Opakovaně přeložený první ročník středočeského lesního krosového běhu na deset a pět kilometrů Poříčanské jelito se uskutečnil, ale nebylo to pro pořadatele skutečně jednoduché. Už se mi ježí vlasy, když slyším v dnešní době přísná opatření, která začínají a končí dezinfekcí na stolečku. To v Poříčanech, a nejen tam, ale třeba i v Chocni, bylo vše jak má být.
Poříčanské jelito, název měl odrážet třeba tvar trati, nalákat běžce na jídlo, které by při normálu bylo z dispozici a třeba motivovat i ty výkonnostně slabší, mělo závod připravený s minutovými intervalovými starty jednotlivců.
Ve čtvrtek běh narazil, vedení obce se nezdálo ho v tomto formátu pořádat vlastně v širším centru a zde hromadit lidi. Pořadatelé akci rychle předělali. Závod přemístili na samý okraj obce a intervaly mezi běžci byly dokonce pět minut a museli upravit i tratě. Takže žádné shlukování nehrozilo, a i ten obličej měli všichni v prostoru startu a cíle zakrytý. Muselo se však běhat vzhledem k počtu přihlášených v sobotu i v neděli, to bylo od organizátorů v chladném počasí skutečné hrdinství. O víkendu jsem slovo hrdinství bohužel zaznamenal i u akcičky, kde to asi nebylo košer.
Po prvním dnu byl na čele výsledkové listiny Petr Harnoš z Atletiky Kolín za 39:39 minuty. Běhalo se v lese mezi obcí Poříčany a dálnicí D11.
Náběh a seběh z okruhu byl přes polní pěšinu. Desítkáře čekala dvě kolečka. V první půlce to bylo spíše z kopečka, v druhé části okruhu čekalo závodníky souvislé určitě dva kilometry dlouhé, ale běhatelné, stoupání.
V neděli si dal závod elitní veteránský běžec Jirka Miler z Mladé Boleslavi a jeho výkon 37:23 znamenal absolutní prvenství. Jak to bylo s délkou trati? Pětka mohla být i delší a o náročnosti desítky svědčí skutečnost, že Jirka má v loňských běžeckých tabulkách silniční desítky okolo 33 minut. Celkově třetí Luboš Herel z Kolína za 39:49.
Výhodou tohoto formátu závodu je, že borci na konci výsledkové listiny nejsou stresováni tím, že se na ně musí v cíli čekat.
Takže v mužích uzavíral výsledky čas 1:17:27 a v ženách 1:24:35. Nejlepší dámou byla za 51:31 Kateřina Hejtmánková, celkově devatenáctá. Druhá Marie Kalkusová dosáhla výkonu 54:22 a třetí Karolina Čurdová 54:41.
Na pětce vyhráli Jan Linhart za 22:21 a Ollie Roučková za 28:05. V cíli každý dostal taštičku s pozornostmi včetně medaile závodu a vytáhl si lístek a kdo měl štěstí vyhrál v tombole, kde byla i ta jelítka. Navíc byla připravena brána, v které se každý mohl nechat vyfotit jako finischer.
Pořadatele vysoce ocenila třeba zkušená závoďačka Monika Andělová z Kutné Hory (desátá žena za 62:54): „Skvěle organizačně zvládnuté, trať co baví, navíc luxusně značená. V téhle těžké době jsem byla hodně mile překvapená! Tleskám a děkuji.“
V neděli se ještě konala z prosince také opakovaně přeložená Malá cena Velké verandy v lesích u Chocně. Zde běželi jednotlivci v minutových intervalech a pořadatelé byli skutečně nekompromisní. Kdo neměl ve vyhraženém prostoru zázemí závodu co dělat, byl ihned vykázán a bez ochrany obličeje před startem tam neměl nikdo šanci.
Vyhráli čeští reprezentanti Jáchym Kovář z Dukly Praha, domácí šampion v běhu na tři kilometry překážek, a reprezentantka v běhu do vrchu Michaela Stránská z Iscarexu Česká Třebová. O nekompromisnosti pořadatelů svědčí i skutečnost, že jedna ze spolufavoritek zmeškala dobu svého startu, byla sice na trať vpuštěna, ale čas se jí počítal od času v rozpisu, takže skončila hluboko v poli poražených.
