ho vzbudit) a bojící se, že po týdnu to půjde špatně. Místo lesoparku jsem se zatoulala do vojenského prostoru Brdy do míst, kde se poběží Brdská 25. Miluju to tu.

Ale okruh který jsem běžela má 6 km a trať není úplně nenáročná, zvlášť pro mě. Strach byl tedy na místě, nicméně jsem se vážně těšila. Technika mě opět zradila, jak jsem zjistila hned na začátku a v závěru mě pak zradila i střeva, ale o tom za chvíli.

Rozběh byl pomalý, příjemná rovinka v lese, která někdy kolem 2 km přechází v asfaltku s vražedným kopcem. Vyšel mi na něj akorát běh, dala jsem půlku a zbytek došla funíc jak parní hrnec před výbuchem. Pak příjemná rovinka až „skopeček“, který jsem poklusávala rozhlížejíc a kochajíc se lesem.

No a pak se ohlásila střeva, a že prý je fajn, že piju šťávy. Rozhodly se, že je právě čas na pochod. Nikdy se mi to nestalo, ale předpokládám že pokud budu běhat, nebylo to naposledy. Vytřeštěné oči hledající místo kam není vidět, no znáte to. Kdo ne, buďte rádi.

Když jsem vyšla zpět na cestu, totálně vyšťavená, už nebyla síla běžet, takže jsem stopla hodinky a zbytek došla. Celkem to tedy bylo cca 6 km.

Na trénink se můžete podívat v mém Endomondu.

Trénink: Nevyšel. Hodinky stávkovaly a tak jsem se snažila dodržovat nějaké intervaly se střídavým úspěchem. Ale užila jsem si to. A koleno drží, díky Klárčo.

Trenérka Karolína: Sláva, Eva je už zase ve formě a bere vše se sobě vlastním humorem. Šťavnatý život ji pěkně šťaví, když se šťávy tváří, že by mohly tělo zašťavit. Tělo vydá pokyn na odšťaveníi a nepustí vyšťavený organismus do žádných větších akcí. Ať žijí šťávy všeho druhu a radujme se s Evou, že pokračuje dál v tréninku a nenechá se ničím zaskočit ani přešťavit :-)

4T3D – 20.duben

Neděle. V pátek večer jsme oba s přítelem snědli něco, co nám extrémně nesedlo. Ano, hřešit se nevyplácí! A tak sobotní trénink necháváme na neděli a sobotu trávíme zotavováním se.

V neděli leje. Vybíráme chvíli kdy vysvitne sluníčko a vyrážíme. V nohách cítím ještě čtvrteční náročnější výběh s Bájenkama – bolí mě koleno, s tím jsem se dosud nesetkala.

Ale klušem, i když entuziasmus tomu chybí. Tělo jakoby protestovalo a hlava se nebrání. Ale držím. Je to znatelně pomalejší, až po obrátce se standardně dostávám trošku do pohody a začíná pršet.

Ne, pršet ne… leje jako z konve. Za chvíli vypadáme jak vodníci a rodinky poschovávané pod stromy a v altánku na nás zírají, když jako šílenci v tom dešti běžíme a smějeme se.

Do deště bych asi měla problém vyběhnout, ale když začne pršet když už běžím? Proč si to neužít.

Tentokrát nepřidáváme žádný běžecký úsek, jsme rádi, že jsme rádi. Opatrně protahuju, ale koleno protestuje. Doma mažu traumaplantem a modlím se.

V pondělí pak raději vynechávám TRX, i když ho miluju, potřebuju spíš běhat, takže ordinuju jeden den odpočinku navíc.

Ale v úterý, když ráno vedu synka do školy, koleno ještě cítím. Běhat půjdeme večer, tak se uvidí.

Kromě toho začíná týden č. 5. Zase o něco náročnější.

Trénink: 5 min. svižná chůze na zahřátí. Potom: běh 400 m (nebo 3 min.), chůze 200 m (nebo 90s), běh 800 m (nebo 5 min.), chůze 400 m (nebo 2:30min.), běh 400 m (nebo 3 min.), chůze 200 m (nebo 90s), běh 800 m (nebo 5 min.).

