Často se nás na to ostatní ptají, a i když dostanou jasnou odpověď, nechápou to. Nebo říkají, že chápou, ale netváří se tak. Ani my to občas nechápeme. Ale je to tak a lepší to nebude. Ano, opravdu potřebujeme často i více než pět párů bot.
Pro všechny, kdo nechápou běžcův botník přeplněný botami, se nyní pokusíme přinést krátké vysvětlení, jak k takovému počtu bot člověk přijde. My běžci totiž nejsme žádné primadony, prostě potřebujeme boty pro každou příležitost. :-)
Jak to všechno začíná…
To si takhle člověk poví, že začne běhat. Koupí si obvykle nějaké levnější boty a nabíhá své první kilometry. Když to člověka baví, časem usoudí, že by to chtělo nějaké lepší boty, inu koupí si další pár a může boty střídat. Koneckonců, než v některých z nich naběhá kolem tisíce kilometrů, což je tak nějak obecně uváděná životnost boty, je to docela nadlouho, tak je času na výběr nových bot dost.
A jednoho dne se náš běžec rozhodne, že bude občas běhat v lese – přece si tam nebude brát své bílé boty s hladkou podrážkou a skvělým tlumením, to lesa to chce něco s přívlastkem „trail“. A oni se budou hodit i v zimě na sněhu nebo díky gore-texu i když bude pršet.
„Běhám už celkem dlouho, co takhle si zkusit nějaký závod,“ řekne si pak jednoho dne náš běžec. Ale na to potřebuje lehčí boty. Dobře, pár závodů třeba zvládne v tréninkových botách, nakonec ale stejně usoudí, že potřebuje „závodky“, ve kterých by mohl třeba i trénovat rychlé úseky na stadionu.
A na ten stadion, tam by se hodili tretry, takové ty jak má Usain Bolt, ty lehké a s hřeby. Kolik asi stojí? No, nejsou drahé… Ale zatím ne, s jejich koupí náš závodník ještě pár měsíců nebo i let počká…
A jak to pokračuje (konec v nedohlednu)
Pak přijde módní vlna minimalismu a běžec, jedno zda z racionálních nebo spíše emotivních důvodů, si jedny botky s tenkou podrážkou taky pořídí. Někdy v nich pak běhá, někdy je používá po tréninku a někdy zapadnou kdesi vzadu v botníku bez častějšího využívání, ale je to další pár, který lze nalézt u některých, možná i většiny, z nás.
A pak se člověk jen tak bezcílně prochází nákupním centrem a objeví skvělou akci, tak si koupí za zvýhodněnou cenu rovnou dva páry nových bot. „Ono se jim nic nestane, když chvíli počkají v krabici,“ říká si v obchodě. „Když už je mám, proč je nezkusit,“ rozhodne se doma a do botníku putují další dva páry bot.
Na kolik párů že jsme se to dostali? Aha, na sedm. :-) A to nemluvme o to, že například u studentů nebo všech, kteří bydlí v týdnu na jinde než o víkendu, se počet násobí…
Případná podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná.
A co vy? Pochlubte se, kolik párů běžeckých bot máte v botníku? A máte radost vždy, když si koupíte nové?
Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze, ve všední dni i o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.
