Jmenuje se Jiří Homoláč, narodil se 25.2. 1990, studuje magisterský program Managementu sportu na Masarykově univerzitě v Brně. Pomalu se zabydluje mezi českou běžeckou elitou. Pro jedny miláček, pro druhé metrosexuál. Pro nás, kdo ho známe osobně, je to fajn kluk z Moravy. Skromný, pohledný, dříč, přesně ten typ, co by chtěla mít za syna každá máma a za přítele většina aspoň trošku se hýbajících slečen. Nesportovní holka by ho nepochopila, neboť je prostě naprogramovaný na běh a tak v životě s ním je třeba tolerance.
Jirko, bydlíš v menší vesničce u Brna. Co říkají na tebe sousedé? Chtějí podpisy, nebo si myslí, že vyděláváš velké peníze, když tě vidí v televizi, např. při Pražském maratonu?
Vždy, když nějakého známého potkám (dost velká část naší obce i obce vedlejší), tak se mě zeptá, jak se daří, kde jsem běžel… Když mě vidí v televizi a nedopadne to, tak chtějí vědět, proč jsem nevyhrál. (úsměv) A když běžím dobře, tak mě pochválí a třeba i pogratulují. Je to milé. Podpisy naštěstí nechtějí. Když jedu na kole, tak na mě volají, proč neběžím. Nebo teď se u nás v obci dělala kanalizace, a ti páni dělníci mě za tu dobu už trochu znali, tak se taky ptali, kde poběžím. Když jsem ráno běžel, tak třeba zaklepali na hodinky a říkali, že mám zpoždění. (smích) Také jsem slyšel, že když dávali letošní Volkswagen Maraton, tak nějaká paní volala do televize, proč mě nezabírali při vyhlašování a pár místních ten den neuvařilo oběd. A sousedka připálila zelí. (smích) Mám na sousedy štěstí, takže je to tu pohodové.
Studuješ, trénuješ… Máš čas i na další aktivity? Jaký jsi viděl poslední film v kině? A co třeba divadlo nebo koncert? Jakou máš rád českou kapelu?
Volného času mám málo, ale když nějaký zbyde, tak ho stejně využiji víceméně na sport. Jdu si třeba zahrát tenis, projet se na kole či in-linech. Velmi rád chodím do lesa na hříbky nebo chodíme s přítelkyní plavat. Občas si uvaříme nějaké dobré jídlo. V kině jsem byl naposledy snad před 5 lety, koncert to samé, většinou to bývá večer a to už musím odpočívat na další den. Divadlo bych chtěl navštívit, je třeba se rozvíjet kulturně, třeba to brzy vyjde. Poslouchám snad všechny druhy hudby, prostě se mi musí líbit písnička, pak si ji pořád pouštím dokola. Poslouchám toho fakt hodně, takže jednu kapelu nevyberu, ale moc se mi líbí tvorba bývalého člena naší tréninkové skupiny Adama Schilbergera, ze kterého se stal písničkář a brzy snad vydá své první CD. Na to se těším.
Tvoje přítelkyně obsadila první místo v kategorii juniorek na Príglu. Běháte spolu? Radíš jí? Jak jste se seznámili?
Velmi mě to potěšilo, že jí to tak běželo, oproti loňsku se zlepšila asi o 10 minut. Zatím jsme spolu běželi jen párkrát. Občas něco poradím, ale do tréninku jí nemluvím, jsem rád, že ji to baví. Seznámili jsme se tak, že mi loni po Príglu pogratulovala, potom jsme si začali psát a nakonec si padli do oka. (úsměv)
Nevadí ti, že o tobě v některých komentech pod články píší lidé, že jsi gay, metrosexuál apod.? (poznámka autorky: Mně osobně je úplně jedno jakou kdo má orientaci, mezi gay mám tolik dobrých přátel a díky za ně. Do cizích ložnic, tašek a mobilů bychom prostě neměli nahlížet).
Nejsem gay. Možná někomu přijde divný, že si holím nohy, žehlím a lakuji vlasy před závody. Cyklisti si také holí nohy a nikomu to nepřijde divný, dělám to ze tří důvodů. Jednak to mám jako takový rituál před závodem, že tím očistím tělo, za druhé se mi pak lépe masírují nohy a za třetí mi přijde, že je to i hezké. Kdysi nám trenér povídal, jak chtěl pro běžce sehnat sponzora a ten mu řekl něco ve smyslu: Podívej se na něj, neupraven, špinavej a ještě má roztrhlý trenky, to mám sponzorovat? Prostě se snažím být upravený, na tom snad není nic špatného a myslím, že to rozhodně nijak nepřeháním. Myslím, že jsem si o sobě snad nikdy nic vyloženě špatného nepřečetl a mám velkou frustrační toleranci, tak mě žádné případné narážky nerozhodí.
V kolika letech a jakým sportem jsi začal?