Trenérka Karolína: Kdyby se pořád jenom dařilo a nemuseli bychom překonávat žádné překážky, nebavilo by nás to a neradovali bychom se z výsledku.

Jen nikdy nikdo dopředu neví, kdy a co se mu do cesty postaví. Na Evu si počíhala nějaká stravovací chyba a když se s ní poprala, tak to zkouší koleno.

Evi, hlavu vzhůru, pereš se statečně se životem, popereš se i s kolenem. Držím palce.

Můj tréninkový deník.

Tréninkový plán – Jak se připravit na svůj první 5 km běh

4T2D – 17.duben

Tak dnes mě čekal avizovaný výběh s trenérkou Karolínou a dalšíma Bájenkama (a mým báječným přítelem). Ujala jsem se, pro mě, netypické role vůdce a vyrazili jsme do Krčského lesa.

Na začátku jsem nasadila poměrně rychlé tempo 6:20/km, což jsem zákonitě nemohla udýchat déle, než právě prvních 400 metrů. Pak už jsem zpomalila.

Dámy za mnou spokojeně štěbetaly a já, soustředěná na svůj dech a krok, jsem ten šum nadšeně poslouchala. Společně se zpěvem ptáků to byl hotový balzám na duši.

Celkově byl ale trénink rychlejší a to se odrazilo na mých nohách – pravou achilovku jsem opět cítila. Ne sice nějak hrozně, ale přeci jen natolik, aby mi to způsobilo vrásku na čele, když bolí teď, jak můžu vydržet závod?

Trénink jsme trochu protáhli a nakonec z toho bylo 4,6 km. Snad tedy ta „pětka“ není tak nereálná. Bájenky byly báječné, povzbuzovaly, chválily, v tu chvíli nic nebylo nemožné. A v tom tví kouzlo a síla kolektivu. Prostě žene dopředu jen svou pozitivní silou, díky za ni.

Na dětském hřišti nám Karolína udělala rozcvičku, při které jsme zjistili, že točení rukama nemusí být až taková sranda a že když se banda dospělých nahrne na dětský vláček a sborově dělá „ššššš hůůůůů“, tak se prostě lidé zastavují a zírají.

Zaobdivovali jsme si vzájemně svá běžecká vybavení, vyměnili zkušenosti ohledně bot, kalhot, hůlek, naplánovali několik dalších akcí a běželi zase dál.

Pevně věřím, že společné výběhy zaujmou pevné místo v našich kalendářích, protože to bylo vážně moc a moc bezva a já všem děkuju za neskutečnou podporu!

Trénink: Inu, snažili jsme se, ale v odpočívacích pauzách jsme fotili a ty běhací zase krapet natahovali a přidávali. Myslím, že jsem splnila a něco navíc k tomu.

Trenérka Karolína: Dneska to byl trénink naruby. Eva byla trenérka a ve své péči měla asi 10 bájenek včetně Leoše. Poslouchali jsme ji , čekali na povely a měly co dělat Evu uviset. Stačilo se trochu zapovídat a už nám mizela v dáli. Ani kopečky v Krčáku Evu nezastavily. Ukrajuje kilometry a minuty ze svého tréninkového plánu a svědomitě míří ke dni s velkým D. Eva nás dnes všechy mile překvapila. Jen tak dál.

Můj tréninkový deník.

Tréninkový plán – Jak se připravit na svůj první 5 km běh

4T1D – 15.duben

Dnes začnu lehce poeticky. Někdy v šesté třídě jsme byli se školou na škole v přírodě kdesi v horách. Učitelky, aby nás zabavily, vymyslely běžeckou soutěž družstev. Nahoru a zpátky, dohromady tak možná tři kilometry.

Běh jsem nesnášela, kopce ještě víc a 3 km byla nepředstavitelná vzdálenost. Nahoru jsem se táhla a svůj tým zdržovala. Nahoře, kde oni už nemohli, já chytla Druhý dech. Proč to velké „D“? Protože to byl TEN Druhý dech.

Běžela jsem, jako kdyby to bylo něco, co dělám každý den, běžela jsem jak vítr, byla jsem šťastná, nebolely mě nohy, nepálily plíce. Bylo to nád-her-né. Od té doby ho hledám. Protože až ho najdu, nic mě nezastaví.

