Ideálních běžeckých podmínek po nočním dešti a v ranním chladném vzduchu tentokrát vytrvalci k útokům na traťové rekordy nevyužili. Je zřejmé, že loňské časy jsou natolik kvalitní, že bude potřeba k jejich překonání přece jen větší konkurenci, která donutí borce podat lepší výkony.
Petr Vymazal /SK Salix Grymov – 32:06/ si s mazáckým přehledem a dlouholetou závodnickou zkušeností pohlídal vítězství, když dva kilometry před cílem odskočil druhému Romanovi Kovářovi /Fortex SKI Moravský Beroun – 32:14/ a do cíle si pak jen svůj náskok kontroloval. Třetí doběhl Tomáš Steiner /VSK Univerzita Brno – 32:46/, jenž se přece jen z kopce dolů raději šetřil, aby si neobnovil poranění zad, se kterým laboroval skoro celý minulý rok.
U žen by se dal říct jen: „Veni, vidi, vici.“ Tak jako před 14 dny na prvním závodě Nemojského běžeckého léta, Nemojské sedmičce, přijela nová neznámá běžkyně a všem předvedla, zač je toho loket, tak i na devítce se objevila vytrvalkyně z Atletiky Chrudim, Hana Vejrostová, a ukázala všem zdejším běžkyním, jak se má běhat zejména pak z kopce dolů.
Trasu zvládla za 39:20 a to byla nahoře na otočce ještě druhá za Katkou Doubkovou /AK Perná – 40:20/, na kterou pak zpátky naběhla minutu a odsunula ji na druhé místo. Třetí pak těsně za Katkou finišovala Mirka Hanáková /Sokol Bučovice – 40:34/ a prokázala, že to letos s návratem mezi elitu myslí naprosto vážně.
Jen tak na okraj. AK Perná, to bude asi dobrý oddíl. Přijelo jich dost a byli setsakra vidět. Například mezi padesátníky Ivan Vévoda překvapivě porazil letošního veteránského mistra Evropy v běhu do vrchu z Bludenze Frantu Kolínka. Oba samozřejmě z AK Perná. Jak jinak. Abych tedy byl spravedlivý, musím dodat i vítěze ostatních kategorií.
Čtyřicátníky vyhrál Pepa Sedláček /Bike Kamýk Tučapy/ před Petrem Havelkou /HBK Dříňov/. Šedesátníky samozřejmě neskutečný Svaťa Kudlička/LRS Vyškov/ a sedmdesátníky Jindra Tomíšek /Obec Říkovice/.
U žen jsou vítězky jednotlivých kategorií přesně ty dámy, které doběhly na prvních třech místech v absolutním pořadí, jak jsem již napsal v úvodu.
Závod není žádná procházka
5. ročník Nemojské devítky, memoriálu Karla, Jiřiny a Zdeňka Smutných, opět uspořádal AK Drnovice ve spolupráci s OÚ Nemojany a Luleč, za přispění místního Sokola, který zajišťuje zázemí pro běžce ve své budově. Také tento závod, další ze seriálu Nemojského běžeckého léta, je zařazen do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje jako 23. v pořadí a do okresní běžecké soutěže Dlouhá míle.
Náročná, ale opravdu nádherná trasa závodu vede stejně jako předchozí závod, Nemojská sedmička, která se zde běžela před 14 dny, po asfaltových lesních cestičkách v hlubokých lesích Drahanské vrchoviny až ke známé turistické křižovatce Tři javory.
Trať je skutečně náročná, neboť je nutné nejdříve zdolat převýšení 250 metrů, což není až tak tragické, jako potom návrat do cíle po stejné cestě z kopce dolů. A po silnici je to opravdu pořádný fofr.
A co se dělo na trati?
„Byl jsem tím množstvím závodů už docela utahaný,“ přiznal se mi Petr Vymazal. „Dal jsem si minulý týden raději pauzu a dnes mi to běželo moc dobře. Nemusel jsem jít ani naplno a jen jsem si hlídal svou pozici po krátkém nástupu kolem sedmého kilometru až do cíle.“
„Do kopce to bylo dobré, až překvapivě dobré,“ hodnotil svůj výkon Roman Kovář, „ale dolů jsem už pak nezachytil Petrův nástup a už jsem ho pak nedotáhl. Přesto jsem spokojený, protože se mi běželo dobře a navíc se mi tu líbilo, takže to dnes nemělo chybu.“
„Nahoru jsem běžel docela dobře na to, jak kopce nemám rád,“ smál se Tomáš Steiner, „jenže dolů jsem fakt zatím nechtěl moc riskovat ty moje operovaná záda a jen jsem to seběhl bez nějakého velkého úsilí a spíš kontroloval, aby se na mě nedotáhl Pepa Sedláček a nemusel jsem ještě pak finišovat.“
„Když jsem uviděla po startu, do čeho to vlastně běžíme, zatmělo se mi před očima,“ otřásla se hrůzou ještě i při té vzpomínce Hana Vejrostová. „ Kopce opravdu neběhám, ale po 1,5 kilometru se už dalo docela dobře běžet. Dolů jsem to pak jen pustila a překvapivě to vyšlo. Byla to dnes velmi podařená dámská jízda, kterou jsme sem s kamarádkou podnikly. A k tomu všemu se mi tady v těch lesích ještě i moc líbilo.“
„Strávila jsem poslední týden v lázních a jsem z toho pořádně rozlámaná,“ mávla rukou nad svým výkonem Katka Doubková. „Do vrchu jsem ještě jakž takž běžela, ale zpátky už to bylo jen trápení a já z kopce dolů běhat moc neumím, tak to ani jinak dopadnout nemohlo.“
„Mně takové tratě vyhovují,“ usmívala se stále dobře naladěná Mirka Hanáková. „Šla jsem si svoje tempo a na to, co mám natrénováno, se mi běželo docela dobře.“
Už jen symbolicky
Na start jsem se postavil spíš s cílem uctít památku svých rodičů a bratra, jejichž memoriálem tento závod je, než se pokoušet podat nějaký slušný výkon. Ostatně moje v současné době již totálně zdevastovaná tělesná schránka mi to ani neumožňuje. A vypadá to tak, že jestli aspoň trochu dobře dopadne moje středeční gastrofibroskopie, že i tak už bude se závoděním naplno konec. Tak mi držte palce a nezapomeňte, že za 14 dní se běží Nemojská pětka.
Výsledky
Foto 319× – Dino Sport
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
