V sobotu se běžel již po čtvrté Šárecko-Hanspaulský Ultra Trail Šutr, který si během dvou let existence získal příznivce napříč všemi kategoriemi běžců.
Přijdou si zde hlavně na své ti, co upřednostňují běh v přírodě. Závod se běhá pravidelně na jaře a na podzim. Nezávodní běhy po jeho okruhu si lze zaběhnout s Michalem a s partou nadšenců třeba i o Vánocích. Závod pořádá a organizuje sám s pomocí dobrovolníků a rodiny Michal Dobiáš z Trailpointu.
Jeden okruh Šutru měří 18 kilometrů a záleží na rozhodnutí každého, jestli si naloží okruh jeden, dva nebo tři. I když závodníci občas proběhnou zástavbou, jde o trail se vším všudy. Během jednoho kola se nastoupá přes 450 metrů, pro mnohé jsou náročnější prudké seběhy kamenitými úzkými stezkami do Šáreckého údolí než kopečky nahoru.
Prosluněné sobotní ráno. Co víc si přát. Na start jedeme pouze s malou ledvinkou, závod bereme minimalisticky se vším všudy. I ostatní se staví k Šutru minimalisticky – někdo volí sandály či pětiprsťáky, někteří běžci-muži běží jen v trenýrkách.
Není nad švestkový Bernard
Chystáme se na jeden okruh a pak asi patnáctikilometrový výklus přes pole, role do Libčic. Už v autobuse potkáváme Martinu Němečkovou a na startu spoustu dalších běhacích kamarádů. Ani mi dnešní událost nepřipadá jako závod, ale spíš jako společenská událost s bezva proběhnutím s bezva lidmi. Michal pouští postupně 123 běžců a běžkyň na trať ve vlnách po deseti minutách, nejprve běží tříkolovci, nakonec my, co jsme si naložili minimální šutráckou zátěž.
Po prvním rychlém seběhu čekám na Davida. Pere se ve mně závodivý duch s předsevzetím, že poběžíme na pohodu, budeme se kochat a fotit. Zkrotím v sobě touhu vyrazit jako šílenec za těmi vpředu a okruh mi to později vrátí spoustou nádherných dojmů. Listy stromů jsou prosvětlené sluncem, vnímám trávu i kameny pod nohama. Běží se i přes teplo výborně. Jen seběhy jsou pro mě trochu adrenalinovou záležitostí. Kamínky ujíždějí pod botama a já očima hledám stromy, kterých bych se v případě volného pádu mohla zachytit.
Na občerstvovačce na devátém kilometru ve mně zasyčí výtečný švestkový Bernard, kam se hrabou všechny ionťáky :-)
Šutr a pozitivní energie
To nejlepší z trati ale zatím máme teprve před sebou. Uděláme maličkou zastávku na Babě, kde obdivujeme výhledy na stověžatou matičku. Neznalý trati by se mohl mylně domnívat, že výběhem na Babu má už všechna stoupání za sebou. Místo běhu po rovině následuje několikrát kopec nahoru a dolů do údolí jak na horské dráze.
Posledním běžeckým bonusem jsou staré rozvalené kamenné schody nahoru přes louku a po nich zbývá už jen pár set metrů po vrstevnici do cíle. Pro nás do cíle. Mnozí tu poběží ještě jednou nebo dvakrát.
V cíli na běžce čekají tyčinkové hody – domácí sýrové tyčky, zapíjené nealko Bernardem. Ještě chvíli po doběhu povídáme s kamarády, povzbuzujeme ty, co dobíhají. Zhruba po půl hodině se vydáváme na cestu domů. Ještě několikrát křížíme trasu závodu. Potkáváme pár kluků, kteří běží druhé kolo. Horko jim dává zabrat. Popřejeme jim, ať se daří a odbočujeme směrem na Roztoky.
Jen málokterý závod, z těch co znám, vyzařuje tolik pozitivní energie jako Šutr. Velký dík patří Michalovi Dobiášovi i jeho týmu. Dovede zorganizovat běžecký podnik s minimálními náklady, dobrým zázemím a vlastní organizací, se skvělou atmosférou, kam se běžci rádi vrací. Těšíme se na další kolo.
Foto 62× – Jan Dufek
Foto 130× – Michael Dobiáš
Autorkou článku je Gabriela Handrychová, úspěšná běžkyně na tratích od deseti km po ultramaraton, závodů se účastní s přítelem Davidem Schovánkem a závodí za Klub letmých houbařů Krč.