Dneškem začal týden číslo 4. Po krátkých běžeckých úsecích prokládaných chůzí došlo na lámání chleba a objevila se vzdálenost 800metrů. Inu, šlo to. Záměrně jsem zpomalila tak, abych neměla problémy s dechem.

Také se mnou běžel přítel. Zjistila jsem, že ve dvou se to přeci jen lépe táhne a že přítel je lepší, než hudba v uších. Nohy již standardně nebolí a ani s dechem jsem na tom nebyla špatně (krom kopečku), myslím, že se zlepšuji a vyhlídky na uběhnutí závodu už nejsou tak černé.

Ve čtvrtek mě čeká společný trénink v Praze s ostatníma Bájenkama. Těším se.

Trénink: 5 min. svižná chůze na zahřátí. Potom: běh 400 m (nebo 3 min.), chůze 200 m (nebo 90s), běh 800 m (nebo 5 min.), chůze 400 m (nebo 2:30min.), běh 400 m (nebo 3 min.), chůze 200 m (nebo 90s), běh 800 m (nebo 5 min.)

Můj tréninkový deník.

Tréninkový plán – Jak se připravit na svůj první 5 km běh

3T3D – 13.duben

Dnes to opět šlo. Zase se potvrdilo, že první kilometr a půl se rozbíhám – vyšší tepy, nižší rychlost a pak to běží tak nějak samo. Alespoň v rámci intervalů. Ono 400 metrů není zase tak moc.

Budu to muset uběhnout 12,5×. Běhat jsme šli opět s přítelem, opět do lesoparku a opět ráno kolem 9:00h.

Nebolí nic, jen to dýchání mě trápí. Zatímco nohy už stíhají, plíce brání a už při „rozchůzi“ dýchám pusou a po prvních intervalech to rozhodně není lepší.

Opravdu nechápu jak to někdo může udýchat nosem. Připadá mi, jako by v tom mém byla záklopka.

Na konci běhu jsme fotili, to je zážitek sám o sobě – nevypadat úplně jako velryba, ale jen trochu a v rámci možností alespoň lehce vtipně. Nejdůležitější je, nebrat se vážně.

A tak jsme vběhli na dětské hřiště, které okupoval jeden tatínek a jedno dítě. To nás neřešilo, ale tatínek valil oči, když přítel lezl nahoru na prolézačky aby mě mohl vyfotit visící zvrchu. Inu, alespoň jednomu člověku jsme udělali pěkný den.

Trénink: Svižná chůze 5 minut, poté 90 vteřin běh, 90 vteřin chůze, 180 vteřin běh, 180 vteřin chůze a takto 2× splněn + jeden běh navíc. Splněno.

Od příštího týdne už budu muset změnit trasu, protože lesoparková mi nebude stačit. Holt jde do tuhého!

Trenérka Karolína: Eva dělá velké pokroky a k tomu ještě tropí hlouposti na dětském hřišti. To vše pro pobavení a potěšení sebe i nás.

Umí si ze sebe udělat legraci a bere vše sportovně, trénuje tělo i ducha. U poslední 400ky se dostala už na maximální tempo 5:13. Že by příprava na finiš závodu?

Můj tréninkový deník.

Tréninkový plán – Jak se připravit na svůj první 5 km běh

3T2D – 11.duben

Ve čtvrtek jsem běhat nemohla – školení od časného rána do pozdního večera, domů jsem se doplazila a po čtyřech bych to asi nedala.

Pátek jsme měli opět nabitý, přítel si vzal dovolenou a slíbil, že až zařídíme všechno co musíme, vyběhne se mnou. Většinu dne jsme strávili v Praze ve frontě na PRE a plynárny.

Doma pak rychle pro syna, odvézt na plavčo, v mezidobí s kocourem na veterinu, pak zase zpět, vyzvednout Matýska… Uf uf a bylo šest a my sotva pletli nohama.

Ale povinnost je povinnost a já se vlastně i těšila, že si vyčistím hlavu. Začátek byl pomalejší a zase chvíli trvalo, než jsem chytla ten správný dech a rytmus.