Odmala jsem pořád nějak sportoval. Naši nás ke sportu vedli, ale nenutili. Mohl jsem dělat, co jsem chtěl. Hrál jsem tenis, hokej a fotbal. Pak jsem přišel k rozumu a začal běhat. (úsměv)
Jaká je tvoje strava? Co upřednostňuješ při závodech – gely, ionťáky, ovoce či běžíš na něco úplně jiného?
Věřím, že je dobrá a prospívá mému výkonu. Jsou věci, které ještě musím doladit, ale myslím, že jsem se za poslední dobu v tomto směru zlepšil. Výrazně na minimum jsem snížil pojídání různých sladkostí a když jím v Brně, tak velmi často chodím do Bio restaurace, kde umí ze zeleniny připravit fakt super chutná jídla. Při závodech do půlmaratonu piji maximálně ioňťák, ale spíš jen vodu, když je vedro. Při maratonu si dávám ionťák, vodu i gel.
Zkusil jsi někdy trávu či jinou lehkou drogu? Piješ alkohol? Zavítáš do McDonalda?
Žádná tráva, žádný drogy, žádný alkohol. Do McDonalda jednou za uherský rok zajdu, ale žádné obžerství to není, jen doplnění pestré stravy. (úsměv)
Co ty a domácí práce? Jsi schopen něco uvařit? Když ti dám na stůl krůtí maso, krabici s rýží, zeleninu a parmazán. Dokázal bys z toho něco vykouzlit?
Hodně mě baví sekání trávy na zahradě. Vařím velmi rád a některé věci i lépe jak mamka, třeba palačinky. Z výše zmíněných ingrediencí bych jistě vykouzlil lahodný pokrm. (úsměv)
Na všech závodech vysloveně „svítíš“. Máš to vždy pěkně sladěné, což mému oku fanynky lahodí. Oblečení na důležité závody si vybíráš sám nebo sponzor?
Snažím se, aby to vypadalo dobře. Materiálně mě podporuje Adidas, mohu si vybrat, co se mi líbí a v tom běhat.
Kolik kilometrů jsi celkem za rok 2013 naběhal?
Rok ještě neskončil. Ale letos už dost. (smích)
Nedávno jsi běžel Frankfurt marathon. Blahopřeji ti k osobáčku a poprosím o pocity z tohoto závodu?
Díky. Pocity z toho závodu mám vesměs dobré. Ze zlepšení osobáku mám radost, i když jsem zkoušel útočit na čas o dvě a více minuty lepší, bohužel se to kvůli únavě a křečím v závěru nepovedlo. Pro příště budu muset být připraven ještě lépe, maraton ani drobné chyby neodpouští. Atmosféra byla vynikající, počasí trošku nepřálo, ale rychlá trať to vynahradila.
Když jsme u těch závodů… Na který z letošního roku vzpomínáš nejraději a na který bys nejraději zapomněl, neb nejvíce bolel, či se prostě vyloženě nepovedl?
Velmi rád vzpomínám na Hervis ½ maraton Praha, tam se mi povedlo velké zlepšení osobního rekordu na 1:05,41, čímž jsem zároveň splnil limit pro Světovou univerziádu v Kazani. Tam jsem sice neběžel rychle, ale na velmi horké počasí to šlo. Dále jsem rád, že jsem vyhrál MČR v maratonu, ale z času, kterého jsem dosáhl, jsem byl zklamán. Myslím, že vyloženě žádný závod tragický nebyl, na podzim jsem v pár závodech prohrál o kousek, to mě mrzí.
Co máš nyní před sebou za důležité závody?
Teď už mě žádné důležité závody nečekají. Od příštího týdne jedeme do konce listopadu na soustředění a pak se v rámci přípravy zúčastníme nějakých prosincových závodů.
Co je pro tebe největší relax, ať už fyzický, či psychický?
Jak kdy, někdy mi stačí jen ležet a spát, někdy si odpočnu ve škole, někdy si jdu odpočinout do lesa, hledat hříbky. Velmi rád relaxuji s přítelkyní, chodíme na výlety do přírody a tak. (úsměv)
Když ti teď vysázím na stůl 50 000 Kč, jak s nimi naložíš?
Udělal bych to stejně, jak to dělám s každou korunou, prvně bych si je uložil a pak postupně investoval do běhání, když by bylo něco potřeba. Takže bych je využil na soustředění, běžecké vybavení, ionťák, regeneraci nebo stravu.
Jirko, děkuji ti za upřímné odpovědi. Už teď vím, že tento náš rozhovor není zdaleka poslední. Přeji ti hlavně zdraví, osobní pohodu a ať to tvé tělo všechno vydrží a ty se postupně dostaneš i mezi evropskou běžeckou elitu.
Post scriptum: Když jsem kňourala, že mi slejzá nehet, že to bolí a fakt nemůžu běhat, tak mi poslal fotku svých nohou (opravdu nehezký pohled to byl) a k tomu napsal: Hanko, běhat se s tím dá :-)
