Poslední rok dva pozoruji nejen na svých oblíbených tréninkových tratích v Bělském lese, ale i na startech různých běžeckých závodů, že se do vytrvalostního běhu zapojuje stále více žen. Zdá se, že i k nám konečně dorazil trend tolik patrný v zahraničí.
A nejsou tou jen mladé „dvacítky“ s mírami 90–60–90. Potkávám i ženy staršího věku, potkávám i dámy korpulentních postav. Každá si běžíme vlastním tempem, každá běháme z jiného důvodu.
Já jsem začala běhat rok po narození první dcery, když se mi nedařilo shodit poslední přebývající těhotenský kilogram.
Vybíhala jsem nejprve asi tak dvakrát týdně na 30 minut. Zpočátku jsem se musela dost přemáhat, ale asi po dvouměsících se pro mě běh stal neskutečnou drogou.
Nově vzniklá závislost mě nutila neustále zvyšovat tréninkové dávky a nakonec jsem se odhodlala i k prvním závodům.
Své druhé těhotenství jsem doslova proběhala. Svého životabudiče jsem se nechtěla vzdát ani v jiném stavu a myslím si, že to byl právě běh, který zapříčinil, že jsem vše zvládla bez komplikací a pár měsíců po porodu jsem byla na své původní váze.
Naposledy mi běh pomohl zvládnout obrovské psychické vytížení, když jsem během rodičovské dovolené psala rigorozní práci a učila se zkoušku.
Spala jsem asi jen 4 – 5 hodin denně a běh mi pomáhal udržet si jakž takž svěží mysli, vyčistit si hlavu a nezbláznit se.
Běhám stále. Nepopírám, že se někdy musím přemáhat. Pořád se mi totiž nepovedl zaběhnout maraton s vysněným časem pod 4 hodiny, pořád nejsem schopná zaběhnout 10 kilometrů za 48 minut, jak tomu bylo ještě v roce 2008.
Předbíhají mě běžkyně, které jsem kdysi nechávala za sebou. Ale podobné chvilkové „chmury“ se nakonec kdesi vytratí a já dostávám do nohou další a další kilometry a krev si nechávám zaplavit endorfiny.
Jsou lidé, kteří začnou běhat kvůli zdravotních důvodů, třeba právě proto, aby si posílili srdíčko. Častou motivací bývají i všelijaké sázky.
A což teprve láska – z lásky jsme schopny páchat různé vylomeniny, tak proč by zrovna běh měl představovat nějakou vyjímku :-)
Zeptala jsem se tedy jiných amatérských běžkyň, proč se k tomuto druhu pohybu odhodlaly.
Lenka, 42 let:
Já jsem vždycky sportovala. S nástupem do zaměstnání jsem přestala a zjistila, že nemám žádnou fyzičku, zčásti jsem měla deprese. Závislost na běhu jsem si vypěstovala už po roce běhání a v současné době už běhám šestým rokem.
Ivana, 28 let:
Začala jsem, abych zhubnula po porodu a navíc i dokázala, že běhat může i mamina. Běhám už dva roky, předtím to bylo takové poklusávání. Závislosti jsem propadla rychle. V listopadu 2009 jsem běžela ¼ maraton Lenkyčlenky, trvalo mi to asi hodinu. Pak už jsem s běháním nemohla přestat a stále se chtěla zlepšovat.
Renča, 29 let:
U mne jako bikerky to bylo jednoduché. Blížila se zima, mtb sezóna pomalu končila, řekla jsem si, proč nezkusit běh. Tím bych přes zimu mohla udržet formu, případně se i zlepšit. Tak se stalo, že jsem jako do té doby zapřísáhlý nepřítel běhu jednoho krásného podzimního dne stála vedle kolegy na startu. Postupně se počet závodů a tréninků navyšoval, s krásnou dřinou přišly výsledky a stupně vítězů. Formu jsem získala kvalitní, ale k mtb jsem se už plně nevrátila. Propadla jsem závislosti na běhu. A letos na podzim to bude přesně rok, co běhám.
Dana, 46 let:
Pravidelně jsem začala běhat ve sých 43 letech. Má kamarádka florbalistka mě pobídla, abych si sní šla zaběhat do lesa. Šla jsem a pak znovu a znovu. V běhu jsem našla absolutní svobodu a hlavně jsem narazila na bezvadné lidi.
Karin, 38 let:
Jednoho léta jsem potkala v karvinské hospůdce Ovečka běžeckého guru Mirka. Navrhl mi, ať nastoupím do jeho běžecké školy, se kterou v září 2007 začínal. Letos už tedy běhám čtvrtý rok. Nedá se říci, že bych byla závislá přímo na běhu. Jsem ale závislá na lidech z oddílu, za který běhám a na dalších lidech, které při běhu potkávám.
Líba, 49 let:
Běhat jsem začala z nedostatku pohybu. Delší dobu se mě držela lenost a nechtěla se mě pustit. Navíc se mi blíží padesátka a já jsem začínala přibírat na váze. Takže jsem na jedné letní dovolené začala pooomaličku poklusávat. V životě jsem zkoušela běhat vícekrát, ale pokaždé mě to asi tak po půl roce přešlo. Teď je to však jiné. Jsem na běhu závislá. Běhám už dva roky, svou závislost si snažím udržovat, hýčkám si ji a rozmazluji, aby mě neopouštěla. Byť musím někdy vynaložit velké úsilí.
Tak to máte černé na bílém. Vy, co jste dosud nevyběhly, jste se z odpovědí mohly přesvědčit, že s běháním se dá začít kdykoliv, motivaci přitom můžeme mít každá jinou.
A žen a dívek, které už běhání propadly, se ptám: Jaké důvody přiměly obout běžecké boty vás? Za jak dlouhou dobu jste si na běhání vypěstovaly závislost? Jsem na vaše odpovědi hodně zvědavá a těším se na ně – lenka.wagnerova@bezvabeh.cz
Autorkou příspěvku je Lenka Wagnerová, členka Maraton klubu Seitl Ostrava, nadšená cestovatelka a milovnice bílého vína, odrůdy Veltlínské zelené. Své zážitky ze závodů prezentuje na svém blogu.
