Za loňský rok zaplatili Češi v lékárnách bezmála 17 miliard korun. Téměř 2 miliardy pak za léky na hubnutí (Zdroj: ústav zdravotnických informací a statistiky).

V České republice trpí nadváhou každý třetí a obezitou každý pátý člověk. Za posledních pět let vzrostl jejich počet v průměru o 5 % (tj. zhruba 425.000 lidí), což je vysoké číslo.

Spolu s tím rapidně narůstá počet Čechů, kteří trpí depresemi a úzkostnými stavy. Četnost návštěv tuzemští psychiatrové počítají na 300 tisíc návštěvníků ročně, ve skutečnosti jich však může být daleko více.

„Nárůst duševních poruch má prakticky epidemický charakter. Neumíme třídit podstatné od nepodstatného, ztrácíme základní hodnoty, máme málo pevných kamenů, kterých se můžeme držet,“ řekl před nedávnem pro Českou televizi psychiatr Zdeněk Bašný”.

Deprese jsou často důsledkem i příčinou obezity, čímž se kruh uzavírá a kola velkého farmaceutického byznysu se točí na plné obrátky. Obézních je už tolik, že Světová zdravotnická organizace WHO označuje obezitu za epidemii.

Vytvořte si cíleně návyk na běhání

Pro někoho je pravidelná sportovní (aerobní) aktivita samozřejmost, pro jiného nedostižitelná meta, ke které se čas od času vrací, aby ji z nejrůznějších důvodů zase vzdal. Nejčastějším z nich je nuda a nedostatečná motivace. Tím klíčem, o kterém se mluví velmi málo a kterému by, dle mého názoru, měla být věnována hlavní pozornost, je samotný návyk na běhání.

Mé předchozí zkušenosti z běhání byly nevalné. Na začátku jsem běhala často a ráda, abych po pár týdnech vyhořela jak svíčka. Pak přicházela fáze „nutit se“ a přežít svých pár kilometrů posloucháním hudby. S prvním problémem (nebo deštivým ránem) jsem to obvykle do tří měsíců vzdala. Ta současná zkušenost je úplně jiná a ráda bych se o ní podělila.

Je tomu druhý rok, co chodím běhat. Za každého počasí včetně mrazů i deště, každý druhý den zhruba hodinu. Vždy se na to těším a nemusím se nutit. Pokud si nejdu zaběhat, jsem podrážděná doslova mě to nutí jít ven – efekt zmíněného návyku. Vím naprosto přesně, proč mě to dnes baví, zatímco mě to dříve nudilo až obtěžovalo.

Je to změnou přístupu. Už nechodím běhat proto, abych si udržela dobrou postavu, ale proto, abych měla dobrou náladu. Dobrá postava pak přijde zákonitě sama.

Běh je dokonalá svoboda. Není k tomu potřeba nic, jen dobré boty. Běhat se dá kdekoliv, kdykoliv a zadarmo! Někdy říkám, že nechodím běhat, ale že chodím ven „cítit les“. Vůně posekané trávy, barvy přírody a všechny ty zvuky s tím spojené.

Pokud to nejde jinak, jdu si zaběhat i za tmy. Čelovka a pepřák v kapse mi dodávají kuráž. Mám několik tras, které v každou denní dobu vypadají úplně jinak a zprostředkovávají jiné zážitky. Zajímavé je to i v zimě, základem je správně „vrstvit“ oblečení.

Běh je v podstatě jediný moment z celého dne, kdy nic nemusim, mohu si myslet na cokoliv a užít si svoje osobní volno a to všechno úplně jinak, než jak nás dnešní konzumní doba učí.

Běh pro mě zároveň představuje jakýsi návrat do dětství, jsou to často pouhé momenty, ale jsou velmi silné. Vůně, zvuky, pocity, které člověk těžko zažije v kanceláři.

Neběhám jenom v přírodě, i ve městě se dá najít spousta tras, které si člověk užije. Druhá část zážitku přichází později, když se vrátím domů a dám si sprchu, je to doslova znovuzrození a příval skvělé nálady, která trvá několik hodin.

