„Neměla jsem vhodné oblečení na takovou zimu,“ hlesla po Hervis 1/2Maratonu Praha druhá v cíli, Etiopanka Worknesh Degafa. To je opravdu kuriózní. Atletka, která má ambice běžet o zlatou medaili, si do cestovní tašky nepřibalila dlouhé kalhoty ani rukávy.
Že se něco podobného už někdy stalo snad všem běžcům z hloubi pole, to není novinka. Ale v případě elitní závodnice, navíc v souvislosti s tím, že předpověď počasí vyšla tentokrát naprosto přesně, je to překvapení.
To něco jiného je, když předpověď počasí občas nevyjde. Ráno je chladno, vypadá to na déšť, běžec si sbalí dlouhé kalhoty, triko s teplým rukávem a jede na závody. Před startem ale vyjde slunce a začne pořádně hřát a kdo má možnost volby, rád si oblékne trenky a nátělník. Ona není žádná výhra ani opačná situace, kdy se ochladí, ale k dispozici je jen „letní“ úbor.
Většinou záleží na tom, jak závodník na závody jede. Auto toho uveze hodně, tak není problém si sbalit třeba celou skříň běžeckého oblečení. Proto chystáte-li se na závody a máte k dispozici auto, připravte si oblečení pro jakékoliv počasí. Pravda, v červenci se asi nemusíte obávat sněžení, ale něco nepromokavého by se třeba mohlo hodit. A třeba ne.
Něco jiného ale je cestování veřejnou dopravou – každý gram, který poneseme na zádech, i když třeba jen pár set metrů, zvažujeme a tak se může stát, že bude vyřazena ta část oblečení, která by se posléze hodila. I zde platí dvakrát měř, jednou řež…
Půjčíš mi trenky?
Kapitolou samo o sobě je, když si závodník chce část oblečení nebo boty vzít a prostě na ně zapomene – tak se občas stává, že si kamarádi na závodech půjčují tričko, trenky nebo ponožky. Jen s těmi botami je to trochu horší… Ale ty se zase dají na větších závodech koupit.
A někdy, obzvláště při cestování v létě na závody ve městě, se běžci ani nepřevlékají a jedou tam i zpět „v běžeckém“. Ale ono je to vlastně nakonec jedno, po závodech v létě je většinou člověk tak zpocený, že nepomůže ani převlečení. V tramvaji se pak musíte tvářit „jako by nic“. :-)
Své by mohli říkat i běžci, kteří jezdí na závody na kole. Ti si většinou musí vystačit s tím, co mají na sobě, cestování s batohem naplněným věcmi nepatří mezi něco, co by cyklistům dělalo extrémní radost. Často si jen přezují cyklistické tretry za boty na běh a „jde se na to“.
A co vy, máte nějakou veselou historku? Zapomněli jste si třeba vzít na závody v létě boty a běželi jste v sandálech? Nebo naopak na podzim v kožichu, abyste nezmrzli, když jste si nevzali teplé běžecké oblečení? :-)
Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze a v tomto městě také trénuje, o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.
