Konečně jsme se dočkali. Po osmiměsíční pauze jsme opět vyrazili na závody. S obavami jsem čekal, co se všechno bude dít, ale překvapení v podobě nějaké buzerace od odpovědných orgánů se nekonalo. Takže jsme se opět po dlouhé době setkali s kamarády, kteří běhají jako my Velkou cenu vytrvalců Olomouckého kraje, kam také Běh o štěně v Olomouci Hejčíně patří. A bylo si o čem povídat. Hodně věcí se změnilo a až čas ukáže, co bude dál.
Lukáš Koudelka se probrodil bahnem nejrychleji
Bohužel za vodní nádrží Poděbrady se rozlilo na polích další jezero plné bahna, přes které se někteří běžci vydali a také si trochu přidali na trati. I přes nějaké to bloudění si ale Lukáš Koudelka /AK Drnovice – 27:19/ v poklidu vítězství pohlídal.
Druhý doběhl Marek Štěpán /TJ Sokol Týn nad Bečvou – 27:36/ a třetí místo pak obsadil Jiří Peňaška /27:46/.
Pavla Závodná bahnem prolétla skoro jako po suchu
Je to tak. Pavla Závodná /AK Drnovice – 29:00/ to hned od startu napálila a okamžitě všem svým soupeřkám utekla. Dál závodila už jen s muži a vedla si výborně i mezi nimi. I přes to bláto se odvážně probrodila velmi rychle.
To ostatní ženy a bylo to tentokrát sólo pro dámy z AK Drnovice, se nejhorším místům vyhnuli a prokličkovali se rybářskými uličkami na březích vodní nádrže.
Druhá tedy skončila Lenka Hrabovská /AK Drnovice – 30:50/ a třetí proběhla cílem Simona Grulichová /AK Drnovice – 31:27/.
Běh o štěně má letitou tradici
Je to tak. Již 28. ročník Běhu o štěně, memoriál Zdeňka Slepičky, který měl dřív i jiného pořadatele, připravil po uvolnění zákazu sportovních akcí v řádném termínu Ing. Radomír Lichnovský se svým týmem kolem Amatérského sportovního týmu Elektrocentrum trading Olomouc. Pro běžce nachystal zdejší klasickou jednokruhovou rovinatou trasu v délce 7 km po Hejčínských stezkách a kolem vodní nádrže Poděbrady. Bohužel letos se díky dešťům místy opravdu brodilo bahnem, ale bylo možné si poradit a vyhnout se nejhorším loužím tím, že se vběhlo do křoví na hrázi vodní nádrže a uličkami od rybářů se pak dalo prokličkovat zpět na trať.
Konečně jsme zase na startu
Dost jsme se na start po osmi měsících těšili, ale nějak se nás zatím sešlo málo. Doufám, že už ostatní brzy překonají strach a na závodech bude opět veselo a živo jako obvykle.
„Začátek jsem asi trochu víc překopl,“ naznal Lukáš Koudelka, „a na polních cestách jsem pak místy bloudil. Zejména to bahno tomu moc nepřidalo, až pak v posledním kilometru jsem se trochu normálně rozběhl. Ale dlouho jsem nic nevyhrál, tak z toho mám radost.“
„Po tak dlouhé pauze jsem nevěděla, co se mnou udělá závod,“ přiznala se mi Pavla Závodná. „Ale nakonec to bylo dobré. Ani to bláto mi nevadilo, tak jsem spokojená.“
„Jak jsem uviděla to jezero bahna, přes které jsme se měli brodit, tak jsem se vrátila na břeh a oběhla to dokola,“ řekla mi za cílem Lenka Hrabovská.
„Přece si nebudu špinit nové boty,“ smála se pak, když viděla, jak někteří z běžců vypadají a v Mlýnském potoce se pak umývali a máchali i boty, aby z nich dostali ten sajrajt dolů.
No, proběhli se všichni. Někdo rychleji, jiní pomaleji, ale hlavní bylo, že jsme se již konečně dostali na start a mohlo se závodit. Pevně doufám, že už to tak zůstane napořád. Moc nám to chybělo.
