Každý rok je to stejné… Skončí Vánoce a já unavená z neustálého svátečního přejídání a „požívání“ zatoužím stát se lepším člověkem. Chci zdravě jíst a více spát. Přeji si naučit se něco nového. Sním o zvýšených tréninkových dávkách a zlepšených běžeckých časech.
Zároveň mi ale vrozená lenost našeptává : „Počkej Lenko, do konce roku to ještě nějak doklepej, nechej to až po Novém roce. Teď to stejně ještě nemá cenu. Přece to cukroví nevyhodíš a všechno to dobré víno nevyliješ.“ :-)
A tak znovu a znovu přichází řada na novoroční předsevzetí. Vždyť přece datum 1.1. vypadá tak lákavě, jako nepopsaný list bílého papíru. Probudíte se s ranní kocovinou a přitom hned víte, že se starým rokem skončily všechny prohřešky a vy jste rázem jiní a lepší…
Vydrží to tak maximálně týden. A pak už zase chodím spát příliš pozdě, jím příliš moc a rozhodně se mi pro samé učení a trénování nechce zapomínat na ŽIVOT.
Letos ale vím, že to zvládnu :-) Přestanu jíst bůček a čokoládu. Zhubnu. Zamiluji si vodu, zanevřu na alkohol. Naučím se italsky a hrát na klavír. Budu spát 8 hodin denně. Vyšperkuji svou angličtinu a němčinu. Zkusím triatlon. A začnu trénovat ÚSEKY!!!
Jak jste na tom vy? O čem sníte a jaká jsou vaše novoroční předsevzetí?
Jarmila se svěřila, že si předsevzetí zásadně nedává, protože Nový rok není až tak výjimečný, aby musel být spojený s nějakým zásadním rozhodnutím. No ale kdyby začala konečně trénovat ty intervaly, mohla by se v roce 2013 zrychlit.
Lucka si novoroční předsevzetí také nedává, spíš bilancuje nad právě uplynulým rokem a přemýšlí, co v roce nastávajícím zlepšit. A jako běžkyně by se ráda zúčastnila Beskydské sedmičky a běžecky poznala rakouské Alpy. Hlavně si ale přeje stále běhat s nadšením a pro radost.
Vanda by už ráda napsala knihu a definitivně shodila všemi těhotenstvími nasbíraná kila. A více posilování by to chtělo. Pak už zbývají sny a cíle běžecké – desítka pod 40, půlka pod 2:30, patnáctka pod 5, trojka pod 11, steeple pod 12, pětka pod 19, půlmaratón pod 1:30 a maraton pod 3:20. To je pěkně zašifrované přání, že?
Dobře je na tom Jana. Dává si jen reálná předsevzetí a tak jí vždycky dopadnou dobře. V roce 2013 by už ráda zaběhla maraton. Držíme palce! Adéla si novoroční předsevzetí nedává. Ale nejpozději v lednu už zase začne běhat a v dubnu nebo květnu by s ráda zaběhla půlmaratón.
Ani Renča novoročním předsevzetím nefandí. Běh má být pro ni prostředkem pro udržení kondice a dobré nálady.
„Pokud chci na něčem zapracovat, začnu hned a nečekám až na 1. ledna.“ Takhle rezolutně mi odpověděla Danuše. Stejně už má splněno, protože v roce 2012 se jí podařilo zaběhnout vysněné osobáky snad ve všech vytrvalostních disciplínách. Do budoucna už chce běhat hlavně pro dobrý pocit, dvakrát za rok si zaběhnout maraton někde v zahraničí a do toho běhat všechny regionální závody.
Tak takhle jasno v tom my běžkyně máme. Předsevzetí nejsou zas až tak podstatná. Důležitější je, aby nás běhání bavilo i do budoucna a nabíjelo nás energií.
Přeji vám v roce 2013 hodně zdraví, lásky a štěstí. Zachovejte si optimismus a víru v sebe sama. Mějte se rády. Běhejte a plňte si své sportovní sny a předsevzetí. Ať je za rok touhle dobou zase o čem bilancovat :-)
Autorkou příspěvku je JUDr. Lenka Wagnerová, členka Maraton klubu Seitl Ostrava, nadšená cestovatelka a milovnice bílého vína, odrůdy Veltlínské zelené. Své zážitky ze závodů prezentuje na svém blogu.