Pokud by se lidi naučili motivovat „dobrou náladou“, možná by to mělo větší efekt než „chci zhubnout“, protože by jim to vydrželo déle a hlavně, zhubli by také!

Základem je vytvořit si návyk, pak už to jde skoro samo. Nejtěžší jsou první 3 měsíce. Níže přikládám možné kroky, skrze které jsem se naučila vytvořit si na běhání návyk a odbourat nudu, možná někomu poslouží jako inspirace.

Jak si vytvořit návyk:

• Dlouhodobá a jasná motivace. Např. pravidelný pohyb = investice do zdraví = dobré nálady (pro někoho lepší postava). Nalepit například na lednici a mít to stále na očích.

• Stanovovat si malé cíle, které se snadno dosahují a tím motivují k tomu vydržet. Nepřepalovat vzdálenosti a intenzitu. Raději méně intenzivně, ale pravidelně.

• Naučit se rozpoznat správnou tepovou frekvenci. Ve zkratce – běžet tak, aby se dalo ještě nadechovat nosem. Spousta lidí běhá zbytečně rychle, zvyšují výkon, ale nehubnou a jelikož se výsledek nedostavuje, tak to vzdají. (Pokud je motivací hubnutí, musí být frekvence po celou dobu v aerobním pásmu, ve kterém je tělo dostatečně zásobeno kyslíkem a doplňuje energii z cukrů a tuků. Pro udržení tepové frekvence v tomto pásmu je charakteristické cvičení mírné až střední intenzity. Aerobní pásmo je vhodné pro spalování tuků, regeneraci, rozvoj vytrvalosti. Teprve po 15 – 20 minutách aerobní aktivity začíná tělo získávat energii z tukových zásob. Ve vyšších tepových frekvencích již tělo neumí využít tuků jako zdroje energie.)

• Používat „běžecké aplikace“ využívající GPS. Osobně používám Runkeeper, ale dobré reference má i Endomondo. Obě jsou ve své základní verzi ke stažení zdarma a jsou ohromně motivující. Je pěkné mít všechny trasy, časy atd. zaznamenány a moci se k nim průběžně vracet. Navíc se dá běhat na dálku s přáteli a „hecovat“ se, lepšími výkony, pokud to má někdo rád.

• Seznámit se se základem techniky. Naučit se správně protahovat. Osobně jsem často čerpala inspiraci z běžecké školy Miloše Škorpila. Skvělá byla i knízka „Born to run“ (CH. McDougall), ta je vážně skvělá!

• Po celodenní práci může někdo namítnout „makám v práci, byl bych blázen, abych ještě chodil běhat“ – nesouhlasím. Pokud se běhá správně, tedy se správnou tepovou frekvencí (a správně se k tomu i jí), pak běh představuje velký příval energie. Navíc je to úplně jiný pohyb, než házení lopatou nebo bouchání do klávesnice. Zapojují se úplně jiné svaly.

• Skvělá prevence proti depresi, ale i možný lék na ní. Přistupovat k běhu jako k meditaci, naučit se úplně vypnout, přejít na „autopilota“.

• Myšlenkový katalyzátor – nebo naopak narozdíl od předchozího bodu, využít čas určený k běhu k hledání odpovědí na problémy a výzvy. Mám na vlastní kůži vyzkoušené, že pokud běhám ve správné tepové frekvenci, začne mozek sršet nápady. Sice to nevydrží moc dlouho, ale hodina stačí k tomu, aby mě napadla spousta zajímavých věcí.

• Nemít absolutně žádné výčitky svědomí, když to občas nejde nebo se nechce. Přistupovat k běhu jako k něčemu, co se stalo součástí života a na co se dá kdykoliv navázat. ALE musí se pak navázat.

Pravidelné běhání s sebou přináší samozřejmě i určitou oběť. Začnete-li pravidelně běhat, postupem času si vytvoříte zcela jistě novou rutinu, ze které vypadnou některé dosavadní aktivity.

Možná už nebudete mít potřebu chodit tak často nakupovat, jezdit všude autem, trávit hodiny před televizí nebo například popíjet každý den alkohol a mlsat, protože na to nebude taková chuť.