V botách New Balance řady Minimus běhám už od jejich prvního uvedení před dvěma lety a jsou to jasné stálice mého průběžně obnovovaného botníku. Po dvou měsících běhání po silnicích a v terénu v nové generaci Minimus Road 10V2 (MR10) a Minimus Trail 10V2 (MT10) můžu potvrdit, že se New Balance drží rozumných principů produktového návrhu – s důrazem na detaily vylepšuje, co se osvědčilo, a nekompromisně nahrazuje, co v první generaci běžcům nevyhovovalo.

Loňské superlehké modely MR00 a MT00, tedy Minimus Road Zero a Minimus Trail Zero, přinesly promyšlený a účelný sportovní minimalismus s nulovým výškovým rozdílem mezi patou a špičkou. Navzdory neskutečně nízké váze překvapivě dobře chrání chodidlo před kamínky a nerovnostmi na cestách, takže se v nich dají pohodlně běhat i delší vzdálenosti a závody, na kterých člověku záleží. Vzpomínám si, jak mě loni na jaře překvapilo, že nulové terénní minimusky chrání před větvičkami a kousky štěrku na lesních cestách líp než jejich robustnější předchůdkyně MT10.

Letošní zbrusu nové MT10 tento nedostatek dohání propracovanější podrážkou a výrazně pohodlnějším vnitřkem. Zdá se, že se návrhářům New Balance podařilo chytře vyřešit několik zdánlivě protichůdných požadavků, takže jsou nové terénní minimusky nejen lehčí a pohodlnější než MT10 předchozí generace, ale zároveň jejich tenká podrážka Vibram lépe chrání chodidlo před ostrými kamínky.

MT10

Navíc mám dojem, že je nový materiál podrážky odolnější, protože se ani při běhání po hrubých silnicích neopotřebovává zdaleka tak rychle jako u první generace. I když tohle se definitivně ukáže až v průběhu léta. Nejchytřejší konstrukční prvek terénních minimusek, tedy pásek přes nárt, který pevně drží nohu v botě a brání jejímu klouzání a narážení prstů do špičky boty při sebězích, funguje stále stejně dobře, avšak nyní je širší a znatelně pohodlnější. I při dlouhém běhu se tak člověk nemusí bát, že mu zčernají nehty.

V porovnání s lehoučkými MT00 nabízejí MT10 větší pohodlí při delším běhání v terénu, protože ze všech stran lépe chrání nohu a 4mm rozdíl mezi patou a špičkou nepatrně usnadňuje třeba pohyb do kopce, aniž by na rovině vedl k dopadu na patu. Jejich vršek z kombinace pěnového materiálu a síťované tkaniny je navíc podstatně odolnější než u nulových minimusek, takže není tak náchylný k trhání.

Ještě výraznějšího vylepšení se dočkaly silniční MR10v2. Proti první generaci silničních minimusek jsou podstatně lehčí. Značnou měrou k tomu přispívá nový materiál podrážek, které jsou nyní podobně jako u MR00 od Vibramu. 4mm rozdíl mezi patou a špičkou se v porovnání s lehčími nulovými minimuskami projevuje hlavně v měkčím dopadu.

Je znát, že materiálu pod chodidlem je trošku víc, ovšem pořád je ho tak málo, aby měl člověk dobrý a stabilní kontakt se zemí a aby mohl přirozeně používat všechny drobné svaly chodidla. Navíc teď materiál podrážky není tak měkký jako u první generace silničních minimusek, takže se do nich člověk při dopadu pocitově neboří, naopak se přirozeně odráží k dalšímu kroku, což je vítaná změna. Jasně u nové generace MR10 vnímám přirozenější odraz, velkou stabilitu došlapu a pohodlí, které není na úkor výkonu. V kombinaci s nižší hmotností tak tyhle boty přímo vybízejí k rychlejšímu běhu.

MR10

Zajímavé je, že přestože jsou MR10 primárně určené na silnici, jejich členitá podrážka se výborně chová i v terénu. Proto se ideálně hodí na dlouhé víkendové běhy po venkově, kdy člověk neřeší, jestli jde do lesa nebo na silnici. Ovšem z opačného úhlu se dá přesně to samé říct i o trailových minimuskách, které se mimo terén chovají příjemně a komfortně i na silnici – a dokonce i rozumně tlumí, takže po několika hodinách běhání tolik nebolí nohy.

Specialitou nové generace MR10 jsou síťovanou tkaninou ošetřené větrací otvory v podrážce. Přiznám se, že na tajícím sněhu uprostřed března jsem z nich radost neměl a ani promočené bláto mě radostí nenaplňuje (ve sněhu a blátě se mi MT10 osvědčily o trochu líp), ovšem při slunečných dnech je oceňuju čím dál víc.

Zatímco u první generace byly trailové minimusky zřetelně prodyšnější a v silničním modelu bylo při teplých dnech vyloženě horko, teď i MR10 ze všech stran dokonale dýchají, takže se těším, že i v parném červenci a srpnu budou fungovat skvěle.

