Česká výprava předvedla na letošním ročníku legendárního ultramaratonského závodu Spartathlon úžasné výkony. V top10 jsme měli hned tři zástupce a pro mnohé představoval největší překvapení čtyřicetiletý Jiří Horčička, který zdolal 246 kilometrů dlouhou trasu za 25 hodin 10 minut a 57 vteřin. Bývalý cyklista a táta dvou kluků žije v Ostřetíně u Pardubic, pracuje jako vývojový analytik a podělil se s námi o dojmy ze závodu, o svou cestu k ultra nebo třeba o to, jak vypadá příprava na podobné závody.
BezvaBěh: Moc gratulujeme k úžasnému výkonu na letošním Spartathlonu. Jak jsi závod prožíval?
JH: Letošní Spartathlon jsem si opravdu užil. Krize během závodu samozřejmě byly, ale nebylo to nic zásadního, co by mě zastavilo nebo výrazně zpomalilo. Dařilo se mi průběžně občerstvovat a nemusel jsem řešit žádné zdravotní komplikace. Takže si myslím, že mi závod opravdu sedl a podařilo se mi prodat maximum.
BB: Jak ses do Řecka připravoval?
JH: Příprava se nijak zásadně nelišila od té v roce 2019. V první polovině sezony jsem se připravoval na MČR na 24h, které proběhlo koncem července. Začátkem srpna jsem absolvoval oblíbený dvoudenní závod 10 lužických sedmistovek, kde jsem po delší době přidal i pár výškových metrů. Poté už následovalo jen pár posledních týdnů s týdenním náběhem 150 až 200 km, do kterých jsem zařadil i tempové tréninky a pár delších tréninků (tři až čtyři hodiny). Je to taková klasika. Poslední dva týdny před závodem jsem začal zvolňovat.
BB: Tohle byla tvá druhá účast na Spartathlonu – mezi rokem 2019 a letošním rokem ses zlepšil o víc než šest hodin (v roce 2019 jsi dokončil v čase 31:34:30, letos za 25:10:36) – změnil jsi nějakým způsobem přípravu?
JH: Přípravu jsem žádným zásadním způsobem nezměnil. To zlepšení bylo dáno několika faktory. První den bylo sice vedro, ale ne tak extrémní jako v roce 2019. Obrovskou výhodou je znalost trasy, kdy běžec ví, co ho v konkrétních úsecích čeká a na co se připravit. V roce 2019 jsem udělal pár chyb v občerstvování a trochu mi selhala hlava, která přepnula z módu „zaběhnout co možná nejlepší výkon“ do módu „doběhnout Spartathlon“.
BB: Když se dívám na tvé běžecké statistiky, běžel jsi první ultra v roce 2016 – trailový JUT, a rok poté už rovnou mistrovství republiky v běhu na 24 hodin na Kladně. Jak člověka vlastně napadne, že by mohl po běhání po lesích a v kopcích něco takového zkusit? Kroužit 24 hodin na kilometrovém okruhu?
JH: Do Jizerských hor jezdíme již spoustu let na dovolenou v zimě. Pochopitelně jsem si chtěl proběhnout Jizerky i jinak než na lyžích. Byl to opravdu nádherný závod v krásném prostředí. Počítal jsem s tím, že se přihlásím i do dalšího ročníku. Bohužel už se žádný nekonal. Hledal jsem tedy nějakou jinou akci v podobném termínu. Do očí mě praštil právě závod na 24 hodin na kladenském kilometrovém okruhu. Přišlo mi to naprosto ujeté, ale zároveň byla velká výzva zjistit kolik jsem schopný nakroužit. Když jsem to pak absolvoval a svíjel se naprosto vyčerpaný v bolestech, byl jsem přesvědčený, že mě na takovou šílenost už nikdo nikdy nedostane :-)
BB: Od chvíle, kdy ses do 24hodinovek pustil, jdeš strmě nahoru – i letos máš za sebou nesmírně úspěšný start na mistrovství republiky v běhu na 24 hodin, kde jsi (za Radkem Brunnerem) skončil druhý s famózním výkonem 252,161 km – opět jsi posouval osobní rekord o sedm kilometrů, což je v této fázi nesmírně obtížné. Co je pro tebe na 24h nejtěžší?
