V lednu jí bylo 41 let. Sympatické holce, mámě dvou dospívajích dětí, s náročným zaměstnáním. Loni jsem ji ještě neznala, v roce 2012 se pravidelně potkáváme na závodech, které pro ni často končívají „bednou“. Běhala za „Valašské království“, teď je členkou Czech Adidas AR Teamu. Jde po hlavě do každé výzvy a ze všeho nejvíce miluje hory.
Nejprve ale zabrousíme na “asfalt“
Kláro, když se tak dívám na tvé časy z různých závodů, mám pocit, že ti vyhovují kopečky a asfalt – Rohálovská 10 (45:43), Kobeřická dvacítka (1:32:14), Dolnolhotská 10 (45:30). Je to jen můj dojem? Jaký typ terénů ti vyhovuje?
Mám ráda spíš přírodní terén než asfalt a nevyhovuje mi stereotyp rovin. Závody, které uvádíš, jsem běžela poprvé. Netušila jsem do čeho jdu, ani jak moc jsou kopcovité. A zjistila jsem, že mi ty kopečky spíš vyhovují.
Kdy a proč jsi vlastně začala běhat a jakým jiným sportům se věnuješ?
Ke sportu mě vedl tatínek už od dětství, mimo jiné jsem deset let dělala orientační běh, jeden z nejhezčích sportů, co znám. S dospělostí přišel čas na adrenalin, takže jsem skákala z letadla, dělala paragliding, zkoušela jsem potápění, lezení, pár závodů jsem jela na horském kole a dlouhodobě se věnuji skialpinismu a běžeckému lyžování.
A kdy jsi začala závodit?
První závod na 10 km jsem zkusila v roce 2007 a atmosféra party stejně nadšených lidí se mi hodně zalíbila, takže jsem těch desetikilometrových závodů běžela více. Ze silnice mě to však stále víc táhlo do terénu, a když jsem na jaře 2008 na internetu narazila na dogtreking a horský maraton na Pustevnách, s nadšením jsem se přihlásila. Maratonská příprava veškerá žádná, ale s myšlenkou, že do kopce půjdu a s kopce poběžím, jsem to zvládla za 4:15 hod.
Cestou byl místy sníh, střídavě pršelo, svítilo slunce, padaly kroupy, ale věděla jsem, že tohle je pro mě to pravé. Po měsíci jsem šla do dalšího závodu a tak se to opakovalo každý měsíc, protože to byl seriál pěti horských maratonů. Na podzim jsem si už troufla na maraton v Ostravě.
Pak jsme však s manželem koupili starý domek pod horami, takže veškerý volný čas padnul na jeho rekonstrukci. K tomu jsem onemocněla boreliózou… Až na podzim roku 2011 mě přestal ten odpočinek bavit, dala jsem si cíl – závody v běhu do vrchu na Pustevny a začala jsem snad poprvé v životě pořádně trénovat.
Koupila jsem si čelovku a po práci jsem několikrát týdně vyrážela se psem na Pustevny nebo Radhošť. Baví mě závodit, ale úplně „na krev“ už se mi tak nějak nechce
Jak probíhá tvůj trénink – kde trénuješ, jak často, sama nebo ve skupině, jaké jiné sporty, případně cvičení během tréninku zařazuješ, kolik tak v týdnu naběháš kilometrů?
Nemám žádný tréninkový plán, spíš jen tak s radostí vyrážím do přírody a podle počasí a nálady se rozhodnu mezi horským či silničním kolem, in-line bruslemi, ale většinou vyhrává lehký klus na Radhošť nebo výstup po sjezdovce na Pustevny. Dá se říct, že sportuji tak pětkrát týdně.
Když se podíváš do budoucna, jaké závody plánuješ – převažují ty horské anebo silniční?
Každopádně horské a dlouhé tratě a ne jen běžecké, ale i typu adventure, což jsou týmové závody, kde se skloubí více disciplín a kde trasa není předem daná. Na silniční desítky nebo půlmaratony se taky chystám, beru je jako trénink, protože se jinak asi nepřinutím běhat rychleji.
PIM jsi letos zaběhla s reálným časem 3:26:13 – jak vypadala tvá příprava, dodržovala jsi nějaký speciální tréninkový plán? Dodržovala jsi nějaký jídelníček?
