Před nedávnem jsme na BezvaBĚHu uveřejnili rozhovor s Klárou Rampírovou, zpovídala jsem ji z Beskydské sedmičky. Uplynuly dva měsíce a Klára překonala další výzvu. Tentokrát Pražskou stovku.
Kláro, jak ses na závod připravovala, na co ses zaměřila v tréninku a přizpůsobila jsi nějak závodu jídelníček?
Chtěla jsem se soustředit více na posílení nohou, protože do kopců se docela trápím. Nakonec na to nezbyl čas, přepadla mě totiž nějaká „rýmečka“ a tak jsem ležela s antibiotiky. Žádný speciální jídelníček nemám, jen pár dní před závodem přidávám více sacharidů formou těstovin, rýže a brambor. Cestou ve vlaku do Prahy jsem se snažila ještě si trochu zapamatovat trasu, jména vesnic a barvy turistických značek, ať se nemusím zdržovat vytahováním mapy. Běhám totiž s hůlkami, takže mapu v ruce držet nemůžu a GPS nemám.
Kolik se vlastně na startu objevilo závodníků?
Na celou trasu se předem přihlásilo necelých 500 zájemců, na start v pátek 7.12.2012 v 22.00 hod. se v mrazivém počasí odhodlalo postavit 317 účastníků a do cíle dorazilo 161 lidí, přičemž poslední v neděli 9.12.2012 v 21.55 hod.
Můžeš nám přiblížit trasu závodu? A co počasí?
Celá trasa měřila 122 km s převýšením 4.200m, což bych kolem Prahy nečekala. Organizátoři dokázali využít všech možných roklí, skalek, strží, vyhlídek a vrcholků. 30 km vedlo po asfaltu a pak cestou necestou, prudkými výšvihy a skalnatými sestupy i korytem potoka, převážně po turistických značkách nebo po vlastním značení.
Vybíhalo se z Prahy – Modřan po lehce zasněžené cyklostezce kolem Vltavy, přes Zvolskou homoli, Vrané nad Vltavou, Hladomoří, Maškův Mlýn, dále kolem Sázavy přes Petrov na vyhlídku Třeštibok, Luku pod Medníkem, Dolní Studené, Žampach, Jílové u Prahy, Skalsko, Těptín, na Panskou skálu, dále kolem zámku Horní Požáry přes Vlčí rokli, Prosečnici, Kamenný Přívoz a podél Sázavy do Pikovic, kde byla kontrola v hospodě s polevkou. Druhá půlka trasy pokračovala kolem Medníku směrem k Vltavě přes osadu Proudy a překrásnou vyhlídku Máj na Slapy. Pak podél Vltavy po úžasné naučné stezce Svatojánské proudy do Štěchovic.
Stezka vedla několik kilometrů traverzem v prudkém kamenitém srázu nad Vltavou, skrz vysekané tunely, místy byla lemovaná dřevěnými chatkami. Mráz, který k ránu dosahoval minimálně –12°C , byl tady v tomto zaříznutém údolí ještě intenzivnější. Ze Štěchovic se pokračovalo přes Hvozdnici do Klínce, tady na stém kilometru byla opět u místa kontroly v restauraci polévka. Potom jsme pokračovali přes Trnovou na naučnou stezku údolím Nazaret, vedoucí korytem potoka.
Myslím, že málokdo to přešel suchou nohou. Následoval neskutečně prudký výšvih zpět nahoru (nemít hůlky, lezu po čtyřech) a po červené značce na Zbraslav, po cyklostezce přes Vltavu, kolem zajímavého mini ZOO a Hálkova pomníku po místním značení na Šance, zbraslavské letiště a Modřanskou rokli do cíle, který byl na ZŠ v Modřanech.
Postihla tě na trati nějaká krize?
Připadalo mi, že krizi mám pořád. Jen občas se prokládala světlými chvilkami. Před startem jsem se zbytečně moc najedla, zkombinovala jsem všechno možné dohromady a žaludeční potíže mě pak trápily až do šedesátého kilometru, kdy se žaludek trochu po polévce uvolnil. Do té doby jsem běžela jen na jeden gel, jednu tyčinku a půl banánu, nic jsem nebyla schopna pozřít a tak mi zcela očekávaně v půlce došla energie. Pak už jsem se do každého kopce jen trápila. Útěchu mi přinášely jen nádherné přírodní scenérie.
