Anton (Tony) Krupicka, elitní horský a ultratrialový běžec z USA, o kterém jsme nedávno informovali, poskytl serveru Adventure.com rozhovor.
Jedna z prvních otázek byla, zda je po vážném zranění holeně úspěšně zpátky. Tony odpověděl: „Moje zranění v roce 2011 a na začátku roku 2012 bylo jednoznačným impulsem pro zvýšení mého zájmu spíše o technické věci. I když jsem stále velmi motivován závoděním, mám velké cíle, moje základní inspirace pochází z hor samotných. Objevuji nové trasy a jsem inspirován přímo na nich. Společným tématem tras, které popisuji, je, že jsou všechny logicky propojené jako traverzy. Běh na těchto trasách v současné době vidím jednoduše jako nástroj pro protnutí velkého území tak rychle, jak jen to jen možné.
„Díky své minulosti a kondici běžce, budu snad moci propojit tyto trasy v krátkém čase, většinou v jednom dni, což je něco, co většina horolezců nebude schopna zvládnout, protože se nemohou terénem pohybovat tak rychle.
„Když jsem tvrdě trénoval v těžkém horském prostředí, vyžadovalo to hodně přípravy, plánování, soustředění a kondiční přípravy. Intimní vztah s přírodou je konečný výsledek tohoto procesu. Myslím, že všechno tohle mi dává příležitost růst. Je to pro mě mnohem významnější, než kdybych zaujal jednoduchý postoj – jen chtít dokončit závod.
Tonyho filosofie
Na otázku, jaká je jeho tréninková filosofie, odpověděl: „Mým cílem je dostat se každý den na nějaký “vrchol“. Obecně platí, že jsem se zaměřil spíše na dosahování vrcholů a užívám si stoupání a seběhy v průběhu cesty, nepotřebuji nutně splnit konkrétní cíle. Boulder se mi líbí nejvíce ze všech míst, kde jsem žil a běhal z několika důvodů. Přímo v městě samotném je okamžitý přístup k 800m stoupání a pak obří pískovcové desky, kde je spousta míst pro technické horolezectví. A pak už jen 30–45 minut nahoru jsou vysoké vrcholy Mountain Rocky National Park a Indian Peaks Wilderness (nad 4000 m).“
Kilian Jornet, Lizzie Hawker a mnoho dalších se snaží pokořit rekordy na nejznámějších a velmi obtížných trailech. Tony Krupicka má ovšem trochu jiný názor: „Nemyslím si, že FKT (Fastest Known Time, pozn. red.) se samo o sobě stává populárnější, ale myslím, že spousta špičkových sportovců jsou si podobní tím, že se inspirují láskou k horám, nezávisle na závodění tak, aby jejich zájem dále pokračoval osobními dobrodružnými běhy. Protože jsme konkurenční běžci, zajímáme se, jak rychle etapy uběhneme. Osobně jsem za FKT rád, protože mi umožňuje, abych dělal přesně to, co chci dělat, je to můj styl, kterým chci jít dál.
„Nicméně, závody jsou pro mě důležité, protože mají duševní podstatu – lidé se stejnými zájmy se setkávají, oslavují a dělají věci, které nás všechny baví. V tom je ta hloubka závodů, kde každý může dosáhnout osobního výsledku. Takže do budoucna chci věnovat stejné množství času oběma typům závodů a pokračovat více v osobním, často sólovém dobrodružství v horách.
„Myslím, že závody budou i nadále nejdůležitějším a nejvyšším profilovým aspektem pro sportovce. Pro mě hlavní věc je, že existuje velmi málo závodů, které spojují terén a hory logickým způsobem, jako je to možné u FKT. Podle mě jde hlavně o inspiraci. Já jsem inspirován cestami, které společně s krajinou dávají smysl. Například, spojují určitý počet vrcholů, nebo běh z centra města na vrchol hory a zpět dolů, přímo a nejrychleji, jak to jde.
„Většina závodů ve Spojených státech je o uběhnutí určité vzdálenosti – 50 kilometrů, 50 mil nebo 100 mil – jsem mnohem víc inspirován krajinou a samotnou, ne určitou vzdáleností, kterou sledujeme místo krajiny. Takže o tom, zda FKT představuje „skutečný sport“… nemám ponětí. Vím, že když jsem něčím inspirován, plně se soustředím a vložím do toho úsilí, jako kdybych závodil. Pointa je v tom, že tento sport není vázán pravidly a předpisy. Spíše jde o to, být kreativní a inspirovat se. Dokud budeme čestní a přesní, mám pocit, že FKT může být jako závodní výkon působivý a inspirující.
