19. ročník největšího pražského ultra trailového závodu, potažmo dálkového pochodu Pražská stovka zná své vítěze. Ke zdolání neuvěřitelných 122 km s 4200 m převýšení potřebovali Jakub Řídel a Jan Zemaník 15 hodin a 6 minut. Na třetího Zbyňka Cypru získali náskok více než hodinu. První ženou se stala časem 18 hodin 44 minut brněnská ultratrailová běžkyně Božena Kováčová.
122 km, to už je slušná štreka. Organizátoři i většina doběhnuvších se shodla, že letos to bylo oproti loňsku náročnější. Jak profilem, tak délkou trati a především teplotou, která loni neklesla pod bod mrazu, zatímco letos bylo v noci 10 pod nulou. Start nejdelší štreky Pražské stovky byl včera ve 22 hodin, závodníci tedy běželi celou noc.
„V Čechách bývá běžné, že ultratraily startují na noc, to na Slovensku to mají opačně, tam se startuje obvykle ráno. Při tak dlouhém závodě není možné stihnout celou trasu za dne, proto je rozhodně lepší odbýt si v noci začátek a tu kritickou část, kdy už člověk nemůže, absolvovat za dne“, tvrdí polovina vítězného dua Jakub Řídel. Právě on patří mezi šťastlivce, kteří pohodlně stihli doběhnout za denního světla. Ty pomalejší čeká další běžecká noc s čelovkami a desítkami kilometrů v nohou. Cílová brána v podobě zázemí ZŠ v Modřanech se uzavírá zítra v 11 hod.
Hned dva vítězové nejsou na takové akci nic nezvyklého. Loni byli dokonce tři. Jde sice o individuální závod, leč morální podpora na trati se vždy hodí a po desítkách kilometrů bok po boku už se takovému „soupeři“ do cíle prostě neutíká…
„Běželi jsme spolu asi od pátého kilometru,“ shodují se vítězové. Zpočátku nás běželo asi 22, pak 12, pak 6 a nakonec jsme zbyli jen my dva. Do čelní skupinky patřil dlouho i Honza Havlíček, známý především jako reprezentační vrchař. Patřil mezi favority, leč pro žaludeční problémy musel soutěž na 60.km předčasně ukončit.
„Nejdrsnější na celé trati byl úsek, kterému Olaf (Olaf Čihák, hlavní organizátor) říká naučná stezka. Je to úsek, kde se běží asi 3 km potokem a pak do prudkého kopce. Jde to zvládnout suchou nohou, když se dává pozor, ale ne každému se to povede,“ líčí úskalí trati Jakub Řídel, který oproti svému kolegovi vypadá o poznání čileji a nadšeně ostatním vypráví zážitky. Zdání ale klame. „Špatně se mi dýchalo a o moc lepší to není ani teď.“
Mrazivé počasí bylo také podle hlavního organizátora Olafa Čiháka důvodem, proč z přihlášených 608 závodníků startovalo jen něco málo přes 300, z toho přibližně čtvrtinu tvořily ženy. I přesto ale padl účastnický rekord.
Druhá polovina vítězné dvojice, teprve dvaadvacetiletý Jan Zemaník, který patřil do loňské vítězné trojice, byl dnes možná jediným, komu trasa připadala snazší než loni.
„Trasa byla jednoduchá, hodně běžecká. Krize snad ani žádná nebyla.“ zamýšlí se. „Jedinou nevýhodou bylo časté střídání teplot. Omrzaly ruce a neustále jsme museli přidávat vrstvy oblečení,“ dodává a zalézá po pás do spacáku, v němž sedíce na lavici tráví celý zbytek odpoledne. Omrzliny a zimnice tu trápí víc lidí. Zatím ale nemusela zasahovat záchranka.
„Záchranná služba v pohotovosti na trase není,“ každý závodník má u sebe mobilní telefon a probíhá se několika vesnicemi, které v případě nutnosti slouží jako záchytné body a také jako občerstvovačky v místních hostincích. Je znát, že podobného ultra závodu se na rozdíl od některých hojně propagovaných komerčních závodů účastní vesměs zkušení a trénovaní běžci. Obvykle nikdo „nepřetahuje strunu“. Každý si dokáže spočítat, kolik toho má ještě před sebou a pokud se necítí, závod vzdá a dopraví se do cíle jinak, případně alespoň dá vědět SMSkou. „Taková SMSka mi přijde tak co 5 minut, říká Olaf Čihák. „Důvody jsou různé, někdy je to zranění, ale letos to jsou především podchlazení a omrzliny,“ dodává.
Se zpožděním 1 hodiny a 1 minuty za vítězi doběhl člen loňské vítězné trojice, osmatřicetiletý zkušený vyznavač ultra Zbyněk Cypra, který byl také považován za jednoho z favoritů.
Po 18 hodinách a 44 minutách od startu vbíhá do cíle první žena. Není jí nikdo jiný než brněnská Božena Kováčová, která doběhla ve dvojici se svým kamarádem a stejně jako mužští vítězové nedává dopustit na podporu parťáka na trati.
„Celou dobu jsme spolu ale neběželi, až tak od poloviny trati. To jsem měla krizi a pak už to bylo čím dál tím horší, hlavně poslední prudký kopec,“ říká drobná obhájkyně loňského vítězství. Spolu s triatlonistkou a orienťačkou Klárou Rampírovou patřila mezi hlavní favoritky. Ještě čtyřicet kilometrů před cílem se stále rozhodovalo mezi těmito dvěma ženami.
„Občas jsme se dali s Klárou do řeči, pak jsme se třeba hodinu neviděli a najednou se za námi objevila a předběhla nás. Běželo jí to fakt neuvěřitelně rychle. Pak jsme zašli do hospody, kde byla kontrola. My jsme hned vyběhli na trasu, ona se tam občerstvovala a pak nás už nedoběhla,“ popisuje souboj devětadvacetiletá Božena, kterou Olaf Čihák označuje za českou ultratrailovou špičku. Ona sama se tomu ale směje.
„Takovéhle tratě běhám teprve rok, takže se nedá říct, že bych na to byla zvyklá. Baví mě různé horské výzvy a ultratraily, ale je to hodně namáhavé a nedá se to dělat často. Vlastně ani moc netrénuju. Za měsíc naběhám 300 kilometrů, víc ne,“ říká talentovaná vytrvalkyně.
Kdo si netroufl na megaultra, mohl zkusit noční 60ti kilometrovou nebo denní 62kilometrovou variantu, které vzdáleností samozřejmě také řadí mezi ultra. Do cíle noční varianty z Prahy do Pikovic dorazilo 24 závodníků. Denní trasa vedla z Pikovic do Prahy-Modřan s cílem ve stejníém místě jako nejdelší trasa.
Kdo dorazil do cíle „stovky“, může si připsat 3 body, které se mu budou hodit v případě, že se hodlá kvalifikovat na Ultra Trail du Mount Blanc.
To je však již zcela jiný „level“.
Web organizátora
P100 na Facebooku
Foto 20× – Zdeněk Černý
Foto 53× – Aleš Zavoral
Video ze startu a první poloviny závodu:
