Vraťme se ještě k sobotnímu trailovému závodu v Beskydech. V Dolní Lomné byl odstartován II. ročník Salomon Slezského maratonu a do cíle na Skalce dorazil jako první a v novém traťovém rekordu Radim Kasalík, třiatřicetiletý úspěšný horský běžec, který se mj. často objevuje i na stupních vítězů Lysa Cupu a před týdnem vybojoval krásné druhé místo na ultramaratonu Hostýnská osma. V krátkém rozhovoru nám Radim přiblížil, jak na trati bojoval s tratí, se svými soupeři i se sebou samým.
Radime, měl jsi už před startem pocit, že bys mohl bojovat o bednu a třeba i vyhrát?
Nějaký pocit tam byl, ale byl jsem dost unavený z „osmy“ (horský ultratrail, 62 km, pozn. redakce), ale na vítězství jsem si opravdu moc nevěřil, protože tam byli borci jako Honza Zemaník nebo Zbyněk Cypra a další favorité, ale doufal jsem.
V první třetině závodu byly hned dva hodně těžké kopce, které celé pole dost roztrhaly. Jak se ti tam dařilo držet tempo s ostatními?
Na první vrchol na Koubovou se běželo ještě celkem v klidu a jeden borec z čela tam odpadl a možná že ani nedokončil. V tom dlouhém seběhu mě dost poodběhl Honza Zemaník, ale dole v Košařiskách jsem si ho zase dotáhl. Na druhém dlouhém kopci se to ale začalo definitivně trhat. Šel jsem dopředu a se mnou i Marcel Žuška (třetí v cíli, pozn. redakce). Běželi jsme spolu až téměř k druhé občerstvovačce, před kterou jsem mu trochu utekl a pak už jsem ho v podstatě neviděl a běžel jsem sám. Na obrátce jsem si ještě stačil zkontrolovat odstup. Zhruba na 28. km jsem ještě asi zahlídl Standu Najverta, ale pak už jsem běžel úplně sám.
Měl jsi v poslední třetině závodu nějakou krizi díky vedru? Dokázal jsi držet původní tempo, abys udržel svůj náskok?
No, bylo to takové jak na houpačce. Po tom třicátém kilometru už jsem začal cítit jakousi únavu a nebyl jsem na tom úplně dobře. Po třetí občerstvovačce mě čekalo ostré stoupání na Velký Polom a už to se mnou bylo opravdu dost špatné. Ten kopec byl dlouhý a když jsem se zhora podíval a tam dole nikdo nebyl, tak mě to psychicky hodně uklidnilo. Takže jsem si už běžel jen to tempo, na které jsem měl, nemusel jsem se nijak honit nebo běžet na krev. Asi jsem v druhé půlce hodně zpomaloval, ale zřejmě to stačilo, protože i ostatní dost zvolnili.
Jak ses vypořádal se závěrečným stoupáním na Skalku? Musel jsi přejít do chůze?
Já jsem tak trochu známý tím, že hlavně při etapách Lysa Cupu prudké kopce hodně chodím. Dělám dlouhé rychlé kroky. A navíc po té Hostýnské osmě mě už dost bolely nohy. Takže jsem ten kopec taky už šel a sem tam jsem i popoběhl.
Jako jeden z mála jsi neměl s sebou batoh s vakem. Jak jsi při tak těžkém závodě a v tom vedru řešil pití a jídlo?
V kapsičkách na dresu jsem měl pár gelů a k tomu v rukavičkách dva váčky pití. Na občerstvovačkách jsem si pak jen doplňoval vodu.
Jsi zvyklý takhle málo pít?
Bylo to celkem na hraně. Cítil jsem, že bych měl pít mnohem víc, ale dalo se to zvládnout a vypil jsem zhruba 1,5 litru za celý závod.
Jak jsi snášel to vedro? Hlavně v druhé půlce kolem poledne už to byla dost velká výheň.
Teplo jsem ani nějak moc nevnímal. Tím, že se běželo hodně v lese, tak mi ani moc nepřišlo, že by bylo horko. Jen párkrát, kdy se přebíhala nějaká louka, jsem cítil, že to dost peče. Ale jinak to bylo celkem příjemné.
Zajímalo by mě, jak vlastně dokážeš tak rychle zregenerovat, když jsi před týdnem úspěšně zvládl 62 km a teď opět horský maraton? Můžeš prozradit svůj recept, co proto děláš?
Tyhle dlouhé závody zkouším běhat teprve od června, takže zatím jen testuju, co můžu, co nemůžu. No, nějak se to povedlo. V týdnu před závodem jsem si vyběhl jednou na Lysou a jednou jsem si vyjel na hodinu na kole. Moje životospráva není zrovna ideální, nějak moc si to nehlídám. Ale je pravda, že už v prvním kopci jsem začal cítit svaly a achilovky a tak jsem musel bolesti trpět už od začátku.
Co říkáš tomu, že jsi překonal traťový rekord o 11 minut?
Vzhledem k tomu, že jsem v druhé půlce hodně zpomaloval, tak jsem hodně překvapený, že se to povedlo. Ale byla tam trochu změněná trať. Tak nevím, jestli se třeba nějak prodloužila, zkrátila nebo ztížila a jak moc ten rekord je objektivní. Možná, že kdybych byl víc odpočatý a líp připravený, byla by tam snad ještě i nějaká rezerva na další zlepšení.
Proč si myslíš, že se původní favorité tak dobře neumístili?
Konkrétně u Filipa Šilara, Zbyňka Cypry nebo Honzy Zemaníka je to asi tak, že oni se spíš specializují na ty delší štreky od padesátky po stovku a nemají ten běh tak rychlý. Kdyby byl závod od 10 – 15 km delší, tak by mě ten Standa doběhl. Maraton je pro ně prostě asi krátký.
Jaký je vlastně tvůj největší sportovní úspěch?
Uspěl jsem na duatlonu na Visalajích, a mám pár vítězství a druhých míst při etapách Lysa Cupu, čehož si hodně vážím. Ale vítězství na Slezském maratonu si asi teďcením nejvíc. Je to zřejmě zatím můj největší sportovní úspěch.
Radime, děkuji za rozhovor a gratuluji k vítězství!