Ale kolem toho 1,5 km se zlomilo a z trápení se zase stala radost, takže jsme opět přidali jeden běžecký úsek navíc. Nohy nebolí, achilovky se úplně odmlčely a holeně také – zdá se, že tělo si pomalu zvyká a to je moc fajn.

I na Endomondu je vidět, že zrychluji a to vcelku bezbolestně. Ještě uvidíme, jak to bude vypadat až přestanou chodecké pauzy a začne běh v kuse.

Trénink: Svižná chůze 5 minut, poté 90 vteřin běh, 90 vteřin chůze, 180 vteřin běh, 180 vteřin chůze a takto 2× splněn.

Trenérka Karolína: Dnešní trénink byl pocitově rychlejší. Endomondí graf hlásí pokles průměrneho tempa hluboko pod 9 minut. Což je velký pokrok. Eva se cílevědomě drží plánu, nic ji nebolí a sama cítí, že to jde. A to je fajn.

Můj tréninkový deník.

Tréninkový plán – Jak se připravit na svůj první 5 km běh

3T1D – 8.duben

Tak dneska to bylo zajímavé. Po týdnu opět sama. Když jsem vjížděla k lesoparku, viděla jsem osamělou shrbenou postavu pána, jak mizí na cestě v lese. V ruce nesl železnou tyč. Polilo mě horko, ale řekla jsem si buď statečná.

Viděla jsem ho, jak jde po cestě, tak jsem se veeeelmi pomalu rozcvičila a chůzí se pustila za ním.

První interval 90/90 proběhl v pohodě. Po něm mě čekalo 180/180 vteřin a to už jsem tušila, že přituhne. Pána jsem měla pořád před očima, naštěstí měl červenou bundu, takže šel mezi stromy krásně vidět.

V té chvíli mi začala stávkovat technika – mobil, ze kterého mám puštěné do jednoho ucha mp3. Začal z ničeho nic hrát hlasitěji a hlasitěji a HLASITĚJI!

Poskakuju, tahám mobil z ledvinky, tlumím. Koncentrace na dech v tahu a pán taky. Kam zmizel?

Nakonec ho nacházím na cestičce k přilehlému ranči. Dech po zbytek intervalu bohužel nenacházím a tak prvních 400 metrů dobíhám polomrtvá.

Zbytek běhu už je ok, opět se rozehřívám kolem 1,5 km a na konci si přidávám pro radost, protože už to jde!

Ještě jednou 400 metrů běhu. Nohy nebolí, plíce mě doběhly a mě je fajn. Cítím, že to jde lépe a lépe, což je fajn. Na druhou stranu, pět km v kuse si zatím představit nedokážu.

Trenérka Karolína: Z původního úleku z chlapíka se nakonec vyklubal vydařený trénink. Zatím nejrychlejší a podle tepů i nejintenzivnější.

Eva je svědomitá a plní každý trénink do puntíku. Držme jí palce.

Můj tréninkový deník.

Tréninkový plán – Jak se připravit na svůj první 5 km běh

2T3D – 5.duben

Je sobota, 7:00 ráno a mi zvoní budík. V Praze se chystají davy na půlmaraton a já se chystám na své tři kilometry.

Za okny je mlha jako z pohádky a já si říkám, že mé kamarádky v Praze budou mít super počasí, že se jim poběží dobře.

Přítel solidárně vstává a jde běhat se mnou. On na lačno, já napůl kokosové zdravé tyčinky. Vybíháme 30 minut po probuzení s očima zalepenýma a svaly ztuhlými.

Ačkoliv se poctivě rozcvičuji není to ono. I tak je ale nálada dobrá a potkáváme i pár běžců. Jedna paní dokonce zdraví.

Až někdy mezi 1,5–2 km se rozehřívám a dostávám do svého standardního tempa. Říkám si, že jestli se takhle dlouho budu rozehřívat na závodě, doběhnu dřív než si to stihnu užít.

Pocitově byl tenhle běh mnohem rychlejší než ty předchozí, ale Endomondo mi poté ukazuje, že to byl jen dojem způsobený zřejmě nedostatečně rozhýbaným tělem.