Jaký je tvůj nejhezčí a nejhorší zážitek ze závodu?
K nejhezčím zážitkům patřila teplá sprcha v cíli, byla jsem oblečená tak akorát, že se musel člověk pořád hýbat, aby nezmrznul. Vysloveně špatný zážitek jsem neměla žádný, až na ten můj žaludek, ale v tomto případě chyba byla na mé straně. Jen je škoda, že noc není kratší, abych si okolních krás na trati mohla více užívat.
Jaký jsi měla přehled během závodu o svých soupeřkách? Hlásil ti někdo tvé průběžné pořadí?
Na kontrole, asi na 40 km jsem se dověděla, že jsem první, ale při těchto vzdálenostech to nic neznamená. Asi na 65 km mě doběhla Boženka Kováčová, střídaly jsme se ve vedení asi do 80 km, z občerstvovačky pak vybíhala přede mnou. Já jsem ještě dvakrát po 20 minutách bloudila, a pak už jsem Boženku nedoběhla.
Jsem na těchto dlouhých tratích teprve začátečníkem, takže si běžím svým tempem a nehoním se s někým v půlce trati, když vím, že do cíle ještě několik hodin zbývá. Je to hodně o hlavě. Tělo bolí, je unavené, nohy chtějí zastavit, plíce vydýchat, a pak už jde jen o tu vůli tělo přesvědčit a běžet. Nepřipouštím si myšlenky, že mě něco bolí a nemůžu. V duchu se povzbuzuji a chválím, jak mi to jde. Soustředím se jen na krátkodobé cíle. Neděsím se myšlenkou, kolik hodin ještě poběžím, ale těším se na další občerstvovačku, stý kilometr, ranní východ slunce…
Jak bys vyhodnotila zázemí závodu a občerstvovačky?
Kromě polévky ve dvou hospůdkách po cestě, byly v první noční půlce na trati připraveny ještě dvě občerstvovačky s čajem, kofolou, namazanými chleby se sýrem a salámem a různými sladkostmi. V cíli na nás čekaly teplé sprchy, spousty různého jídla, pití a dobrot, přespat bylo možno v tělocvičně. Na to, že závod organizuje parta nadšenců, byl výborně zajištěn.
S jakými ambicemi a představami jsi do závodu vstupovala? Jsi nakonec se svým výsledkem spokojená?
Čas jsem vzhledem k podmínkám odhadovala o něco horší než na 5BV, které měly přibližně stejný počet kilometrů včetně převýšení. Doufala jsem, že za 20 hodin to zvládnu. Moc jsem se nemýlila, doběhla jsem v čase 19.54 hod. na celkovém 25.-27. místě spolu s dalšími dvěma běžci, kteří mi v závěru velmi pomohli, když hlídali trasu a já nemusela mapovat.
Ze startovní listiny jsem tušila silnou konkurenci a doufala jsem v umístění do 5 místa. Kolik a které běžkyně se nakonec na start postavily nevím, ještě je osobně neznám. S druhým místem jsem tedy nadmíru spokojená, jen mě mrzí to závěrečné bloudění. Takových nás ale byly spousty, a k těmto typům závodů to prostě patří. Holt, chce to ještě potrénovat i mapu :-)
Kláro trénuj. Držíme ti palce a přejeme pevné zdraví. A kdo ví, možná se rodí nová ultramaratonská hvězda :-) Každopádně z Kláry nadšení z běhání a pohybu ve volné přírodě doslova vyzařuje. Snad namotivuje i další z vás.
Autorkou příspěvku je JUDr. Lenka Wagnerová, členka Maraton klubu Seitl Ostrava, nadšená cestovatelka a milovnice bílého vína, odrůdy Veltlínské zelené. Své zážitky ze závodů prezentuje na svém blogu.