Jediné, co jsem si z různých rad vzala bylo, že si musím vybudovat základ na pomalém běhání při nízké tepové frekvenci. A to se fakt osvědčilo. Dříve jsem vždy vyrazila jako splašená, z tréninku jsem se vracela zničená a druhý den se mi vůbec nechtělo. Při pomalých bězích jsem byla schopná každý večer na hodinku vyběhnout, aniž bych k běhání měla po chvíli odpor. Mým hlavním letošním plánem bylo zkusit si v září Beskydskou sedmičku, která má 95 km a tak jsem jarní PIM považovala za dobrou přípravu.
Co se týče jídelníčku, tak hrozně ráda jím a nedokážu se omezovat, jen týden před závodem jsem jedla každý den těstoviny a rýži a večer aspoň dvě piva na zavodnění :-)
Jaký je tvůj názor na různé výživové doplňky, gely a nápoje? Používáš je během přípravy a v průběhu závodů?
Při trénincích je neužívám vůbec, snad jen v horku piju ionťák. Jinak si sebou beru vodu a při delších výletech si cestou dávám pivo. Na závodech od maratonu výš beru proti únavě přípravky s guaranou a kofeinem a nějaké rychlé cukry v gelech a energetických tyčinkách.
Umíš nejen vyhrávat, ale i prohrávat. Tím narážím na tvou letošní účast v extrémním závodě Czech Adventure Race. Kláro, co tě to napadlo?
Před půl rokem jsem ještě netušila, že taková šílenost vůbec existuje. Pak oslovili mě kluci z Czech Adidas AR Teamu, s tím, že jezdí na vícedenní nonstop závody podle mapy, na kterých se běhá, jezdí na kole, bruslích a lodi, tým tvoří tři muži a jedna žena… To mě vyděsilo, ale kluci mě ubezpečili, že když nebudu moci, potáhnou mě a trochu zdřímnout si prý můžu i za chůze.
Měla jsem měsíc na to, abych se naučila jezdit na bruslích, pádlovat a nespat. Závod se skládal přibližně z 60 km treku, 25 km pádlování, lezení, 10 km trasy na bruslích, 120 km na kole pak znovu 50 km treku, 25 km brusle, 120 km kolo, 15 km orientačního běhu. Přibližně v polovině závodu, asi po 28 hodinách jsme bohužel z důvodu zdravotních potíží kamaráda odstoupili. Měla jsem taky dost, byly hrozné vedra a hlavně jsem ještě neměla dostatečně natrénováno to nespaní.
Jak regeneruješ?
Po náročném závodě si jdu zaplavat a chodím na procházky se psem.
Pojďme si tedy konečně povídat o tvých milovaných horách…
V srpnu jsi zkusila první ročník Hostýnské osmy – závodu, během kterého jsi uběhla téměř 60 km, při tom zdolala 8 vrcholů a celkové převýšení 2600 metrů.
Byl to můj první závod delší než maraton a byla jsem vyloženě nadšená! Hostýnské vrchy znám z cyklistických výletů, terén není moc kopcovitý ani kamenitý, cestou je na co se koukat… Cíleně jsem se na ten závod nepřipravovala, ten víkend jsme měli s rodinou v plánu výlet. Jenomže pršelo, a tak jsem v předvečer závodu oslovila kamarádku – mladou holku, která běhá, zda by do tohoto závodu se mnou nešla. No šla, zpočátku chtěla nadšeně sprintovat do každého kopce, trochu jsem ji krotila a nakonec, i když si stěžovala na kolena, jsme trať zvládly v čase asi 8:20 a kategorii ženských dvojic jsme vyhrály. Hostýnskou osmu jsem pojala jako dobrou průpravu na Beskydskou sedmičku.
V září jsi tu magickou B7 absolvovala. V kategorii sport – ženy 40–50 let jste se Svatavou Hanzlovou vyhrály a celkově jste v ženách obsadily druhé místo s nádherným časem 16:54.
Na loňský ročník jsem si ještě netroufla, běžet 95 km po horách se mi zdálo šílené. Šla jsem se na start jen podívat. A tam mě definitivně dostala atmosféra. Takže jsem se na letošní ročník už přihlásila. Po květnovém maratonu v Praze jsem začala častěji běhat do kopce a hlavně se snažila se běhat z kopce dolů, aby si má kolena a úpony zvykly na sestupy.
Do závodu jsem vstupovala s cílem dokončit ho a s přáním umístit se ve své kategorii do třetího místa. Se Svaťou jsem společně moc netrénovaly, potkáváme se na běžkách a ona se vlastně věnuje hlavně orientačnímu běhu a triatlonu.
Rodina mě maximálně podporovala, stáli na kontrolách a psychicky mi dodávali energii. Když si vzpomenu na své pocity v cíli, zase cítím tu obrovskou radost a euforii!