Ale i tak to šlo trénink: Svižná chůze 5 minut, poté 90 vteřin běh – 120 vteřin běh, takto 20 minut. Tento týden bude už můj 3 (3T)!

Trenérka Karolína: Hlava i tělo, zdá se, již najely na tréninkový rytmus, jaký si Eva stanovila.

Myslím, že týdenní plán, 3× běžecký trénink, 2× TRX a jeden den volna, je optimální.

Důležitá je pohoda a dobrý pocit, ne co v danou chvíli ukazují hodinky. Je to jen technika, radost je neměřitelná.

Takže, Evo s chutí do dalšího týdne přípravy!

Můj tréninkový deník.

Tréninkový plán – Jak se připravit na svůj první 5 km běh

2T2D – 3.duben

Opět večerní běhání, opět s přítelem. A opět to šlo. Nohy se začínají přizpůsobovat a pokulhává dech, ale to jsem čekala. Nikdy jsem běhání neudýchala nosem, protože mám pocit, že je permanentně plný.

Trasa byla zase lesoparková (asi už by to chtělo změnu, ale nic tak blízko a tak pěkného mě nenapadá), lidí bylo mraky, neboť bylo krásně a akorát doba procházky před večeří.

Na konci jsme přidali ještě jedno opakování intervalu, aby to vyšlo akorát k autu a to už jsem cítila ztuhlé nožky. Ale achilovka i holeň mlčí. Aby ne, když jim pořizuji luxus v podobě sportovních ortopedických vložek na míru.

Příští týden mě čeká opět „ranní intimita“, neboť odpoledne budu vyzvedávat syna ze školy, vyzkouším tedy zase běhat sama.

Já vím, že běhám teprve druhý týden a před sebou mám ještě dlouhou cestu, ale pořád si zatím nedovedu představit že těch 5km uběhnu v kuse a s časem alespoň do 40 minut.

Trénink: Svižná chůze 5 minut, poté 90 vteřin běh – 120 vteřin běh, takto 20 minut + 1. Splněno.

Trenérka Karolína: Eva zvládla na jedničku další trénink. Musím ji velmi pochválit. Poslední běžecký úsek byl nejrychlejší, i když si stěžovala na tuhé nohy.

A skvělé je, že svými příspěvky na BezvaBĚHu a ve skupině Báječných žen motivuje svým příkladem další začínající běžkyně.

Takže Evi, jen tak dál a neboj, den D je ještě daleko a ty se zlepšuješ, pomalu ale jistě!

Můj další zápis v tréninkovém deníku.

Tréninkový plán – Jak se připravit na svůj první 5 km běh

2T1D – 1.duben

Bomba! Dneska jsem se přesvědčila, že pro mě nejdůležitější roli hraje to, jak jsem nebo nejsem v pohodě a tomu se přizpůsobí i zbytek.

Dnešek jsem strávila v Praze, jela jsem už brzy ráno, takže jsem běhání ráno vzdala. Ve stověžaté matičce mě čekalo pobíhání, pobíhání a zase pobíhání.

Zákonitě jsem se večerního běhu bála. Navíc přítel slíbil, že půjde se mnou a vyfotí mě. Já se bála o to víc, zase bez hudby, budou tam lidi…

Ale pak jsem si vymyslela pár „ptákovin“ k focení, dostala se do nálady a začala se těšit.

Lidi tam byli, ale samí běžci, stejně pomalí, kulatí, funící, rudí jako já. Velmi potěšitelné zjištění, že v tom nejsem sama.

Rozcvičili jsme se, ušli úvodních pět minut, rozběhli se. A byla to paráda.

Dobře se mi dýchalo, nic nebolelo a ačkoliv technika zklamala a hodinky pípaly jak chtěly (nakonec je svým pípáním doplnil přítel, který udával „ten správný“ čas, takže jsem si občas připadala jak v kurníku) tak to prostě šlo. Samo, bez problému a skvěle.

A splnila jsem závazek z minulého běhu – ve čtvrtek jdu na vyšetření svých plochonohou.

