Dopoledne se začali v Bohuňovicích rojit vytrvalci jako vosy na broskvoni plné sladkého ovoce. A dokonce to také u startu i tak hučelo. Skoro jako ve vosím hnízdě, či ve včelím úlu. Ale to takto bývá vždycky, když se sejde tradiční parta kamarádů na závodech. Prostě se musí všechno probrat, tak je tam vždy živo. A Bohuňovice nejsou výjimkou.
Bohužel do toho promluvilo trochu počasí. Muži totiž ve druhém kole běželi v parádním lijáku. Zato ženy měly ideální počasí. První kolo na letos z nutnosti změněné trati bez deště. Že ty ženské mají pořád nějaké výhody.
Eva Filipiová je poněkud jinde
Asi tak by se dal charakterizovat parádní výkon Evy Filipiové /AK Olymp Brno – 27:16/. Ta v podstatě proháněla nejlepší muže. Soupeřku mezi ženami tedy rozhodně neměla.
Druhá doběhla Jana Matějíková /TJ Liga 100 Olomouc – 31:54/ a třetí pak skončila nesmrtelná veteránka Marie Hynštová /AK Drnovice – 32:52/.
Tomáš Blaha rozhodl závod ve druhém kole
Na čele závodu se brzy usadila dvojice Tomáš Blaha /AK Kroměříž – 49:44/ a Petr Kučera /PSG Chropyně – 50:02/. Bok po boku se drželi dvě třetiny trati, kdy Tomáš zrychlil a Petr nástup nezachytil. Třetí pak již s odstupem doběhl velmi překvapivě Jan Ristovský /TJ Šumperk – 51:32/.
Co běžce čekalo?
Další závod zařazený do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje připravili borci z TJ Liga 100 v obci Bohuňovice, která leží na širokých rovinách za Olomoucí směrem na Šternberk.
Pořadatelé už 34. ročníku Běžeckého mítinku ho přichystali na trochu změněných tratích kvůli opravě kolejového svršku po silnicích a polních cestách v okolí. Proto také trasa byla trochu delší jako obvykle. Ženy a veteráni nad 60 let běželi jedno kolo dlouhé 7 km. Muži do 60 let potom dva okruhy a tím pádem 14 km. Převýšení na trase veškeré žádné, proto se tam dá běžet celkem rychle.
Jen je vždy otázkou, jak vypadají polní cesty po sklizni obilí a jiných plodin a samozřejmě co tam zrovna provede počasí. Po lijácích jsme se na trati už i brodili blátem a ve velkém vedru a suchu se pak v otevřené krajině zalykali prachem. A co dokáže vítr na takovéto planině, to si všichni jistě dokážete představit sami. Přesto má závod své kouzlo a neodmyslitelně patří již mnoho let na začátku září či koncem srpna do seriálu olomouckých běžců. A i letos počasí běžcům ukázalo, kdo je tady pánem.
Jak se běželo těm nejlepším?
Pohodové dopoledne v Bohuňovicích doprovázelo poněkud nevypočitatelné počasí. Nejdřív po dešti ideálně, ale muži pak schytali ve druhém kole pořádný liják Přesto to nikomu moc nevadilo a byli i tací, co takové podmínky pochvalovali.
„Neznala jsem trať, tak bylo dobré, že jsem se mohla pořád držet s nějakými muži a ti mě dovedli až do cíle,“ konstatovala po závodě Eva Filipiová. „Jsem ráda, že nás ten liják minul, protože jsem v něm byla vyklusat a v takovém dešti bych závodit nechtěla.“
„Nemám zatím za sebou žádné závody, tak to dobré nebylo,“ odmítla mou pochvalu, že už po narození syna běžela dobře Jana Matějíková. „Navíc jsem to rozběhla příliš rychle a pak jsem zpomalovala. Ale věřím, že to po pár startech bude jen lepší a lepší.“
„Po dlouhé době jsem trochu běžela,“ naznala lakonicky v cíli Marie Hynštová. „Letos snad poprvé.“
„Konečně mi zase sedl závod,“ řekl mi nadšeně Tomáš Blaha. „Déšť mi nevadil. Zrychlil jsem ve druhém kole a pak už jsem si držel náskok až do cíle.“
„Jsem moc spokojený,“ přiznal se mi Petr Kučera. „Tomáš mi sice na devátém kilometru cukl, když zrychlil na tempo 3:20 na km, což bylo v tom blátě na mě už moc svižné, ale postupně jsem ho dotahoval a vůbec jsem se netrápil. Takže opravdu maximální spokojenost.“ Trochu pošmourné počasí, ale výborná nálada, přesně tak to v sobotu v Bohuňovicích vypadalo. Před zahájením podzimní části sezóny skvělý test a hlavně parádní zábava perfektních kamarádů, co si udělali z běhání životní zábavu. To je pak radost tam s nimi být.
