Duševní terapie, útěk před stresem, hledání životní rovnováhy, radost z pohybu, setkávání s přáteli, dobrý pocit, euforie a pocit uspokojení,výplň volného času, dojetí, vypjaté situace i chtíč uspět na závodech – to všechno může znamenat běh. Co znamená pro vás?
Zeptala jsem se tří běžců různé výkonností úrovně, jak to mají s během oni.
Honza
Běžec občasník, co za život „spáchal“ jediný čistě běžecký závod. S mým běháním je to trochu zvláštní, nejsem totiž běžec ale cyklista. Dá se říci, že vyběhnu jen, když na to mám vyloženou chuť. A to se stává jen párkrát do roka. Oproti cyklistice je tohle úžasný pocit svobody, neřešit speciální oblečení, kolo, nic. Od okamžiku, kdy se rozhodnu, že si půjdu zaběhat, můžu klidně za tři až pět minut už běžet. V tomhle je běh bezkonkurenční.
Hrozně rád si prohlížím stromy, domy, lidi, auta, prostě všechno. A rychlost běhu je v tomhle ohledu ideální. A tím druhým, co mě láká, je okamžik, když doběhnu. Pocit příjemné únavy. Běžecké boty? Co to je? Ne, nikdy jsem si nekupoval boty, že je budu mít na běhání. Ale od jara do podzimu žiju hlavně v klasických „botaskách“, na civilní nošení si běžecké boty kupuju prakticky odjakživa.
Na běhání je vlastně dokonalé, zvlášť v mém případě, že nestojí nic. A závody? Loni Velká Kunratická. Dát si to bez tréninku je úchylárna a bolelo to jako prase. Mám blbou vlastnost, že dělám úplně všechno naplno. Nikdy by mě nenapadlo, že na pár metrech se může člověk takhle totálně odrovnat. Po silničním 250 kilometrovém Králi Šumavy jsem byl podstatně méně zničený. To asi říká vše.
Libor
Cyklista a běžec, milovník pocitu vítězství po každém absolvovaném závodu. K běhání jsem se před pár lety vyhecoval sám. Do té doby jsem byl absolutní neběžec, a když pominu pár lehčích MTB závodů tak i celkem nesportovec. Mým cílem a snem je uběhnout maraton a nedopadnout jako legendární Feidippidés. Chci si v cíli vykřiknout – zvítězil jsem! – a nezemřít. Je to pro mě, jako pro běžce magická meta.
Běh je pro mě především krásný pocit, opojení z endorfinů. Mám moc rád, když mne tělem proudí krev tryskem. Je to pocit volnosti a absolutní přirozenosti. Nic extra k tomu totiž člověk nepotřebuje, stačí přeci jen obout kecky a běžet… Na běžeckých endorfinech jsem doslova závislý. Běhám dvakrát až třikrát týdně, jak mi čas a hlavně práce dovolí. Neběhám nějak extra rychle, ale neskutečně mě to baví. Absolvuju mimo pár cyklistických závodů i běžecké – půlmaratóny, desítky, krosy. Právě letos obávaný a tak očekávaný maraton.
Závody jsou velkou výzvou. Kvanta stejně natěšených bláznů mě táhnou dopředu, někoho se chytit a zkoušet vydržet jeho tempo, nebo takový ty mini souboje, kdy běžíš nebo jedeš ve skupince, spolupracuje se a na pásce si to rozdáte o 675.místo. A v cíli ten nádhernej pocit – zvládl jsem to, mám to za sebou, jsem dobrej – to mě na tom hrozně baví. Nezáleží mi vůbec na pořadí ve výsledkovce, jako na radosti z přirozeného pohybu.
Tomáš Slavata – Author Xterra Team
Atlet, běžec a terénní triatlonista, aktivní sportovec. Závody a tréninky jsou jeho denním chlebem.
Dříve jsem běhal pod Duklou Praha mimo triatlonu i čistou atletiku a to hlavně pro to, abych získal rychlost a dostal do podvědomí běžecké tempo. Na dráze jsem běhal 10 km, 5 km, 3 km, 1,5 km. Zaběhl jsem si i rychlou čtvrtku či štafetu v první lize. Pod Dulkou Praha jsem měl daný přesný tréninkový plán, a pokud jsem měl podávat očekávané výkony, musel a stále musím plán plnit.
Trénuji dvou až třífázově a pro představu je tu týdenní tréninkový plán v přípravném období.
- Pondělí – Běh – 5×2 km, posilka 2. Fáze – cyklistický trénink
- Úterý –Běh – 25× 400 m spojované s meziklusem 200 metrů, 2.fáze – bazén, 3. Fáze – cyklistický trénink
- Středa: 14 km výklus (tempo 4:30)
- Čtvrtek: Kopce 10× 100m 5× 200m a 10× 100m + posilka, 2. Fáze – cyklistický trénink
- Pátek : 10×1km začínat na 4 minutách 2. Fáze – plavecký trénink
- Sobota: Cyklistický trénink (cca 4 hodiny)
- Neděle: volno, regenerace
Nejvíce mne na tom baví a naplňuje to, když cítím, že to bolí. Vždycky bylo uspokojující, když jsem jako mlaďoch postavil na stupně vítězů a cítil ten potlesk a chválu, které se mi doma nedostalo. Našel jsem v tom jak na sebe upozornit, aniž bych páchal nějaké neplechy. Běh a vůbec sport mi dal šanci bojovat nejen na sportovním poli, ale hlavně v životě. Je to filozofie a fyzická zdatnost nám dává sílu, zvládat velké věci.
Autorkou článku je Věra Vjerka z Kopretinové ulice Hoštičková. Nejraději ze všeho má plavokoloběh. Často marně hledá kopce pro trénink v Českých Budějovicích. Ale jinak běhá všude tam, kam jí nohy donesou. V životním běhu i běžeckém životě má ráda hru fair play.
