Včera v pravé poledne odstartoval další ročník Juniorského maratonu. Jedná se o štafetový závod desetičlenných družstev studentů středních škol, kteří dohromady uběhnou maratonskou vzdálenost. Ze třinácti krajských kol vzejdou účastníci finále, které se uskuteční v květnu v Praze.
Když projekt před šestnácti lety začínal, zapojilo se pět škol, zájem ale rychle rostl a je pravděpodobné, že letos bude překonán rekord z roku 2007, kdy se přihlásilo 152 týmů. Letos by se mohlo zapojit 160 až 180 štafet. Číslo není definitivní, stále je totiž možné se přihlásit.
Každý z týmu běží čtyři kilometry, což podle koordinátora projektu Tomáše Mirovského zvládne i člověk, který není zvyklý pravidelně běhat. Díky sportu se tak může stmelit kolektiv a běh se stane tak trochu kolektivním sportem. A rozhodně se nejedná o nějaké rekreační tempo – každoročně vidíme u trati i v televizi, jak se alespoň v prvních kilometrech studenti drží ve skupince s elitními atlety.
Protože je věková hranice pro účast na Volkswagen Maratonu Praha osmnáct let, jedná se o skvělou šanci, jak se na trať dostat v mladším věku. Do týmu totiž mohou být zapojeni chlapci a dívky ve věku 14 až 19 let, kteří studují denní formou studia. Další podmínkou je účast minimálně tří dívek v každém týmu.
Semifinálová kola již běží
Poté, co škola – třeba na základě vlastního šampionátu – vybere desítku nejlepších, zúčastní se semifinálového kola. První se konalo včera v Karlových Varech, další je dnes v Ústí nad Labem a následují Plzeň, České Budějovice a další nejčastěji krajská města. Běhá se ve všední den a Tomáš Mirovský pro BezvaBĚH říká, že nedostatek diváků nehrozí – kolem třetí hodiny odpolední, kdy štafety dobíhají, to ve městech docela „žije“.
Pokud škola ještě není přihlášená, ale zájem studentů je evidentní, nic není ztraceno – stále je možné se přihlásit. Koneckonců, škol, které sestavily štafetu na popud účastníků, je prý více. Není ale času nazbyt, maraton v Praze se běží již bezmála za měsíc a poslední semifinálové kolo se tak bude konat 25. dubna v Praze. Zde bylo loni také nejpočetnější semifinálové kolo, běželo 32 týmů. Pro porovnání – na druhém místě je Brno s 13 družstvy.
Semifinálových kol je třináct, organizátoři totiž využili zdravé rivality mezi Královéhradeckým a Pardubickým krajem. Loni se běželo v Hradci, letos v Pardubicích a soupeření nejen mezi školami, ale i mezi těmito krajskými městy prý dodává závodu skvělou atmosféru.
Podle účasti se pak odvíjí počet postupujících – pokud je týmů méně než deset, postupuje jen nejrychlejší štafeta, pokud jedenáct až dvacet, postupují dva, a když běží více jak 21 družstev, do finále jdou tři nejrychlejší. Pokud by se ale na prvních místech seřadily dva týmy jedné školy, postoupit může jen jeden.
Závodníci, kteří postoupí do finále, mají hrazenou dopravu, stravu a ubytování ze soboty na neděli. Dostanou také tričko a medaile. Ti nejrychlejší se pak mohou těšit na další odměny. Ceny věnují Hervis a adidas a podle Tomáše Mirovského odchází málokteří závodníci ze stupňů vítězů s tolika cenami. Odměnou bude i zájezd na dva a půl dne do Bruselu. Účast ve finále mají již nyní jistou dva týmy – v losování o divokou kartu se usmálo štěstí na Masarykovo gymnázium Brno a Arcibiskupské gymnázium Praha.
Pro většinu účastníků je ale beztak nejlepší odměnou atmosféra velkého maratonu. „Kolem trati bylo spoustu diváků, kteří nás závodníky hnali kupředu a protože jsme se jako štafeta drželi vpředu startovního pole, byli jsme odměněni mohutným povzbuzováním,“ vzpomíná na svou účast Anežka Drahotová, která v sobotu na půlmaratonu již patřila k české špičce a doběhla čtvrtá.
Tomáš Mirovský: Vychováváme si „své“ běžce
BezvaBĚH požádal po tiskové konferenci, kde byl projekt představen, koordinátora Tomáše Mirovského o pár slov k letošnímu ročníku.
Poběží i letos zahraniční studenti?
„Ano, oslovili nás Košice, protože s tamním mezinárodním maratonem spolupracujeme dlouhodobě a jezdí sem i družstvo z Bělehradu. Tito studenti jdou rovnou do finále, ale tam se účastní bez nároku na možnost absolutního vítězství. To je určeno těm, kteří si postup vybojují. Ale kvalita vítězného týmu bývá vysoká, nejrychlejší studenti bývají schopní zaběhnout maraton i pod 2:30 a to je výjimečný čas. Zatím zahraniční hosté české štafety neporazili.“
Říkal jsi, že se některé školy nehlásí, protože nedokážou sestavit štafetu. Co na to říkáš?
„Je to škoda, protože pokud škola nedokáže sestavit tým, který má na vítězství, tak se nezúčastní a vyberou si jiný sport. Dát na některých školách dohromady konkurenceschopné družstvo, kde deset lidí uběhne čtyři kilometry, se ukazuje jako problém, což je smutné. Ale nejde jen o vítězství, my se snažíme dělat atraktivní tratě v centru a vzhledem k tomu, že běží vždy jen jeden člen štafety, je počet účastníků prakticky neomezený.“
Myslíš si, že může juniorský maraton přivést k běhu studenty, kteří se mu budou věnovat i nadále?
„Budu přímý – já si to nemyslím, já to vím. (úsměv) Když se podíváš v technickém zázemí před maratonem, tak tam uvidíš trička jako „juniorský maraton 1998“ a to jsou sepraná bavlněná trička, ale lidé v tom běhají. Takže víme, že si vychováváme lidi pro běhání a také pro své závody. Ne některých školách si i studenti sami staví týmy, i když musíme přiznat, že je pravda, že se toho účastní ti, kteří mají vztah ke sportu a účastní se za školu i jiných soutěží.“
Takže necháme-li skromnost stranou, na současném vzrůstu popularity běhu má podíl i juniorský maraton?
„Já o tom nepochybuji.“
Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze, ve všední dni i o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.