JH: Není snadné říct, co je těžší a co snazší. První polovina je náročná v tom, že se to hrozně vleče a do konce zbývá dlouhá doba. Ve druhé polovině už je tělo unavenější a častěji přicházejí krize, se kterými je třeba se vypořádat. Klíčové a nejtěžší je podle mě to, jakým způsobem zaběhnu prvních 12 hodin. Je třeba to zaběhnout relativně „zadarmo“, protože konec je ještě daleko, ale zase ne zbytečně pomalu, protože to už se pak ve druhé polovině špatně dohání.
BB: Jak vypadá tvůj běžný tréninkový týden?
JH: Nemám žádný tréninkový plán, který bych striktně plnil. Trénink přizpůsobuji aktuálním pocitům a také rodinným aktivitám. Snažím se ale, aby to mělo hlavu a patu. Jednou až dvakrát týdně mám volnější den, což znamená, že se jdu na pět až deset kilometrů vyklusat, nebo si dám i o něco delší pomalý běh. Málokdy neběhám vůbec. V týdnu využívám toho, že to mám do práce 23 km, takže běhám tam nebo zpět, občas to vezmu dvoufázově. O víkendu dávám běhy okolo 30 km, někdy i něco delšího. Jasně nalajnované to ale nemám. Klidně si dám volnější den i o víkendu a víc zaberu v týdnu.
BB: Držíš nějakou speciální dietu, máš oblíbené suplementy, výbavu – něco, bez čeho by ses neobešel?
JH: Jím všechno a jím hodně. Snažím se jen vyhýbat vyloženě nezdravým jídlům, jako je třeba fastfood. Žádný speciální jídelníček nemám. Ihned po těžším tréninku doplňuju sacharidy. Většina mých tréninků netrvá tak dlouho, abych potřeboval jíst, stačí se trochu napít. Občas zařadím delší tréninky, při kterých trénuji výživu. Základ u mě tvoří gely (momentálně používám Agave #9). V průběhu 24hodinovky jsem schopný jich spořádat i přes dvacet.
BB: Ty jsi ale nebyl vždycky běžec – jak vypadala tvoje cesta k ultramaratonu?
JH: To je pravda. Běh jsem dříve vůbec nevyhledával. Troufnul bych si říct, že jsem ho neměl rád. Mezi patnáctým a jedenadvacátým rokem jsem se na výkonnostní úrovni věnoval silniční cyklistice. Poté již jen rekreačně. Myslím si, že tato minulost mi dala i dobrý vytrvalostní základ. K běhu jsem se dostal tak, že v sousední vesnici parta místních nadšenců pořádá krosový půlmaraton a já si chtěl vyzkoušet, co na tom běhání všichni vidí. Zkusil jsem to a chytlo mě to. S pravidelným běháním jsem začal v roce 2015. V roce 2016 jsem zkusil klasický maraton a již zmíněný JUT a věděl jsem, že ultra je to pravé a není cesty zpět :-).
BB: A samozřejmě nevyhnutelná otázka: Co plánuješ dál? Je nějaký závod, který by sis chtěl zaběhnout nebo nějaká vzdálenost, kterou bys rád pokořil?
JH: Momentálně si chci hlavně pořádně odpočinout. Nemám žádný vyloženě vysněný závod, který bych chtěl absolvovat. Respektive ten, který jsem si před pár lety vysnil, jsem již dvakrát absolvoval :-). Pokud zdraví dovolí, budu se dál snažit v posouvání vlastních výkonů jak na 24hodinovce, tak třeba i na trati Spartathlonu. Třeba se mi už nikdy podobný výkon zopakovat nepovede, ale mám rád dlouhodobou přípravu, která takovému závodu předchází, baví mě to, a když se pak závod povede, je to už taková třešnička na dortu.
