Nedávno jsem tady napsal, jak jsem si užil střevní virózu. Jenže to nebyl konec, ale teprve začátek.
Neměl jsem v úmyslu svoji hloupost dál víc rozšiřovat, ale když jsem o potížích, které jsem si způsobil nedbalou rekonvalescencí po nemoci, hovořil na závodech s kamarády, dostal jsem od nich přímý rozkaz: „Jenom to napiš. Ať se všichni poučí.“ Tak jsem se tedy rozhodl dát mé zážitky po viróze dohromady na papír a pustit je do éteru.
Rychle není vždy dobře
Vrátím se tedy k mému vlastnímu hloupému postupu. Po odeznění objektivních potíží (pobyt na záchodě trvalejšího rázu a teplot, že bych na sobě mohl smažit vajíčka) jsem dospěl k názoru, že by se dalo už jít klusat. Tak jsem se asi 4 dny pomalu rozbíhával a nebylo to postupně tak hrozné. Co čert nechtěl, kamarád nás všech pořádal první roční závodu v Kojetíně a i já, abych ho podpořil, jsem se postavil také na start. Jakž takž jsem to zvládl v možnostech po stavu, ve kterém jsem ještě před týdnem byl a říkal si, že už je to dobré. Nebylo. Hned nato v úterý jsem jal šplhat do kopce při Hraběnka cupu v Ráječku a už jsem viděl, že to nejsem já.
„No nic,“ říkal jsem si: „To se to rozběhá.“ Leda houby. Ve čtvrtek jsem zkusil vyběhnout doma kopec a nahoře jsem viděl, že je zle. Začaly se mi podlamovat nohy a o běhu už nebyla řeč. Přesto jsem zkusil v sobotu odklusat ještě Běh kolem Mohyly míru v Šaraticích. Přece si nepokazím dobře rozběhaný pohár. Ne! Doslova jsem odplazil celý závod. Byl to boj, kde jsem na vrcholu kopce nedaleko Mohyly málem zkolaboval a skoro složil své kosti vedle těch tisíců nesmyslně pobitých chudáků pro pochybnou slávu někoho jiného. A ještě mi to nedalo. Týden jsem zkusil jen klusat.
„To se přece musí dát sakra dohromady,“ přesvědčoval jsem se a vyrazil další sobotu do Valmezu. Tamější desítka ve vedru už mi dala jasně najevo, že není nic v pořádku. Nic se nespravilo. Ihned potom se můj stav začal natolik zhoršovat, že i tempo šest minut na kilometr se pro mě stalo devastujícím k tomu i hrozivým zážitkem, neboť se nedalo skoro nic udýchat a stádium mého vyčerpání se totálně vyhrotilo.
Dokonce i po přečtení třetí věty na našich webových stránkách jsem okamžitě usínal. Navíc jsem denně ztrácel půl kg váhy. A po jakékoliv fyzické zátěži se mi k tomu začalo dělat ještě docela dost špatně. Nechápal jsem proč, poněvadž jsem přepokládal, že jsem všechny zásady návratu do tréninku po nemoci dodržel.
Je fakt, že jsem už asi deset let žádnou virózu či chřipku neměl a nějak jsem pozapomněl na přibývající roky a z toho i vyplývající zpomalení regenerace, ale přesto jsem byl přesvědčený o mé správné cestě k zahájení tréninku. Opak byl ovšem pravdou. Dospěl jsem dokonce až tak daleko, že mi nezbylo nic jiného, než návštěva mé lékařky.
Poučení z krizového vývoje
Nejdříve se provedly odběry krve. Pak při následné kontrole mě paní doktorka trpělivě a se stupňujícím se úžasem vyslechla, přičemž jen kroutila hlavou nad systémem mé léčby. Načež se mrkla do výsledků z laboratoře a potom pronesla prorocká slova: „Já věděla, že jste blázen, ale že až takový, to jsem netušila. Virózy jsou hrozné svinstvo a my je v podstatě neumíme léčit. Pořádně vyčerpané tělo po jejich odeznění potřebuje ještě dostatek času na to, aby se dostalo do původního stavu, a vy jste mu vůbec nedal šanci. Takže jak já to tady vidím z těch vašich výsledků, bude návrat do normálního stavu u vás trvat velmi dlouho a vyléčí to jen čas. Pokud to chcete zvládnout rychle, tak vás spraví jedině krematorium. Tak si zvažte, co se sebou provedete.“
Samozřejmě nebude mít každé naše, podle nás běžců, banální nemocnění, takový průběh, ale přesto bych vám doporučoval po osobních zkušenostech nijak nespěchat a dát tělu dost času na zotavení. Až pak bude dobré se vrhnout do tréninku.
Rozhodně nic neuspěcháte a hlavně pak tím nic nepokazíte. Mějte to na vědomí.
Čtěte také: Kam kráčíš? Na záchod
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
