Ve skiareálu v Koutech nad Desnou se loučil letošní běžecký seriál 7 pohoří. Byť jen se čtyřmi podniky (Orlické hory, Jizerské hory, Beskydy a Jeseníky), tak úspěšně. Protože jejich trailové výběhy, vytyčené Horskou službou, stojí za to. Ocenili to i zde nejen vítězové Tomáš Vocetka a Táňa Metelková, kteří oba přijeli z daleka.
Běželo se z Koutů hned do sjezdovky, pak panoramatická výprava přes Medvědí horu (1163 m), s výhledem do údolí Desné a Borového, dále pod Mravenečníkem (1345 m) až k ikonické nádrži Dlouhé stráně (1353 m) a s vykouknutím na Praděd zpátky do Koutů. Celkem 22 km s téměř tisícimetrovým převýšením.
„Moc trailových závodů půlmaratonské vzdálenosti jsem ještě nevyhrál. Vlastně žádný závod půlmaratonské vzdálenosti jsem ještě nevyhrál. Takže si tu tohle pobíhání v Jeseníkách zaslouží zmínku,“ rozpovídal se rozjetě Tomáš Vocetka. Třicetiletý ajťák z jedné pražské školy, který zrovna v Jeseníkách trávil dovolenou. A protože taky (velmi slušně!) běhá, po výšlapu na Praděd a Dlouhé stráně se přihlásil na start. „Měl jsem to prochozený, to byla výhoda,“ přiznal pak.
„Od začátku jsem měl plán jako vždycky držet se čela a na konci zkusit utéct, což mi obvykle nevychází. Ale tady se mi zdálo, že se běží moc pomalu a utrhnul jsem se už hned zkraje do kopce,“ popisoval. Jenže stoupání mělo 7 kilometrů na délku a 800 metrů převýšení. „Nohy v následujícím seběhu po schodech ukázaly, že jsou na kaši a možná jsem ten výběh přepálil,“ připustil následně. Do cíle chybělo 15 kilometrů, ale jen 200 výškových metrů.
„Táňa (Metelková) mi pořád funěla na záda a z kopce mi to nechutnalo. Až někde na devatenáctým mě překvapil Lukáš (Fiala), který se objevil za mnou. Myslel jsem si, že to vzal snad zkratkou… Začal jsem se strachovat o vítězství,“ vyprávěl ještě. Navíc soupeř ho dohnal z kopce a profil se neměnil. „Protáhl jsem krok, bolelo to, ale šlo mi to víc pustit, asi měl víc rozbitý nohy. Poslední kilák pípnul 3:27, bránou jsem proběhl s náskokem 14 vteřin (za 1:56:14, pozn. aut.),“ radoval se. To loni vládl Pavel Dvořák za 1:39… „Konečně jsem letos něco vyhrál a zase můžu v klidu trénovat,“ dodal člen známé Pernicovy tréninkové skupiny Dlouhá míle. Však má velké plány – prosincový maraton ve Valencii za 2:40. „Jsem teď sice víc na silnici, ale příroda přináší lepší zážitky, těším se na další podobný závod,“ usmál se.
Vítězka tří letošních 7 pohoří, všech, na nichž se objevila, Táňa Metelková prožívá po závodě „smích skrz slzy,“ jak v dílech slavných ruských dramatiků. „Nemůžu chodit, koleno v háji z těch seběhů, ale s tím se dalo počítat, “ povídala nezdolná veteránka, která tu v absolutním pořadí skončila třetí (1:54), ještě o dvě minuty líp než loňská vítězka Zuzana Ožanová. Ta podobně jako nyní Tomáš Vocetka tady tehdy završila svoji dovolenou…
„Běžela jsem dlouho pár metrů za prvním klukem, pak nás doběhl ten druhý. To už jsem je nechala, ze sjezdovky a přes vodoteče jsem je honit nechtěla. Ale trať byla těžká a nádherná, byla jsem tu s naším mladým před měsícem na výletě,“ dodala učitelka a máma tří dětí, která vyrazila na celodenní výpravu vlakem z Hradce Králové.
Kratší devítku (+600 m) vyhráli Martin Kulhánek (53:40) a Pavlína Grygarová (1:02), nejkratší pouze dámskou Kari Traa pětku (+300 m) pak Eva Zatloukalová (38:17). I oni si užili bezva ceny z Norské módy.
„Všechno nám vyšlo. Nádherné tratě, ideální počasí i spokojení běžci. Po covidovém období jsme letos připravili jen úsporný program čtyř závodů, ale příští sezonu jich chceme znovu udělat sedm, 7 pohoří,“ prohlásil Richard Fidrant, ředitel seriálu z Norské módy.