Trénink: Svižná chůze 5 minut, poté 90 vteřin běh – 120 vteřin běh, takto 20 minut. Splněno. Jupí :-)

Trenérka Karolína: No, jo, hlava, hlava ta dělá divy. Z protivných překážejících chodců se rázem stávají spřátelení funící běžci. Stačí zaměstnat hlavu něčím příjemným a únava jde stranou. To je myslím největší poznatek z dnešního Evina tréninku. Důležité je, že to šlo, nic nebolelo, a že má Eva dobrý pocit a další splněný trénink. Jen tak dál!

Můj další zápis v tréninkovém deníku.

Tréninkový plán – Jak se připravit na svůj první 5 km běh

1T3D – 29.březen

Dneska bylo všechno jinak – je sobota, takže se spí. I tak vstávám v sedm hodin. Svítí sluníčko a je krásně. Dneska se mnou poběží přítel, tak to necháme na odpoledne (on na rozdíl ode mě spát může). Možná to byla ta chyba.

Vybíháme někdy kolem půl čtvrté, ač jsem měla ve dvanáct lehký oběd (zeleninová polévka s bulgurem) tíží mě v žaludku. Také, protože neběžím sama, mě dopředu nepohání mé songy.

Lesopark je plný lidí a tak se vyhýbáme kočárkům, cyklistům, koloběžkařům, psům a i jedné neskutečně obézní dvojici, která venčí svého psíka a pokuřuje při tom cigaretky. Chvilku je nedýchatelno. Zamrazí mě z představy, že jsem taky mohla takhle skončit a přítel si všimne: „Nezrychlili jsme nějak?“ Zrychlili, to ta hrůza.

Ale zkrátka, dneska to nešlo. Chyběla ranní intimita a to se promítlo do celkové nepohody. Pravá noha bolí víc než jindy, i když jsem protahovala, všechno mi vadí, lidi, hluk, kouř z cigaret.

Kopečku na obrátce zamávám a slíbím mu, že v úterý ano. A ukládám si bojový úkol – konečně si zařídit ty ortopedické vložky na míru :-)

Trénink: Svižná chůze 5 minut, poté 60 vteřin běh – 90 vteřin chůze, takto 20 minut. Splněno. Uf.

Trenérka Karolína: Eva z dnešního tréninku dobrý pocit nemá. Neběželo se jí dobře. Bude mít teď dvoudenní prázdniny, zkusí zregenerovat a uvidíme jak to půjde v úterý.

Holt, pokaždé to jít nemůže, musí to občas i trochu bolet. Eva jde po malých krůčcích ke svému cíli a překonáváním toho, že to zrovna optimálně nejde, trénuje i svou psychiku.

Každopádně si může hrdě odškrtnout svůj první odtrénovaný týden.

Můj třetí zápis v tréninkovém deníku. V Lize100 stoupám vzhůru.

1T2D – 27.březen

Tak dneska to zase šlo, jak by řekla naše báječná Boženka.

Ráno jsem vyrazila hned v sedm hodin a protože nemůžu běhat hladová, jistilo to jedno vajíčko a půl krajíčku chleba. No fakt můžu běhat na vajíčka!

Možná to bylo tím ranním časem, ale ze začátku jsem měla trochu ztuhlé nohy. Svižná chůze ale vcelku rychle rozproudila krevní oběh a bylo dobře. Technika tentokrát nezklamala a počítala intervaly přesně tak, jak měla.

Na obrátce, pod hrází rybníka, na mě vyzývavě hleděl mírný kopeček a drze se mi smál, že ho nedám. Poslala jsem mu pusu a vyběhla ho. Odměnou mi byl pohled na rybník v ranním oparu. Krása.

Zpátky se mi, jako vždy, běželo lépe. Cítila jsem, že bych běžecké části mohla protahovat, ale držela jsem se plánu. Příští týden bude hůř.

Že mi doběhly intervaly jsem zjistila až po dvou minutách běhu a tak jsem zbytek došla do rytmu písně „Good Time“ s pocitem, že jsem aspoň na chvíli nejšťastnější člověk na světě.

Mám jen jeden problém, po každém běhu i cvičení cítím víc pravou část těla – z TRX pravou ruku, pravou část zad, z běhu pravou nohu – koleno, lýtko i kotník. Zřejmě pravou stranu víc namáhám. Jak to odstranit?

