Přestože chce mnoho lidí běhat, tak nevyběhne. Jsou totiž v rozpacích, když mají běžet na veřejnosti.
Napsal nám Jirka B. na Facebook: „Ahoj, chci se zeptat, jestli nemáte nějakou radu jak překonat blok, kvůli kterému neběhám v Praze na veřejnosti. Na chatě jsem začal s běžeckým programem a za tři měsíce uběhnu 5 km. Nikdy jsem neběhal, ale od nového roku jsem začal sportovat a běhání mě začalo bavit. Ale když na mě v Praze koukají lidi, a nejsem zrovna drobeček, tak mě to nutí přestat běžet. Jen jdu a dělám jako že nic. Možná otravuju kvůli blbosti, ale třeba mi pomůžete.“
I do takové situace se mohou začátečníci dostat. Jejich běh je přirozeně pomalý, protože běhat teprve začínají. Mnoho z nich má nadváhu, a tak se nelze divit, že jejich sebevědomí tím může občas utrpět. Zejména když běhají před lidmi, kteří viděli sportujícího člověka pouze v televizi.
Kdo by měl takového začínajícího běžce, který často bojuje sám se sebou, povzbudit víc než vy:
1. Kristýna Lenomarová: Vykašli se na ně! Anebo ne, buď na to hrdý. Oni na tebe nekoukají proto, že by se ti smáli. Oni ti závidí, protože by strašně rádi udělali to samé, co ty, ale chybí jim odvaha. Vsadím se, že 90% z nich se stydí sami za sebe, že nedokážou to, co ty!
2. Kristýna Němčanská: Sluchátka do uší, pustit nahlas hudbu a tím nevnímat co se děje kolem. Taky běhám po městě a nevšímám si kdo jak kouká.
3. Jarda Kaštyl: Někdo na tebe civí? Tak mu ukaž palec nahoru a usměj se. Tohle je to nejlepší, co můžeš udělat. Nenasírej se a buď rád, že se sebou něco děláš. Oni to za tebe neudělají.
4. Martin Singr: Já jsem ve Stromovce běhal úplně bez problémů, protože tam běhalo hodně lidí. Když jsem se ale přestěhoval a měl jsem běhat mezi lidmi po Dejvicích (i když jen kousek), taky jsem se toho trochu bál. Pak jsme ale několikrát nezávisle na sobě v MHD viděli fakt divný lidi a tehdejší spolužák říká: „Když to vidím, tak klidně můžeš běhat po ulici v elasťákách.“ A od té doby to bylo v pohodě. Takže buď běhej jen někde v parku, kde běhají všichni nebo se rozhlédni a usoudíš, že nejsi až takový extrém.
5. Hanka Houštecká: Ze začátku jsem chodila brzo ráno, abych nepotkala tolik lidí, a vždy se sluchátky, abych se soustředila na hudbu. Časem mi ale došlo, že se přeci ale vůbec nemám za co stydět, naopak. A teď už lidi vůbec neřeším. Ale asi to chce čas, aby si to ta hlava urovnala. Hodně štěstí!
6. Ivana Ťapuchová ze Slovenska: Ja som vysoká 183 cm a na babu, to si vieš predstaviť tie pohľady. Ale skús nájsť niečo mimo mesta, poprípade oblasti kde chodí menej ľudí a hlavne robíš to pre seba. Nevšímaj si ostatných pusti si hudbu a vnímaj len ju a seba.
7. Ivana Klix z Bavorska: Já obdivuji lidi s nadváhou, kteří běhají! Pokaždé si říkám, jak těžké překonání to pro ně musí být a přeji jim, aby vydrželi. No a pro ty, co jen blbě čumí, si můžeš nechat vytisknout na tričko třeba něco vtipného. Každopádně se nenech odradit a běhej klidně i ve městě.
8. Peter Drobec Juricko ze Slovenska: Hej kamo, ja som začal behať medzi ľuďmi práve kvoli tomu, startovacia vaha 114kg , po roku 98kg a len preto, lebo som behať chcel. Dnes mám na váhe 96kg.
9. Tereza Kulhánková: Hej chlape, vyprdni se na ně a stůj si za svým cílem! Jsem taky z Prahy, když budeš chtít, tak si půjdu někdy zaběhat s tebou.
10. Jana Kadlecová: Jirko já bych ti poradila, abys se soustředil sám na sebe a uvědomil si, proč běháš a co ti to dává, jak se po běhání a při běhání cítíš. Přijmi to jaký jsi a na nikoho se neohlížej, nikdo za tebe neudělá ani krok, ten musíš udělat sám a je jedno kde. Jestli v Praze, v horách nebo v Hodoníně. Přeji ti hodně štěstí v životě a hodně kilometrů pro radost.
11. Rostislav Bažanowski: Běhejte na hřbitově. Nikdo nikde… jen občas někdo s rýčem.
