Dvanáctý ročník oblíbeného závodu Saucony Vokolo priglu se běžel v možná nejteplejším počasí v historii. I letos byli nejrychlejší favorizovaní Jiří Homoláč a Katarína Pejpková.
Jiří Homoláč nenechal nikoho na pochybách o tom, že jedničku na hrudi má právem. I když se po závodě přiznal, že ho předešlých šest vítězství zavazuje a před startem i trochu nervuje, přidal sedmé. Vítězství na doslova domácím závodě ho pochopitelně potěšilo. „Jsem rád, že jsem obhájil, je to snad moje první vítězství po roce, v závodech se mi nedařilo, jak bych si představoval. Tak doufám, že to bude dobrý odraz do další závodů,“ věří, že na domácím závodě konečně nastane obrat k lepším výsledkům.
Z jeho pohledu to byla na běhu kolem „brněnského moře“ jasná záležitost. „Začal jsem jako vždy ostřeji, abych vyzkoušel soupeře. A nikdo nebyl v blízkém kontaktu. Do půlky jsem na tempo tlačil, měl jsem rozběhnuté na pěkný čas, ale pak už to nebylo úplně na maximum. A ty vteřiny se nasbírají,“ zhodnotil průběh závodu ze svého pohledu běžec závodící v barvách Runczech racing teamu.
V cíli se časomíra zastavila na hodnotě 46:12, loni bych o čtvrt minuty pomalejší. K výsledku mu zřejmě pomohlo i počasí. „Celé září je krásné, ale tohle bylo teplo, které se dá. Bylo to čtrnáct kilometrů, běželo se v lese s do takového pátého kilometru nebylo vedro, bylo to v pohodě,“ řekl Homoláč, se kterým se v zázemí závodu chtěla fotit řada fanoušků.
Na druhém místě v absolutním pořadí, ale prvním v kategorii B, doběhl Jiří Petr s rukou v sádře. Tu má z havárie na kole. „Po zranění jsem o startu uvažoval, ale nakonec převážilo, že tady běhám dlouhé roky a když to jen trošku jde, tak poběžím,“ podělil se o svou úvahu. Zranění se snažil nevnímat, ale je mu jasné, že jeho výsledek ovlivnilo. „Výkon byl letos o půl minuty lepší než loni, tak jestli to ovlivnilo, tak jedině pozitivně,“ řekl ve zřejmé nadsázce. Stříbrná pozice za Jiřím Homoláčem ho překvapila, své soupeře považoval za papírově silnější.
Jasná záležitost byl i závod žen, popáté vyhrála Katarína Pejpková a to v čase 52:09. Co na tom, že byla o malinko pomalejší než loni, na druhou Jaroslavu Ježkovou měla náskok téměř pět minut. Katarína Pejpková dosud závodí za TJ Obal-Servis Košice, třebaže už nějaký čas žije na Vysočině. „My už jí bereme jako naší domácí,“ usmál se moderátor Lukáš Berta.
S tím, že se jedná o její srdeční závod, souhlasí i sama vytrvalkyně. „Jsem maximálně spokojená a šťastná, bylo až výjimečně teplo, ale mě to moc nevadilo, byla jsem s tím v pohodě,“ uvedla po vyhlašování výsledků. Dále hovořila také o své přípravě. „Takovou rovinu, jako jsem měl doma na východním Slovensku, bych tu těžko hledala, tréninky jsou náročnější, ale už jsem si zvykla. Prvořadá je však rodina, malé děti a až potom se jde na trénink,“ usmála se.
Katarína Pejpková ještě pod dívčím jménem Berešová reprezentovala Slovensko na několika olympijských hrách a běžela i většinu ročníků závodu Vokolo priglu. „Píše s námi historii, nejprve tady běžela a vyhrála, pak tu potkala manžela, posléze otěhotněla, porodila a teď už zase vítězí. Jeden rok byla i dobrovolnice, měla všechny funkce, jen ta ředitelská jí chybí,“ přestavil vítězku divákům moderátor. To ještě nevěděl, že sympatická běžkyně vyhraje také jednu z hlavních cen v tombole.
Losování výher jen přispělo k už tak pohodové atmosféře. Všichni si totiž užívali teplé počasí. Ať už to byli běžci, kteří měli v nohách dvě třetiny půlmaratonu, navíc v příjemném prostředí, nebo jejich doprovod. Hřáli se na sluníčku, dobré náladě pomáhal i bohatý doprovodný program včetně občerstvení a řada z lidí si i zaplavala. „Dřív tu plaval jen Vabroušek. Ono to bylo něco jiného ve třech stupních,“ glosoval do mikrofonu situaci moderátor Lukáš Berta. V sobotu bylo dvaadvacet stupňů, slunečno. Na začátek října nevídané teplo. I podle pořadatelů šlo určitě o jedno z nejteplejších počasí na závod, ne-li vůbec nejteplejší.
Saucony Vokolo priglu letos dokončilo téměř čtrnáct set běžců, z nichž každý dostal opět unikátní medaili. Přitom se stále daří držet rodinnou atmosféru. „Na trati jsou ještě dva běžci. Máme limit dvě a půl hodiny, ale volali mi dobrovolníci, co je doprovázejí na kolech, že to jsou muži nad osmdesát let a nemají to srdce je zastavit,“ řekl před vyhlašováním výsledků dvě hodiny po poledni ředitel závodu Petr Božek a vysloužil si za ta slova bouřlivý potlesk. Jeden z běžců, pětaosmdesátiletý Jiří Engliš z Opavy, se následně dostal i na pódium a dostal cenu pro nejvytrvalejšího závodníka Saucony Vokolo priglu 2023. A nekončící potlesk se opakoval.
Hezké také bylo, když se před tombolou sešlo na pódiu všech sto jedenáct dobrovolníků, kteří se podíleli na zajištění závodu, vyfotili se, ředitel jim poděkoval a jeden z nich vyhrál v losování cenu. Snaha držet rodinnou atmosféru závodu ale souvisí s počtem startujících. Petr Božek odhaduje, že by se na trať vešlo i dva a půl tisíce běžců a běžkyň, ale závod by už byl jiný. „Radši mít vyprodáno než to nějaký rok přepísknout a nechat přihlásit tři tisíce běžců,“ uvažoval nahlas.
Poněkud problematické pak ale je, že partneři závodu by vyšší počet účastníků z pochopitelných důvodů uvítali. Zatím se daří najít tu hranici, kdy je závod velkou akcí, ale stále si drží rodinnou atmosféru. Covid přečkal, a příští rok bude zase o trochu lepší. „Nějaké detaily vidím, ale je to dobrá motivace, abychom závod posouvali dál. Vnitřně jsem strašně spokojený. Klaplo to, super běžci, super dobrovolníci, cítím, že funguje vnitřní energie a atmosféra závodu,“ uzavřel Petr Božek.
