Klid a mír vládne na oblíbeném hřbitově Eda Whitlocka, kde tento kanadský běžec už deset let trénuje. 81letý několikanásobný držitel světových rekordů zde krouží kolem dokola až tři hodiny denně.
Jeho rozhodnutí běhat zrovna tady je učiněno čistě z praktických důvodů. Má to jen dva bloky od svého domu. Velké stromy mu poskytují přirozený stín, cesty tady nejsou nikdy přeplněné.
„Je to jen výhodné,“ říká Whitlock o deseti hektarovém hřbitově.
Whitlock vlastní 15 veteránských světových rekordů, na silnici i na dráze, z toho má tři světové maratonské záznamy plus pár desítek traťových rekordů.
V 73letech běžel maraton za neuvěřitelných 2:54:48 hod., což je pro mnohé mladší běžce jejich nejrychlejší čas.
Jeho kolena zlobí, artritida se do nich začala vkrádat už před několika lety.
„Lékaři mi před pěti lety řekli, že bych už neměl běhat. Říkali, vaše běžecké dny jsou sečteny. Ale nebyly,“ řekl Whitlock.
Whitlock není typický „vrcholový“ sportovec. Nesleduje, co jí. Neleduje po tréninku, neprovozuje jógu, dokonce ani neprotahuje svaly. Nemá boty od sponzora, má jen několik svých párů nakupených pod proutěným křeslem na verandě.
Svůj tréninkový plán považuje za „povrchní.“ Bývalý důlní inženýr nemá mnoho ponětí o tom, jak má rychle běhat. Jeho hodinky, které mu visí na tenkém zápěstí jako náramek, mu slouží jen k informaci zda už běží tři hodiny.
„Můj trénink je velmi jednoduchý, každý den přijdu na hřbitov a pobíhám sem a tam tak dlouho, jak to jde,“ říká. „Je to relativně malý kruh, možná 600 metrů kolem hřbitova, nepočítám počet kol, sleduji jen čas.“
Jeho neortodoxní přístup funguje. Loňský Toronto Waterfront Marathon běžel za bouře a v dešti za 3:15:54, tento čas by mu mohlo závidět mnoho běžců o polovinu mladších, než je on sám.
V neděli zaběhl stejný maraton o téměř 15 minut rychleji než předchozí světový rekord v tomto věku, zároveň byl o 45 minut rychlejší než byl průměr všech běžců, kteří tento závod dokončili – bez rozdílu věku.
Whitlock přichází s novým světovým rekordem přesně čtyři týdny po svém rekordu v půlmaratonu (1:38:59).
Vyrůstal v Londýně, později se odstěhoval do Kanady, aby tam studoval na univerzitě. Běhal jen na základní škole, a potom znovu objevil běh až ve čtyřiceti v Montrealu. Často přemýšlel, jak daleko mohl být v běžecké výkonnosti, kdyby řádně trénoval v mládí.
Ani jeden z jeho dvou synů, kterým je přes padesát, neběhá. Jeho manželka Brenda také nikdy neměla o tento sport zájem.
„Ne, ona má více soudnosti,“ usmívá se Whitlock. „V rodině musí být aspoň jeden rozumný člověk.“
„Myslím, že mé výsledky a rekordy, to je to, co mi dává uspokojení z běhání. To je pro mě motivace. “
Whitlock má pro dlouhověkost předpoklady, řekl, že měl strýce, který se dožil 106let.
“Budu běhat tak dlouho, jak to jen půjde,“ řekl na závěr kanadskému deníku Metro.