Rozdíly mezi americkými a evropskými běžci a závody
„Nesnáším zevšeobecňování,“ říká dále pro Adventure.com Tony. „V každé kultuře existují rozmanité osobnosti, motivace a konvence, pokusit se charakterizovat každou z nich zeširoka je velmi obtížné a pravděpodobně nečestné. Obecně platí, že závody ve Spojených státech jsou poměrně “běhavé“ na relativně hladkých cestách. Ale tyto vlastnosti jsou pro každého člověka jiné. Myslím, že závody jsou zde vyvinuty z obvyklého úhlu pohledu (silniční závody), zatímco v Evropě se zdá, že se závody vyvinuly z trekkingu nebo dokonce z horolezeckých základů.
„V Evropě nezáleží tolik na vzdálenosti jako na tvořivosti, která tomu dává smysl – doběhnout z jednoho města přes hory do jiného, nebo vyběhnout z města, přejít hřeben a běžet zpět dolů, nebo propojit všechny horské chaty. Kořeny tohoto sportu jsou mezi USA a Evropou trochu odlišné. Nicméně, v Evropě je téměř maniakální síla události, která může být ohromující, ale na druhou stranu trochu odrazující, jestli to není to, co hledáte. Obecně platí, že v USA jsou v horských závodech tyhle věci trochu uvolněnější.
Na další dotaz Advendure.com, zda ultra závody ovlivňují hloubku myšlenek běžce a pokud ano, tak proč, Tony odpověděl:
„Myslím, že je to tak. Jedná se o akce, kde si musíte opravdu sáhnout hluboko na své dno, najít vytrvalost a najít svůj úplně základní pud sebezáchovy. Kratší závody jsou jistě velmi bolestivé a obtížné, pokud je běžíte naplno, ale nepotřebují dlouhodobou vytrvalost. To však neznamená, že jsou méně obtížné nebo pozoruhodné, jsou prostě jiné.“
Minimalismus
Tony je znám také tím, že používá minimalistické boty. Jeho styl je „nekonformní“, Tony je vtištěn do podvědomí veřejnosti jako sportovec, který se snaží svým prostým stylem a postojem zvrátit systém horského běhu jako sportu. Má tato jeho image spojitost s nějakou ideologií? Dospěl snad k závěru, že v běhu do vrchu, díky své povaze, nemůže tolerovat všelijaké módní fantazie, které se na některých místech objevily?
Na tyto otázky odpovídá: „Rozhodně ne. Za prvé, já si opravdu nemyslím, že běh do vrchu podléhá módě. Horský běh není zase až tak obvyklý, je to jen malý kousek sportovního světa. To neznamená, že ztrácí smysl, ale je fakt, že my všichni, co tento sport děláme, to prožíváme velmi niterně, z osobních důvodů být hvězda, to je vážně irelevantní. Zadruhé nemám žádnou politickou agendu, jak by někteří mohli předpokládat. Mám svůj styl a etické cítění k tomu, jak přistupuji k horám a životu obecně, ale já bych nerad, aby jste si mysleli, že svůj život vnímám jako jakousi evangelizaci. Jsem rád, že slouží jako inspirace pro ostatní, ale upřímně doufám, že si nikdo nemyslí, že vím, kdy kdo co má udělat v dané situaci. Každý by si o svém způsobu života měl rozhodnout sám za sebe.“
Doping. Zachování čistoty
Oblíbenost horských běhů začala kontinuálně růst a tento sport stává se stává stále více populárním po celém světě. Současně je ale také rok od roku vidět významně rostoucí prize money, konkurence je na velmi vysoké úrovni a zvyšuje se tlak na vznik dalších nových závodů. Skyrunning závody 2013 jsou dokonalým příkladem. Jednou z posledních otázek, které položili redaktoři Advenure.com Tonymu Krupickovi tedy také byla, zda existuje pro horské běhy nějaké nebezpečí, pokud jde o jejich čistotu a opravdovost, když začínají být více profesionální se vším všudy, tedy i s důsledky, kterými trpí jiné profesionální sporty třeba cyklistika – doping.
„Dá se to předpokládat. Ale pokud se někdy stane něco, s čím nebudu souhlasit, účast zkrátka ukončím. Čistá forma a pravost je pro mě rozhodující. Nikdo nikoho nemůže nutit do něčeho, co by mu bylo nepříjemné. Nakonec je každý účastník osobně zodpovědný za svůj život i běh. Pokud nejsem spokojený s tím, kam se tento sport ubírá, vždycky si můžu jít v horách zaběhat sám nebo s přáteli. Můžeme to uskutečnit přesně tak, jak budeme chtít,“ říká na závěr rozhovoru Tony Krupicka.
Anton Krupicka: Můj postoj k běhu po horách se posunul (+ skvělé VIDEO)
Čtěte také: Kilian Jornet – fenomén světového ultra trailu (+ 2× VIDEO)
Blog Tonyho Krupicky
VIDEO, co stojí za to zhlédnout:
