Po lijácích v týdnu jsem čekal, co počasí provede v sobotu, ale bylo parádně. V lese tak akorát na běhání a jen kolem poledne už zase bylo na slunci vedro. Ostatně onen pověstný kopec na trati směrem ke křižovatce Tři javory po lesní cestě zvané Valašina, ze kterého mají někteří závodníci zejména z okolí Olomouce osypky předem, opět moc závodníků nepřilákal.
Pavel Dvořák tentokrát náskok po obrátce udržel
Pavel Dvořák /Atletika Alojzov – 32:06/ běhá do kopce skvěle, dolů má však obvykle problém získaný náskok udržet, ale tentokrát se mu to podařilo a doběhl si pro prvenství.
Tomáš Steiner /AK Drnovice – 32:20/ si nahoru snažil udržet dobrou výchozí pozici pro svůj tradiční útok v seběhu z kopce, ale tentokrát to nestihl. Pavel Dvořák si držel pořád odstup, který Tomáš nedokázal dotáhnout.
Třetí pak doběhl Martin Gogela /AK Olomouc – 34:27/.
Irena Pospíšilová závodila jen s muži
Irena Pospíšilová /AK Drnovice – 39:23/ neměla mezi ženami odpovídající soupeřku a tak si dala ostrý trénink jen s muži. A vůbec se mezi nimi neztratila. Celkově doběhla devatenáctá. Druhé místo poněkud překvapivě vybojovala Pavla Paříková /Meteor Brno – 40:04/.
Třetí pak doběhla Lenka Jančaříková /AAC Brno – 40:20/.
Závod rozhodně není žádná procházka lesem
Čtrnáctý ročník Nemojské devítky, Memoriál Ing. Miloslava Gábra, který je věnovaný také památce Karla, Jiřiny a Zdeňka Smutných, opět uspořádal atletický klub Drnovice ve spolupráci s OÚ Nemojany a Luleč za přispění místního Sokola, který poskytl zázemí pro běžce ve své budově.
Také tento závod, další ze seriálu Nemojského běžeckého léta, je zařazený do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a do okresní běžecké soutěže Vyškovská běžecká tour. Náročná, ale opravdu nádherná trasa závodu vede po asfaltových lesních cestičkách ve zbytku lesů Drahanské vrchoviny až ke známé turistické křižovatce Tři javory.
Trať je skutečně těžká, neboť je nutné nejdříve zdolat převýšení 250 metrů, což není až tak tragické, jako potom návrat do cíle po stejné cestě z kopce dolů. A po silnici je to opravdu pořádný fofr. A je pravda, že se této trati začínají běžci bát. Na startu stojí pořád čím dál míň závodníků.
Pořadatele stejně jako loni zklamal počet závodníků
Pořadatele opět trochu zklamal počet běžců na trati. Bylo to sice lepší jako loni, ale už nevím, co víc už pro běžce udělat. Nádherná trasa v lesích, plno občerstvení, které nikde jinde není, finanční prémie a skvělá kamarádská atmosféra za běžné startovné. Navíc ideální počasí. Podle mě a řady běžců pořádáme jedny z nejlepších závodů v republice. Ovšem dívám, že tady už ani pečení holubi přímo do huby asi nepomůžou.
„Jsem rád, že se mi podařilo udržet náskok i po obrátce,“ spokojeně se v cíli usmíval Pavel Dvořák. „Dnes mi to sedlo a i dolů z kopce jsem nijak neztrácel.“
„Myslel jsem si, že Pavla dotáhnu, ale nešlo to. Fakt dnes běžel skvěle,“ přiznal se mi Tomáš Steiner. „Nechtěl jsem jít dolů úplně na doraz, protože pak po tom seběhu tři dny nechodím, ale bez toho jsem se na Pavla dotáhnout nedokázal.“
„Nebylo nutné na to dnes nějak moc tlačit,“ konstatovala po závodě Irena Pospíšilová. „Jen jsem si kvalitně odtrénovala a hlavně běžela tak, abych se nezranila.“
„Z kopce já moc neumím, vždyť to víš,“ řekla mi v cíli třetí Lenka Jančaříková, když jsem se jí ptal, proč se nedokázala na druhé místo dotáhnout, přestože po obrátce běžela kousek za druhou Pavlou Paříkovou. „Já jsem vůbec ráda, že tak náročnou trať odběhnu. Měla jsem hodně dlouhou pauzu bez běhání a pořád je to znát.“
Jak vidíte, na Nemojské devítce se fakt odpočívat nikde nedá. Do kopce se jde naplno a z kopce dolů po obrátce na doraz.
Závod po zdejší trati to určitě není žádná procházka růžovým sadem, ale spíš náročná a hodně specifická dřina. Zřejmě i proto letos zase moc vytrvalců nepřijelo. A to velká škoda.
