Rád běhám v botech, co jsou placatý jako palačinky a mým nohám nenechávají moc možností pro představivost. Chci číst terén, po kterém běžím nejen očima, ale i nohama. Jsem přesvědčen, že je to zdravé pro nohy a celé tělo a že to je blízko tomu, jak byla naše těla evolucí vytvarovaná. Ale hlavně mě to baví.
Jenže když jsem loni v létě strávil delší čas běháním po Krkonoších, najednou mi došlo, že můj přístup k botám má svoje omezení. Zkrátka: když na pětatřicátém kilometru cesty, kdy nohy už cítí únavu, sbíhám třeba ze Sněžky, po cestách, složených z ostrých kamenů vykukujících z podkladu často i deset centimetrů, mezi kterými se nedá ani tančit, ale musí se na ně šlapat, je „minimalistický“ přístup k obuvnictví najednou brzdou ve vnímání vší té horské nádhery.
Začal jsem řešit, co si v takových případech obout. Vivo Barefoot Trail, stavěné do „terénu“, jsou príma a skvěle drží stopu i v hlubším bahně, ale při setkání s vysokohorským kamenným podkladem jsou podobně „bolavý“ jako bosá noha. Na druhou stranu silniční Inov8 155 (nejtlumenější bota mé sbírky) dokážou ořezat nepříjemné hrany kamenů, ale v mokru a kluzku nedrží. Další řešení už botník nenabízel. Takže co? Chtělo to boty, které by byly o fous tlustší než je můj standard a dokázaly tak na delších tratích nechat nohy pracovat bez přílišného nepohodlí a zároveň disponovaly solidní trakcí, abych si v blátivém terénu nerozbil tlamu.
Vyzkoušel jsem ledacos, ale buď mi neseděla příliš zvedlá pata (na kterou mám alergii*), celkový tvar boty, nebo byly boty až moc „odstřižené od reality“ díky příliš vysoké podrážce. Tou dobou začal Merrell, který v jedné své sérii dokazuje, že anatomii nohy respektovat umí, prodávat nové boty Ascend Gloves, které slibovaly přesně to, co jsem chtěl: „Zero-drop“ a rozumné tlumení. Ale prodej se teprve rozbíhal v USA, takže jsem musel sáhnout k něčemu bližšímu a volba padla na nejblížšího příbuzného, Merrell Mix Master 2.
Merrell Mix Master 2 je podle výrobce stále ještě „minimalistická“ obuv. Oficiálně jsou určeny nejen na běh, ale i další outdoorové aktivity. Na spodku sedí dvanáctimilimetrová podrážka, která se pod patou zvadá na 16 milimetrů, což vytváří čtyřmilimetrový rozdíl mezi špičkou a patou. To zní jako celkem málo, ale pocitově je to dost. Naštěstí jen na rovném podkladu. V terénu se tenhle rozdíl celkem dobře maže a díky tomu, že není velký, působí bota příjemně placatě. Oproti zmíněným Ascend Gloves je rozdíl v podstatě jen v rozdílu mezi patou a špičkou a v provedení podrážky, která spíš příbuzná s modelem Trail Gloves.
Co se týče podrážky a jejího fungování v drsném terénu, splnily Mix Mastery přesně to, co jsem si představoval. Tloušťkou podrážky a jejím provedením ořežou hrubé hrany kamenitého terénu a nechají vás tak proběhnout i opravdu těžká místa bezbolestně a pohodlně. Na druhou stranu nejsou úplně odstřižené od podkladu, takže pořád víte (nebo spíš tušíte), na co noha šlape, ty nejostřejší a nejdrsnější šutry jsou cítit a tělo tak stále ví, že neběží po tartanu, ale v přírodě.
Pokud bych měl zážitek srovnat s nějakou opravdu „tenkou“ botou nebo přímo s bosou nohou, řekl bych, že Merrelly vám oříznou tak 40 – 50% vjemu, který terén nabízí. Po delším období testování jsem sice zaznamelal lehkou frustraci, protože kontakt s podkladem mi zkrátka začal chybět, ale je to tím, že jsem na něj hodně zvyklý a že v běžném provozu bych Mix Mastery vytahoval méně častějí a opravdu jen tam, kde je tlumění potřeba.
Merrelly, se kterými jsem se setkal měly vždy výboronou přilnavost. Daří se jim z Vibramu vytáhnout opravdu lepivé směsi. Merrell Vapor Glove považuji za to nejpřilnavější, co jsem měl kdy na noze. Zkrátka bota, která trhá asfalt. Mix Master 2 mají podobně zvládnutou podrážku, ale velkou roli tu hrají i „špunty“, které jsou trochu zvláštní – není jich moc, jsou oválné a celkem vysoké. Výsledkem je fakt, že se tyhle boty opravdu nehodí na placaté povrchy jako je asfalt, dlažba nebo beton. Přes všechnu přilnavost podrážky se celková plocha, kterou se dotýkáte země zmenší natolik, že bota na mokrém asfaltu i dlažbě lehce klouže.
V terénu ale sedí dobře. Hlína, tráva, bahno, kamení.. do všeho vás nechají šlápnout beze strachu z uklouznutí. K tomu připočítejme tvar boty, který nenechá prsty ani při sebězích narážet do špičky, zároveň je dost široká a volná, aniž by v ní noha zbytečně plavala a máme tu v podstatě ideální obuv pro „minimalistické“ běhání v ostrém terénu. Jediný problém, na který jsem narazil byly průběhy potoky na Velké Kunratické, kdy mokrá vložka v botě změkla natolik, že se začala rolovat a mačkat pod nohou. Být to na delší trati, musel bych zastavit, sundat boty a rovnat vložku. Bylo to ale jediná situace, kdy šly nohy úplně pod vodu, takže nemůžu potvrdit, že se tak budou chovat vždy.
Takže podtrženo a sečteno: Mix Master 2 jsou parádní boty, pokud máte rádi nízkou podrážku, ale chcete si vyrazit na delší tratě v náročném terénu. Dokážou oříznout ty nejostřejší hrany a při tom vás úplně neodstřihnou od podkladu, po kterém běžíte. Určitě bych rád vyzkoušel i novější Ascend Gloves, které seřízly rozdíl mezi špičkou a patou na nulu a mají trochu jiný řez podrážky, který možná bude přátelštější k asfaltovým přeběhům, ale po nějakých dvou stovkách kilometrů v „mixmastrech“ musím říct, že je mám opravdu rád.
Boty na testování věnoval výrobce, ale věřte mi, že kdyby stály za prd, napsal bych to!
* Víte jak vznikla zvýšená pata? To aby se perští jezdci na koních mohli lépe zapřít do třmenů. Tedy čistě praktická věc, která nemá nic společného s chůzí ani během, ale s jízdou na koni. Proč se tedy dodneška vyrábí sportovní boty (tedy obuv, která by měla logicky respektovat tělo a ne módu) s vysokým podpatkem, je mi záhadou :-)
src: kodoom.com
