Občas se mě někdo zeptá, jaký je můj názor na běhání přes špičky nebo přes paty. Mě osobně tedy dost udivuje, kolik na tohle téma už vyšlo článků a jak to jsou lidi pak schopní ve fórech rozebírat ze všech světových stran a hledat v tom snad nějaký taj nebo prapůvod vesmíru. Já už to radši ani nečtu a řídím se zdravým rozumem. A ten mi jako 80 kilovému pomalíkovi velí hodnotit to pouze podle dvou kritérií.
Zaprvé RYCHLOST běhu
Je snad jasné, že přes špičky má smysl běhat jen od chvíle, kdy je člověk schopen vyvinout patřičnou rychlost. Pohled na člověka co baletí po špičkách při 6min./km mi přijde lehce úsměvné, pokud tím tedy nesleduje něco speciálního, jako je třeba krátkodobé posilování lýteček. Mám takový pocit, že ta hraniční rychlost by mohla být někde u 3:50 min. na kilometr, takže pro mě dlouhodobě nedosažitelné.
Zadruhé VÁHA běžce
A je snad zase jasné, že přes špičky má smysl pohybovat se pouze pro lehčí váhy. Opět, pohled na devadesátikilového špičkaře nepatří k těm oku lahodícím. O přetížených lýtkách a vazech ani nemluvě. Já mám 80, takže pro běh přes špičky opět mimo mísu. Ale osobně bych tu hranici viděl někde na 70kg.
Z výše uvedených bodů taky samozřejmě vyplývá, že si při mojí tělesné konstituci nebudu pořizovat ultralehké boty, co nemají na patě žádné odpružení, protože bych si tak vyrasil nohy, že na to radši ani nepomýšlím. Na skutečně rychlé běhy, kde jsem schopen dlouhodobě dopadat alespoň na přední část chodidla, mám Asics Gel DS Racer (neplánovaná reklama pro Asics, pozn. red. :-), které jsou tak akorát. Ale nejrůznější minimalistické výstřelky nejsou prostě nic pro mě.
Tedy shrnuto podtrženo, běhání přes špičky rozhodně smysl dává, ale jen u někoho, kdo si to může fakt dovolit. Pokoušet se běhat nějak násilně přes špičky nedává podle mě smysl, ono to přijde samo se zlepšujícími se výše zmiňovanými parametry. Nebo jste snad viděli nějakýho Keňana běhat přes paty? A Keňani jsou co? Lehcí a zapeklitě rychlí :-)
No a nakonec se musím přiznat, že i já si dám třeba pár úseků přes špičky, ale to hlavně z důvodu abych si zablbnul a podráždil trochu lýtka. Rozhodně ne z důvodu, že bych se chtěl přesvědčit, že někdy uběhnu přes špičky pět kilometrů.
Autorem článku je René Trbušek, který mj. bloguje na 9th Moon. Jeho motto: Když už člověk nemůže, tak může ještě minimálně dvacet kiláků :-)
