Když jsem plánoval, kterých závodů se zúčastním v letošním roce, tak srpen zůstal dlouho nevyplněný. Až koncem července, než jsem odjížděl na Swissalpine, kde jsem běžel 79 km, jsem se rozhodl, že vyplním i srpen a začal jsem procházet můj seznam Alpských maratonů a ultramaratonů.
Volba nakonec padla na Karwendelmarsch, závod na 52 km, který se koná poslední víkend v srpnu a tentokrát to bylo dvacátého pátého, měsíc po Swissalpine.
Karwendelmarsch, asi bych dlouho u nás hledal někoho, kdo tento závod zná, pro znalce Alp by ale asi nebyl problém určit, v kterých místech se vlastně nachází oblast Karwendel. Malou částí zasahuje do Německého Bavorska v blízkosti Garmisch-Partenkirchenu, na jeho jihu leží hlavní město Tyrolska Innsbruck a na severu cíl našeho běhu, jezero Achensee, které je také nazýváno klenotem Tyrolska.
Je to oblast, ve které se konaly dvoje zimní olympijské hry a to v Innsbrucku v letech 1964 a 1976, vlastně když budeme počítat i ty v Ga-Pa v roce 1936 tak troje. Všechny tyto informace mi říkaly, že pojedu do oblasti zaslíbené sportu, však jsem měl také zajištěné ubytování v další sportovní městské ikoně – Seefeldu. Do Seefeldu jsem dorazil v pátek v podvečer, cestou jsem si ještě v místě startu, malé obci Scharnitz, která je hned za hranicí s Německem a 7 km před Seefeldem, vyzvednul startovní číslo a čip, víc tu opravdu nečekejte, startovní tašku dostanete trochu netradičně až v cíli. Ubytoval jsem se v pěkném hotýlku Dorothea, odkud jsem měl pěkný výhled na protilehlé kopečky, a vyrazil na prohlídku města a okolních sportovišť, na kterých se odehrávalo již mnoho zimních sportovních soutěží.
V sobotu ráno jsem vstával ve 3.30 hod., posnídal, zbalil věci a vyrazil na autobus, který stavěl na okraji Seefeldu a odvážel běžce na start do Scharnitzu. Tam už panoval čilý ruch, závodem žilo doslova celé městečko, obchody a restaurace byly otevřené i v tuto časnou hodinu, místní pekařství praskalo doslova ve švech. Karwendelmarsch není totiž jen běh, ale také turistický pochod na 52 a 35 km a tak si hlavně turisté doplňovali zásoby na dlouhou cestu. Atmosféra tu byla výborná a dávala za pravdu všem plakátům, které nejen v Seefeldu hlásaly, že legenda žije a je po roce zpět. Ano Karwendelmarsch je pro Rakušany opravdu legendou.
Pomalu se blížila šestá hodina, čas startu, a pomalu se také horšilo počasí a začínalo pršet. Déšť a chladno mi při běhu nevadí, naopak, lepší než vedro, jen je škoda, že mraky a mlhy nám celou dobu zakrývaly jistě nádherné výhledy na okolní hory. Pořadatelé začali oddělovat běžce od turistů a řadit nás na čelo startovního pole, přesně v 6.00 zazněl startovní výstřel a spustil se pořádný liják. Více jak tisícihlavý dav vyrazil ještě za tmy na cestu, která po 52 km končí v městečku Pertisau na břehu jezera Achensee.
Po pár metrech opouštíme Scharnitz a s ním také civilizaci, téměř celou dobu se totiž poběží mimo obydlená místa, po cestách, o kterých by se chvílemi mohlo klidně říct, že jsou určeny jen pro horské kozy.
Od samého začátku stoupáme na první vrchol, který nás čeká na 19 km. Cestou máme také občerstvovací stanice, které jsou velmi dobře zásobené bio produkty místních zemědělců, na to se tu klade velký důraz a je to další sympatický prvek závodu. Občerstvovaček je opravdu dostatek. Po stoupání logicky následuje klesání, takto se nám to střídá ještě čtyřikrát, prostě jako na houpačce, nahoru, dolu.
Za stálého deště vbíhám do pěkného cílového městečka Pertisau, které se rozprostírá na břehu nádherného jezera Achensee. Běží se zdejší hlavní třídou, na které běžce hojně povzbuzují jak místní obyvatelé, tak i turisté, kterých je tu většina. Osamocen probíhám po 52 kilometrech cílem a čas se zastavuje na 6:22:26 hodinách, od ředitele závodu přebírám medaili, absolvuji cílové foto a odcházím do stanu s občerstvením. Ten je opět zásoben výrobky zdejších zemědělců, spořádám dva chleby se šunkou a sýrem, zapiju nealko pivem. Takto posilněn si vyzvednu cílovou tašku, vrátím čip a studuji vyvěšené prozatimní výsledky. Nakonec jsem skončil na celkovém 83 místě ze 334 klasifikovaných běžců a v kategorii 34 z 93. To mně udělalo radost, ale důležitější bylo, že jsem opět během závodu cítil to, co říká mé motto a řádně jsem si to užíval:
Běh v horách není o běhání.
Je to stav mysli, touha po volnosti v přírodě, ale nejen to.
Sdílet společné hodnoty.
Sdílet emoce s přáteli.
Těšit se ze života, a prožívat ho intenzivněji.
Respektovat a vážit si svých soupeřů stejně tak jako mít respekt z hor.
Pomáhat jeden druhému, jít společně kupředu.
Horský běžec si plně užívá života, protože požitek z něj je jeho základní podstatou.
Čím víc běhám v horách, především v Alpách, tak si uvědomuji, jak jsou tyto slova pravdivá, a děkuji všem pořadatelům, kteří tyto skvělé závody pořádají. Děkuji také své manželce, která mě na některých závodech doprovází a podporuje a také toleruje mé další cesty do Alp.
Fotografie
Autorem příspěvku je Martin Lukeš, který vyznává maratonskou turistiku. Každoročně se zúčastňuje horských maratonů Jungfrau marathon, Zermatt marathon nebo LGT Alpin Marathon. Žije v Jablonci nad Nisou a jeho oblíbenými sportovci jsou tenista Roger Federer a španělský běžec do vrchu Kilian Jornet Burgada.