Trénink: Svižná chůze 5 minut, poté 60 vteřin běh – 90 vteřin chůze, takto 20 minut. Splněno do puntíku a trochu navíc. V sobotu se mnou doufám vyběhne i přítel :-)

Trenérka Karolína: Eva se na dnešní trénink vrhla hned po ránu. Asi ji vyhnalo jarní sluníčko. Nálada byla vynikající, na trénink se opět těšila. Zpočátku sice cítila tuhé nožky, ale i to se spravilo.

Důležité je, že má dobrý pocit a že se předepsaným tréninkem baví. Hned jak svou dávku ranních kilometrů odtajnila na facebooku báječným ženám, dostalo se jí obrovské podpory a chvály. Jen tak dál Evi.

Aby nožky nebyly příště tuhé, domluvily jsme se , že se pokusí zařadit před i po doběhu nějaké protahování.

Můj druhý zápis v tréninkovém deníku. V Lize100 stoupám vzhůru. Hurá!

1.týden, 1.den (1T1D) – 25.březen

Tak se do toho pustím. Venku nic moc, lehce poprchává, a doma nemocný syn, který mě milostivě propouští běhat.

V domnění, že mám v hodinkách nainstalovanou aplikaci, která mi bude měřit intervaly chůze/běh dojíždím do lesoparku a vybíhám.

Po prvních 200 metrech zjišťuju, že aplikaci buď nemám, nebo ji neumím zapnout, hodinky schovávám pod rukáv a běžím na pocit. Jde to.

Bála jsem se, že mi bude zima, ale za chvíli se zahřívám a střídání běhu a chůze jde tak nějak samo. Cítím pnutí v lýtkách (to ty nové boty) a břišní svaly (to z včerejšího TRX), ale achilovka a kotníky mlčí, tak je to asi ok.

Na obrátce na pár vteřin zastavuji a kochám se Brdy v mlženém oparu. Potvory, jsou krásné i když prší, na mě když naprší, vypadám jak zmoklá slepice.

Zpátky to jde lépe, protahuji lehce běžecké části na úkor těch chodeckých, od břízy k bříze, od patníku k patníku, nebo až támhle k tomu modrému koši na odpadky.

Nikde ani živáčka a mě je fajn.

Můj trénink vypadal takto:

Svižná chůze 5 minut, poté 60 vteřin běh – 90 vteřin chůze, takto 20 minut.

Časování musím doladit, ale jinak jsem splnila a mám z toho dobrý pocit.

Těším se na čtvrtek!

Můj první zápis v tréninkovém deníku. V Lize100 nejsem poslední. Hurá!

Trenérka Karolína Jeníková: Eva už má tréninkový plán a hned se do něj pustila s vervou a pílí sobě vlastní. Nenechá se odradit ani nefungující technikou a jde dál podle svého nejlepšího svědomí. První malý, ale důležitý krůček ke svému červnovému cíli má úspěšně za sebou. Splněno do puntíku a ještě s úsměvem.

Kdo že jsem? Obyčejná šestatřicetiletá ženská s nadváhou, která se rozhodla něco dělat. A to něco je běh.

Koketovala jsem s ním už před lety, ale zůstalo u lehkého flirtu. Pak přišly nemocné ledviny, rok antibiotik, nemožnost se hýbat, operace ledvin a váha mi vyskočila na 103 kg. Au…

Takže jsem tady. Vyzbrojená odhodláním a střídavě pevnou vůlí. Kolik zvládnu zhubnout do 14.června, kdy se postavím na start svého prvního 5 km závodu RunTour v Hradci Králové? A zvládnu to uběhnout?

U váhy nevím, ale líbilo by se mi tak 95 kg jako dobrý začátek. O tom, že 5 kiláků uběhnu, nepochybuji.

Půjdete do toho se mnou? Nemůžete se odhodlat, stydíte se, bojíte? Taky se stydím a bojím, ale rozhodla jsem se – vystoupím ze své „komfortní zóny“.

Tréninkový seriál s Evou podporují Báječné ženy v běhu, Česká pojišťovna Mizuno RunTour a BezvaBĚH.cz.