Po roční covidové pauze si vytrvalci dali opět setkáníčko na tradičně kvalitně připraveném Vožickém vytrvalostním běhu v Mladé Vožici na Táborsku. Šlo o sedmý ročník a účast byla druhá největší v historii závodu, větší byla v roce 2020, ale konkurence jiných akcí o tomto víkendu byla prostě velká.
Závod pořádá Hobbyrunteam z Mladé Vožice. Běh byl zařazen do dvou pohárů, Jihočeského běžeckého poháru a Běžce Podblanicka. Navíc téměř cca sto závodníků se zúčastnilo dětských běhů. Běželo se za teploty na nule, bylo chladno, ale našlo se pár odvážlivců, kteří šli v trenkách a tričku.
Na trať vyrazili nejdříve borci na 14 km (v cíli jich bylo 80) a o pět minut později na 7 km (109). Obě tratě mají úvodních cca 3,5 kilometru společných. Start u mateřské školky. Nejdříve se běželo z prudkého asfaltového kopce a po vyběhnutí z města následoval krosový úsek po proudu řeky Blanice. Okolo třetího kilometru čekal všechny asfaltový půlkilometrový výběh se sedmdesátimetrovým převýšením do nejvyššího bodu obou závodů, na jehož vrcholu je zřícenina hradu Šelmberka a zde se tratě rozdělily. Longaři se sem později vrátili a ten kopeček si z jiné strany dali ještě jednou. Závodníky na dlouhé trati čekal pak strmý terénní seběh, ten si jako výběh dali při cestě zpět, a pak a lesní a polní úsek.
Oběhnutí celkem rozsáhlého areálu střelnice, a to lesem, po poli a po asfaltu. Obě tratě měly pak společný a už ne tak náročný, většinou asfaltový doběh, i když zdolání kopce, který se ihned po startu sbíhal, dalo všem zabrat. Pak se běžel půlkilometřík ke sportovní hale, kde byl cíl. V hlavním závodě, který měl součet stoupání přes tři sta metrů, se bylo možné dokonce třikrát na trati osvěžit. Na sedmičce, 134 metrů, jednou.
Nejpomalejší sedmičkáře dokonce předběhl vítěz hlavního závodu, čtyřicátník Petr Macek, místní rodák, který startoval za Maraton tým Pavla Nováka – 54:19. Před dvěma roky zde o parník za 25:41 vyhrál sedmičku a před třemi roky 14 km – 55:18, „Soupeři jsem unikl při druhém výběhu ke zřícenině hradu, ale jen nepatrně. Až v závěrečných metrech jsem náskok zvětšil,“ řekl mi vítěz. Druhý proběhl cílem nejlepší mladík Michl Jarolím za 54:54.
Největší běžeckou osobností závodu byl třetí muž v cíli. Nejlepší padesátník Jan Bláha který své největší úspěchy sbíral v barvách Českých Budějovic a nyní startoval za elitní běžecký tým AK Kroměříž. Jan Bláha je mimo jiné dvojnásobným republikovým šampionem v maratanu – osobák pod 2:18 a jednou vyhrál šampionát v půlmaratonu – 1:08, oba osobáky má právě z mistrovských závodů. Dráhovou desítku má pod 30 minut. S Honzou se známe cca 30 let, ale pár let jsme se neviděli. Takže setkání bylo nejdříve takové opatrné. „Jsi to ty Honzo ?“, zeptal jsem se před startem. „Jo, my se přece známe,“ byla jeho odpověď. Nejdříve jsme zavzpomínali na mladá léta a na našeho společného kámoše Milana Holického z Pardubic. „Když jsem začínal byl Milan můj velký vzor, měl takový nádherný lehký styl.“ K dnešnímu závodu řekl: „Myslím si, že kategorii spíše nevyhraji, místní borci jsou fakt dobří.“ Ale nakonec z toho bylo třetí místo celkově za 56:20, když dokázal porazit vítěze z roku 2020 Martina Pekaře, který skoro zopakoval svůj tehdy vítězný čas – 56:23.
Velký progres za dva roky předvedla vítězka žen Linda Palivcová ze Sokola Sudoměřice u Tábora. Před dvěma roky byla na 41 místě, letos na 31, časově se zlepšila o necelých pět minut – 64:36 a prvenství 35 – 44 let. Podobně si počínala nejlepší nad 45 let a druhá celkově, v roce 2020 byla třetí, Renáta Dvořáková ze Znosíma za 73:16, znamenalo to více jak dvouminutové zlepšení. Třetí byla další veteránka Markéta Škrletová za 73:45.
V kratším závodě vyhrál bezkonkurenčně asi synátor Markéty Jakub Škrleta z Atletiky Tábor – 25:50, druhý čtrnáctiletý Jan Kovář zapsal 28:21. Nejlepší žena byla celkově jedenáctá – Lucie Nováková z Nadějkova – 30:16. Po projetí výsledků jsem zjistil, že jsem si zazávodil s nejstarším i nejmladším účastníkem. Oba si dali sedmičku.
Sedmdesátník Josef Růžička z Bukova byl celkově na 98. místě za 50:22. Už na startu mě zaujal ani ne šestiletý Jakub Svatoš z Mladé Vožice (na foto). Ten nejdříve vyhrál v dětských závodech kategorii do 6 let a poté za doprovodu maminky běžel sedmičku a nevedl si vůbec špatně. Zhruba v polovině závodu se pohyboval okolo devadesátého místa. V závěru klučinovi trochu došlo, ale nakonec byl 104 v pěkném čase 53:12. Nedávno mě proháněla na jiném běhu šestiletá holčička, ale ten její doprovod by zasloužil, dívka byl v cíli uplakaná. Kdežto maminka Jakuba jenom vzorně doprovázela a on se s tím popral jako pravý chlap.
Pročetl jsem si recenze a podle očekávání jsou jen kladné. „Parádní závod. Byl jsem u vás poprvé a 14 km fakt výživných. A organizace i značení trati perfektní.“ Účastníci nešetří chválou na adresu ředitele závodu, který jak jsem sledoval byl skutečně v jednom kole : „Jindro, je to pokaždé super zážitek. Moc díky za krásný závod a skvělé zázemí.“
Takže nakonec jsem požádal o několik vět ředitele závodu Jindřicha Rataje: "Letošní Vožický vytrvalostní běh hodnotím velmi pozitivně. Podle zpětné vazby od účastníků vše bylo takové, jaké by to mělo být. Sice chladno, ale hlavně bezvětří, ne jako v roce 2020! Nejvíc nás těší nárůst počtu běžců v dětských kategoriích. Mám radost z toho, jak moc závod vážně děti berou, jejich zápal a úsilí, které člověk jako divák může pozorovat. Obě hlavní trasy se běžcům moc líbí. Nabízí střídání terénů i různých pasáží. Tedy výběhů a seběhů kopců, krátké i delší rovinky po asfaltu lesní, nebo polní cestou. Jsou pestré, technický náročné a to účastníci Vožického vytrvalostního běhu tradičně oceňují.
Osobně jsem hovořil s velkým množstvím běžců a nestalo se, že by mi někdo něco vyčetl, nebo poukázal na něco, co by se mu tady nelíbilo. Tak budu věřit tomu, že to tak i bylo. Jsem velmi rád, že už za těch sedm uskutečněných ročníků mohu, trošičku neskromně, napsat, že běžecká veřejnost v našem regionu už o nás dobře ví. Když to trošku přeženu, nasadili jsme si nějakou laťku, určitou úroveň, za kterou se sem, a to mě nejvíc těší, spousta z nich už pravidelně vrací."
