Po ránu bylo sice chladno, ale odpoledne už sluníčko přece jen prohřálo i lesy v Moravském krasu, tak se běžci mohli vydat na zdolání hezké trati závodu, kde se jim postavily do cesty i schody k Hornímu můstku na Macochu ve velmi příjemném běžeckém počasí překrásného babího léta.
Jan Kohut si ze závodu udělal stupňovaný běh
Dle svého tradičního způsobu závodění Jan Kohut /Fénix sport Blansko – 45:10/ nikam nespěchal a jen postupně si tempo stupňoval, aby si pak v pohodě doklusal pro vítězství. Druhý doběhl Ladislav Suk /VSK Univerzita Brno – 46:23/ a třetí pak skončil Tomáš Bohuslav /AK Drnovice – 48:01/.
Dagmar Koudelková si diktovala tempo po celou trať
Již od startu se ujala vedení Dagmar Koudelková /ASK Blansko – 57:04/ a v klidu si postupně navyšovala svůj náskok až do cíle.
Druhé místo obsadila Gabriela Krajíčková /Fénix sport Blansko – 59:14/ a třetí Andrea Krušinová z Letovic /59:51/.
Ve Sloupu se běželo již po padesáté šesté
Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Běh Moravským krasem má úžasnou a dlouhou tradici. Letos se běžel již 56. ročník. To už je neskutečné, kolik let se na tuto krásnou a specifickou trať nádhernou krajinou Moravského krasu vyšperkovanou výběhem schodů od Dolního k Hornímu můstku na Macoše, kde jak na potvoru vychází nášlap na schod vždy na stejnou nohu, vydávají vytrvalci s blízkého či vzdáleného okolí. Trať v délce 12,2 km opravdu skýtá tolik rozmanitostí, že jich moc podobných u nás nenajdete.
Kdysi v šerém dávnověku se ve Sloupu dokonce běželo Mistrovství republiky v přespolním běhu.
Trať byla tradičně dokonale označená
A právě skvělé značení kvitovali všichni běžci a byli s ním velmi spokojení. Šipky na zemi a bílé tečky na stromech vedly závodníky správným směrem a nemělo by se stát, aby někdo zabloudil. Ty doby, kdy jsme tam zamlada hledávali cestu, jsou již dávno ty tam.
„Začal jsem volně,“ usmíval se spokojeně Honza Kohut. „Až později jsem si postupně doběhl kluky před sebou a pak dál stupňoval tempo, abych měl kvalitní trénink. Ale dnes o nic nešlo. Hlavní bude mistrovský maratón v Třeboni, tak doufám, že nám ho do té doby nezruší.“
„To je už rozdíl, jestli běžím deset nebo 12 km,“ konstatoval za cílem Tomáš Bohuslav. „Měl jsem toho dost. Na to nemám naběhané.“
„Šla jsem si svoje tempo,“ smála se Dagmar Koudelková. „Ani jsem se nedívala, kde jsou ostatní holky, protože se mi běželo dobře, tak jsem si to jenom v klidu užívala.“
„To je mizerný čas,“ šklebila se po závodě Gabriela Krajíčková. Ovšem na stupních už si to vychutnávala a hlavně ji překvapila finanční prémie. Její komentář k tomu raději ani nebudu zveřejňovat. No, byla tam sranda a myslím, že se tam muselo dnes líbit všem. Parádní počasí, pohodová atmosféra. Co víc si přát. A my, co jsem věkem přece jen už trochu jinde, co si pamatujeme i hodně nízká čísla ročníků zdejšího závodu, jsme si tady moc rádi zavzpomínali na ty krásné časy, protože v Moravském krasu je pořád nádherně a navíc Sloup je pohodový a překrásný městys, odkud na vás ten klid dýchá ze všech stran.
Musí tam být radost žít. A také proto se sem již po padesát šest let vracejí generace vytrvalců, aby si připomněly nejen přírodu, ale i své mládí a zdraví, které některým při pohledu do velmi hezky zpracovaných historických výsledků uprchlo jako sen. Mně tedy určitě.
