Celý den bylo divně a ve Sloupu dokonce slušná kosa. V takových podmínkách se běžci vydali ke zdolání velmi hezké trati závodu, kde se jim postavily do cesty i schody k Hornímu můstku na Macochu. Podzim je tady, co se dá dělat.
Pavel Dvořák běžel sám
Tak nějak to na trati vypadalo. Pavel Dvořák /Atletika Alojzov – 46:41/ sice hned po startu trochu zabloudil, ale pak už si jen svým tempem odběhl v klidu celou trasu v podstatě sám. Druhý doběhl Ondřej Jágr /AKBK Brno – 47:11/ a třetí pak Roman Chlup z Boskovic /47:29/.
Zdeňka Komárková také neměla konkurenci
Stejně jako Pavel Dvořák mezi muži si vedla Zdeňka Komárková z Olešnice /58:23/ mezi ženami. V podstatě si od startu jen hlídala první místo.
Druhé místo obsadila Andrea Krušinová z Letovic /1:00:02/ a třetí skončila Markéta Juřinová z Kotvrdovic /1:04:13/.
Ve Sloupu se běželo již po padesáté sedmé
Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Běh Moravským krasem má úžasnou a dlouhou tradici. Letos se běžel již 57. ročník. To už je neskutečné, kolik let se na tuto krásnou a specifickou trať nádhernou krajinou Moravského krasu vyšperkovanou výběhem schodů od Dolního k Hornímu můstku na Macoše, kde jak na potvoru vychází nášlap na schod vždy na stejnou nohu, vydávají vytrvalci s blízkého či vzdáleného okolí. Trať v délce 12,2 km opravdu skýtá tolik rozmanitostí, že jich moc podobných u nás nenajdete.
Kdysi v šerém dávnověku se ve Sloupu dokonce běželo Mistrovství republiky v přespolním běhu.
Trať byla tradičně dokonale označená
A právě skvělé značení kvitovali všichni běžci a byli s ním velmi spokojení. Šipky na zemi a bílé tečky na stromech vedly závodníky správným směrem a nemělo by se stát, aby někdo zabloudil. Ty doby, kdy jsme tam zamlada hledávali cestu, jsou již dávno ty tam.
„Já jsem po startu na tom stadiónku chtěl vyběhnout hned na silnici, jak jsme dobíhali pak do cíle,“ smál se Pavel Dvořák v cíli. „Nevěděl jsem, že se vybíhá druhou stranou z oválu a pak se proběhne část Sloupu, než se vyrazí do lesů. Ale to jsem hned doběhl a vlastně od poloviny trati potom už běžel sám.“
„Já jsem běžela jako obvykle naplno a nepřišlo mi, že běžím pomalu,“ řekla mi Zdeňka Komárková, když jsem se jí ptal, proč se letos běžely pomalejší časy. „Je fakt, že holky nepřijely a tak jsem neměla s kým závodit, ale i tak běhám stejně s muži, takže mi to nevadilo a šlo jsem tak, jak jsem na to dnes měla.“
Po závodě opět panovala skvělá nálada jako vždy ve Sloupu. Kamarádi, co se tam desítky let potkáváme, pohodová atmosféra. Co víc si přát. A my, co jsem věkem přece jen už trochu jinde, co si pamatujeme i hodně nízká čísla ročníků zdejšího závodu, jsme si tady moc rádi zavzpomínali na ty krásné časy, protože v Moravském krasu je pořád nádherně a navíc Sloup je pohodový a překrásný městys, odkud na vás ten klid dýchá ze všech stran. Musí tam být radost žít.
A také proto se sem již po padesát sedm let vracejí generace vytrvalců, aby si připomněly nejen přírodu, ale i své mládí a zdraví, které některým při pohledu do velmi hezky zpracovaných historických výsledků uprchlo jako sen. Mně tedy určitě.