V říjnu jsi absolvovala další stovkový závod 5BV – 5 beskydských vrcholů, kategorii mix jste s Markem Novotným vyhráli a celkově jste byli osmý tým v cíli. Pověz nám, který z beskydských závodů byl náročnější?
Asi 5 beskydských vrcholů. Byl to pro mě už třetí dlouhý závod během pěti týdnů, po B7 jsem totiž ještě běžela Ponitranskou 100 (125km za 18:45 hod.). Celou noc pršelo, byla mlha a dost blátivo, psychicky bylo na B5 nejnáročnějších posledních 20 km po asfaltu. A hlavně trasu B7 jsem znala, věděla jsem, co nás za každou zatáčkou čeká a běželi jsme vlastně pořád „domů“, do cíle ve Frenštátu pod Radhoštěm.
Máš celkem náročné povolání, manžela a k tomu dvě děti. Jak se ti daří skloubit tohle všechno s tréninkem a se závody a jak vlastně manžel a děti tvé sportovní aktivity komentují?
Když byly děti malé, jezdili jsme na hory a výlety s nimi. Teď už jsou skoro samostané, takže mě myslím moc nepostrádají. Dceři je třináct, od první třídy běhá závodně na běžkách, loni na republikové úrovni. Syn má patnáct a asi jako každý kluk sedí rád za počítačem, k tomu dělal kick box a teď karate.
Manžel není z mých vícedenních závodů zrovna nadšený, ale toleruje je a dokonce mi po návratu i něco dobrého uvaří. Občas trénujeme spolu, jezdíme na kole, na skialpech, po práci si vyjdem se psem na Pustevny nebo Javorník…
Jaké závody tě čekají v nejbližší době?
V prosinci mě čeká Pražská 100, trasa vede kolem Vltavy, Berounky a Sázavy, a vzhledem k tomu, že tamní krajinu vůbec neznám, se moc těším. V lednu chci startovat na LH 24 a zjistit, kolikrát během 24 hodin vyběhnu na Lysou horu. No a dál se uvidí…
Nejhezčí běžecký závod v České republice?
Mě se líbí všechny závody, které jsem běžela. Ale ze silničních desítek mám nejradši podzimní Hornickou 10 ve Frýdku Místku, dokonale pořadatelsky zvládnutý závod pro všechny věkové kategorie, s hodnotnými cenami a tombolou. Z horských běhů byla fascinující Beskydská sedmička. Úžasná atmosféra se skoro třemi tisíci závodníků, bohaté občerstvovačky a ochotní pořadatelé, vyhlášení závodu s kulturním programem a charitativní akcí.
Kdybys měla moře volného času a neomezené finance, jaký závod by sis chtěla ve světě zaběhnout?
Mým asi splnitelným přáním je UTMB, trail kolem Mont Blancu, už sbírám kvalifikační body. Jinak o závodech ve světě nemám přehled, ale líbil by se mi nějaký dlouhý závod v místech, které toužím navštívit, takže Island a národní parky v Americe.
Obligátní otázka: Co ti běh dal a co ti vzal?
Baví mě, když mi do kopce srdce tluče o sto šest a v sebězích vítr sviští kolem uší, když probíhám ranní rosou nebo mi čerstvý sníh křupe pod botami. Odreaguji se, když ztichlým večerem klušu sama hřebenovkou na Radhošť.
Běh mě obohatil o spoustu nových kamarádů. Marně uvažuji, co mi asi tak vzal. Možná čas, který bych mohla věnovat třeba zvelebení zahrady, ale na to budu mít dost času v důchodu.
Tenhle rozhovor bude v rubrice Ženy a běh. A my dámy jsme, jak známo, občas marnivé. Přiznej se – řešíš, co během závodů „na sebe“, co s vlasy a tak podobně?
Samozřejmě asi jako každá žena chci vypadat „trochu k světu“. Ale že bych to nějak příliš řešila, to ne, na to nemám ani chuť ani čas :-)
Rozhovor skončil a já se skoro se ptám, zda patří do rubriky „Ženy a běh“. Vždyť ta Klára zvládá více, než leckterý chlap. Pokud se chcete naladit na stejnou vlnu, případně hledáte nějakou běžeckou výzvu do budoucna, určitě si přečtěte, co dalšího Klára o absolvovaných horských závodech napsala na stránkách www.czechadidasterrexar.cz.
Autorkou příspěvku je JUDr. Lenka Wagnerová, členka Maraton klubu Seitl Ostrava, nadšená cestovatelka a milovnice bílého vína, odrůdy Veltlínské zelené. Své zážitky ze závodů prezentuje na svém blogu.
