Začínající běžec si potřebuje ujasnit, kolik chce běhat, kde chce běhat, jak často a také v čem chce běhat. Netajím se tím, že za klíčový a důležitý faktor považuji boty, tedy běžeckou obuv.
Tu by si běžec neměl vybírat podle barvy nebo značky. Většina světových výrobců totiž dnes vyrábí přibližně stejně kvalitní obuv. Lidé však často bývají zbytečně ovlivněni tím, zda jde o značku tří proužků či fajfky. Nic jiného zdánlivě v jejich očích nepřináší kvalitu, přitom vůbec neznají další výborné sportovní značky, které jenom nejsou tolik zprofanované a nejdou v takové míře vidět na reklamním trhu.
Logicky každý bude propagovat svou značku. Pokud má někdo svého sponzora, vždy jej bude chválit a tvrdit o něm jen to nejlepší. V současné době jsou ale technologie tak daleko, že si jednotlivé značky vzájemně konkurují novinkami a vylepšeními. Vzpomínám si na dobu, kdy značka Reebok, jež byla v jednom období mým sponzorem, přišla s novinkou pumpiček. Neúspěšně. Nike zase lákal na vzduchovou bublinu. Novinky časem zapadnou a stejně nakonec většina běžců zůstává u bot klasických.
Cena není vždy základním měřítkem. Pochopitelně, boty pohybující se mezi třemi až pěti tisíci se jistě budou moci pyšnit velkou kvalitou, ale domnívám se, že pro start začátečníka je taková investice zcela zbytečná a závodní boty jsou pro něj přímo nevhodné. Pokud má trénující v plánu běhat pouze pár kilometrů, třeba i dvacet za týden, rozhodně nepotřebuje vybavení určené profesionálům a závodníkům, jež mají někdy v nohách i sto osmdesát kilometrů po jednom týdnu.
Při výběru také nepodceňujte vaši tělesnou kondici. Některé jsou například určeny pro osoby vyšší váhové kategorie. Pokud má někdo nadváhu, měl by zvážit koupi bot s vyšší patou, více odpružené, aby jeho tělo tolik netrpělo. Osobně jsem se nikdy nesetkal s botami, kterým se dnes říká minimalistické, protože v dobách mého závodění tento druh neexistoval, a tak nejsem schopen onu kvalitu posoudit, či zda se jedná o návrat k přírodě. Jistě jste také zaregistrovali příběhy indiánů, kteří běhají bosí. Dokonce jsem zaslechl i opačný názor, že minimalistická novinka může být pro člověka škodlivá, liší se i názory mnoha ortopedů. Bez debat je ale velmi příjemné po tréninku na dráze chvíli klusat na měkkém trávníčku.
Pro začátek tedy stačí bota střední kategorie, protože zde ještě není zřejmé, jestli vás běhání opravdu chytí, jak moc vás nový sport bude bavit. Další nezanedbatelnou kategorií je fakt, zda budeme většinou trénovat v terénu, na umělé hmotě, asfaltu nebo po nějakých pěšinkách. Zdaleka ne všechna obuv určena k běhání po silnici je vhodná zároveň i do terénu.
Další vybavení, například funkční prádlo, není určitě podřadné, ale pokud se zpětně podíváme na snímky běžců ze čtyřicátých let, zjistíme, že žádné funkční prádlo neexistovalo. Proto se běhávalo v bavlněném tričku a bavlněných trenýrkách. V dnešní době existuje různých druhů a značek běžeckého oblečení nepřeberné množství. Znamená to pochopitelně pro běžce přínos, byť finančně velkou zátěž, například v sychravém a škaredém počasí, o to více v zimě a mrazech. Na začátek ale soustřeďte svou pozornost na boty a teprve postupně přijděte na to, co vašemu běhání může dále vyhovovat a co si k němu navíc můžete pořídit.
Dnes je možné si v obchodech vyzkoušet pestré množství bot a přijít na to, které z nich nám nejvíce vyhovují. Dříve bylo vše o dost složitější. Běhávalo se v nekvalitních českých značkách, jež ale byly vhodné maximálně na lehký trénink či klus, na náročnější tréninky jsme volili zahraniční a kvalitnější boty. Své první závodní speciálky na maraton jsem si tenkrát položil na noční stolek a spal s nimi jako s plyšovým medvídkem, takovou jsem z nich měl radost. Pocit to byl naprosto nepředstavitelný.
Vzpomínám si, že jsem v nich běhal tak strašně dlouho, že postupem času už vůbec nepružily. Ztrácení pružnosti je samozřejmě běžný jev, ale prvních bot jsem se prostě zbavit nechtěl. Ani spravování botám příliš nepomáhá. Běžně jsem si však nechával u ševce boty zašívat, protože nové boty nebylo prakticky možné u nás zakoupit. Při pozdější lepší výkonnosti jsem si už mohl vybírat a párů jsem měl tolik, kolik bylo potřeba. Dokonce jsem je pral v pračce, což se nedoporučuje. Začínající běžec a závodník si ale takový luxus dovolit nemůže.
Dalším mým doporučením je střídání bot. Chápu, že pro člověka, jenž se jde dvakrát týdně proběhnout, je hloupost si pořizovat více párů. Pokud ale mluvíme o někom, kdo se běhání věnuje delší dobu, mohou se mu během i relativně krátkého času boty tzv. oběhat. Každý má určitou specifickou klenbu, nastavení toho, zda obuv sešlapává směrem dovnitř či vnitřkem, někdo zase běhá více přes špičky, jiný přes paty. Jednou za čas proto zkontrolujte, v jakém stavu je vaše podrážka, zda není moc prošlapaná. Často se také zapomíná na to, že pružnost bot úzce souvisí s počasím a teplotou. Čím tepleji je, tím více je bota pružná. Pocity v dané obuvi se tedy velmi liší v závislosti na tom, v jaké teplotě zrovna vybíháte.
Někteří začínající běžci z počátku používají obuv, kterou využívali dřív v jiném sportu. V kopačkách se dá vyběhnout do nějakého terénu, ale na asfaltu se jedná o naprosto nevhodnou záležitost. Podobné platí i u speciálních halových bot, například na basketbal či házenou. Tenisová obuv je vyráběna pro jednotlivé povrchy a úplně odlišný způsob pohybu, než platí při běhu. Vše se dá pochopitelně využít v nouzovém případě, ale neotálejte, myslete na důležitost dobré běžecké obuvi a klidně i levně si pořiďte to, co je vhodné výhradně na běhání.
Říkávalo se, že Emil Zátopek občas běhával klidně i v kanadách, ale doba pokročila a je potřeba myslet na zdraví a pošetření vlastních, během vysílených, nohou
