I přes špatné reference mých kamarádů z minulého prvního ročníku Nike Run, kdy na trati nebyl zajištěn dostatek tekutin a teplota vzduchu se tehdy (bylo to 3.9.2011) vyšplhala na nějakých 35 stupňů, jsem se rozhodla mu dát šanci a statečně jsem se přihlásila.

Nebyl to ale můj první závod. Amatérsky běhám již od roku 2008 a třikrát jsem již absolvovala 5 km dlouhou trať na Prague International Marathon (PIM). Tento krátký úsek jsem pokaždé zdolala do 27 minut. Protože mi to ale letos přišlo už hodně krátký :-), tak jsem se rozhodla tuto délku vyměnit za „desítku“.

Nike Run Prague mě letos mile překvapil. Určitě se organizátoři poučili z předchozího ročníku a trasu lépe naplánovali. Běžci se na startu řadili do jednotlivých koridorů podle svého předpokládaného času doběhu. Na trati byly dva občerstvovací stánky s vodou (na 4,1 km a 7,1 km) a další občerstvovací stanice byla v cíli, kde všichni dostali kromě vody ještě banán a energetickou tyčinku.

Oproti PIM jsme ale nedostali od organizátorů na krk medaili. Zůstali nám však na památku trička Nike s naším originálním sloganem, který si každý běžec mohl libovolně nechat na tričko napsat. Tento nápad hodnotím kladně a líbí se mi. Když jsem běžela, tak jsem si i docela dobře početla a zasmála se tak některým vtipným větám svých soupeřů.

Jedinou věc, kterou bych organizátorům vytkla, že jsem se čas svého doběhu dozvěděla celkem pozdě, asi až 4 hodiny po závodě formou sms. Na internetu byly výsledky o něco dříve. Myslím si, že závod byl ale celkově organizačně zvládnutý a těším se na příští ročník Nike Run Prague 2013.

Autorkou článku je Doubravka Vodárková, studenka 4. ročníku ČZU. Nejraději běhá v Praze po nábřeží, ve Hvězdě či na Ladronce. Běhu se amatérsky věnuje zhruba 4 roky.