Vtip prodyšné podrážky je jasný: když se nedrží vlhko pod chodidlem, nehrozí puchýře. A že ty se s první generací MR10 urodily relativně snadno. Komu to vrtá hlavou, otvor chodidlem skutečně nenahmatáte, při běhu o něm člověk vůbec neví. A pokud při horkých dnech využijete každou příležitost proběhnout potokem nebo se přebrodit přes splav, z otvorů v podrážce budete nadšeni. Voda je skutečně hned pryč.

Kombinace použitého materiálu a vzorku podrážek tentokrát zaručuje stabilitu a jistotu na suchém i vlhkém povrchu, na provlhlých lesních cestách i třeba mokrém kamení. Protože běhám na hodně členitých trasách, u každých nových bot si hned všimnu sebemenší nejistoty třeba za deště – anebo na zmiňovaném splavu. A u MT10 i MR10 jsem si vyzkoušel, že na kluzkém betonu v řece drží líp než bosá noha.

Mám na všech minimuskách rád to, že se v nich dá pohodlně běhat naboso. Ovšem zatímco u předchozí generace se při delším běhání nějaká oděrka nebo puchýř urodil, tady jsou detaily tak vyladěné, že jsem se zatím s žádným problémem nesetkal. Jazyk silničních minimusek má místo klasického tvaru podobu klopy, která je volná jen na vnější straně. Stejný design používají i rychlé silniční MR00 a pokládám ho za velmi podařený, protože vyřazuje ze hry jeden nadbytečný lem, který může dřít. Bota nohu obemyká hladce jako ponožka.

V chladnějším počasí do těchto bot samozřejmě ponožky nosím a z hlediska velikosti v tom není žádný problém. Ovšem na nošení naboso si cením toho, že noha v botě neklouže, takže nehrozí narážení prstů do špiček, které dovede znepříjemnit běh s kopce. Trailové minimusky tomu předcházejí zmíněným páskem přes nárt, ovšem u silničních minimusek tomu nejlépe předejdete, když si je vezmete naboso. V ponožkách se člověk při seběhu určitému klouzání nohy nevyhne, ale tak je to skoro v každých botách – kromě terénních minimusek.

Protože všechny boty řady New Balance Minimus mají úspornou konstrukci bez podpůrných prvků, které zasahují do přirozené mechaniky nohy, běžci, kteří jsou zvyklí na vysoce technicky komplikované boty, by je do svého tréninku měli zařadit opatrně. Když totiž náhle zapojíte svaly, vazy a kosti, které celé roky nic nenutilo k činnosti, musíte jim dát čas si na tu zátěž zvyknout. Minimální boty člověka nekompromisně dotlačí k tomu, aby si vypiloval šetrný a úsporný běžecký styl, což se při troše úsilí a trpělivosti zákonitě projeví na lepších časech.

Běžci zvyklému na minimální boty můžu oba nové modely minimusek nadšeně doporučit na libovolně dlouhé běhy. Jak jsem si nulové silniční minimusky (MR00) oblíbil na svižnější půlmaratony a maratony a nulové terénní minimusky (MT00) mám rád na středních tratích v terénu, MR10 bych si kvůli přidanému pohodlí bez nadbytečné hmotnosti bez váhání vzal na ultramaratonské tratě – a samozřejmě i na maraton jsou fantastické. A protože jsou obě varianty skutečně univerzální, na vlastní oči jsem viděl hodně svižné běžce na půlmaratonské trati v terénních minimuskách (MT10) a sám bych se taky nijak nezdráhal si je na takový závod vzít: mají odpich a jsou komfortní.

Pokud nebudete chtít mít obě varianty a podle chuti je střídat, což se mi v posledních dvou letech osvědčilo, vaše volba bude nakonec záležet jen na osobním pohodlí a preferenci jedné nebo druhé konstrukce. Z užitného hlediska získáte v obou případech hodně všestrannou botu. A to za velmi rozumnou cenu do 2400,– Kč.

Všechny zmiňované minimusky si můžete koupit i v pražské prodejně firmy Trailpoint na Letné nebo na webu www.traipoint.cz. Michael Dobiáš vám jistě rád poradí.

Boty nám k testování poskytla firma Aspire Sports, s. r. o. – výhradní dovozce značky New Balance pro český trh.

Autorem recenze je Jaromír Vicari, tělem i duší běžec, který pracuje jako překladatel z angličtiny. Už třetím rokem běhá v botách s minimální podrážkou. „Vždycky mi na běžeckých botách vadilo, že jsou těžké a tlusté. Prostě dva centimetry něčeho pod nohou. Je to tíha, člověk to vleče a nic necítí. Teď se mi najednou zvětšilo množství vjemů při běhání. Rozeznám různé povrchy. Každý krok je jiný, stabilnější,“ říká tento vyznavač zdravého životního stylu.