V Doubravici bývalo vždycky vedro. To se ovšem závod běhal začátkem června. Po přeložení akce na srpen se s ničím jiným, než s horkem ani počítat nedalo. Na to by se mohlo vsadit cokoliv. A taky to tak vypadalo. Pařák, že ani psa bys nevyhnal a ptáci měli také letovou pauzu. Jen lidé se šli honit. A to prosím dobrovolně.
Jan Kohut se na trati moc nenadřel
Jan Kohut /Fénix sport Blansko – 29:16/ se nikam nehnal a pomáhal v první polovině trati klubovému parťákovi Filipovi Tlamkovi /Fénix sport Blansko – 31:09/ v udržení solidního tempa. Třetí pak doběhl Martin Vodák z Lomnice /32:54/.
Alena Kriklová neměla soupeřky
Alena Kriklová /AK Slovan Moravská Třebová – 36:51/ si vyzkoušela po hodně dlouhé době závodní tempo a soupeřky jí přesto nestačily. Druhá skončila velmi dobře běžící Dagmar Koudelková /ASK Blansko – 37:32/ a třetí pak proběhla cílem Adriana Horňová /Fénix sport Blansko – 39:00/, která až v závěru utekla Gabriele Krajíčkové /Fénix sport Blansko – 39:11/.
Podél Svitavy se běží téměř po rovině
Doubravice nad Svitavou a zdejší populární Svitava kros. Právě tam se vydali běžci, kteří mají rádi rovinatou a příjemnou trasu bez záludných stoupání nebo seběhů. Přesně po takové trati, která měří 8,5 km, se běží v Doubravici podél řeky Svitavy.
Letos se konala tato sportovní akce již po dvanácté a byla přeložená kvůli karanténě na sobotu 8. srpna. Závod je zařazený do Okresní blanenské ligy a pořadatelé pamatovali i na děti. Mohli se vyřádit a zazávodit si ve všech věkových kategoriích.
V Doubravici všechno funguje jako švýcarské hodinky
Je to zde sice obvyklé, ale i tak je dobré za kvalitní práci pořadatele pochválit, protože někde to tak není a běžci jsou rádi, když všechno šlape. Přece jen každý spěchá domů, mají většinou všichni ještě řadu dalších povinností. Nejde se jen bavit celý den. Ani o prázdninách.
„Spíš než na tempo jsem hleděl na to, jak se vyhnout obrovským loužím vody na trati,“ smál se Honza Kohut v cíli.“ Musím se Ivoše Hájka zeptat, když tvrdil před startem, že se dá všude dobře proběhnout, jestli si před závodem vůbec trasu prošel,“ dodal ještě pořád se smíchem nakonec.
„Honza mi pomáhal udržet tempo, ale po polovině závodu už to bylo na mě moc rychlé,“ konstatoval ještě při vyklusávání notně rudý junior Filip Tlamka. „Ale jsem rád, že se mnou běžel, hodně mi tím pomohl.“
„Byl to můj první letošní závod,“ usmívala se spokojeně Alena Kriklová. „A jsem překvapená, že mi to tak dobře šlo, přece jen je to už hodně dlouho, kdy jsem naposledy závodila.“
„Mně dnes na trati ty louže nevadily,“ zhodnotila trať Dagmar Koudelková. „Běželo se mi dobře, akorát na Alenu to pořád nestačilo,“ doplnila pak ještě na závěr něco ke svému výkonu.
I přes vedro nakonec všechno proběhlo bez potíží a v pořádku se všichni, co vystartovali, dostali do cíle. Což je asi nejdůležitější. A poděkování patří také pořadatelům, zejména pak Ivošovi Hájkovi, za to, že nezrušili krásnou akci kvůli karanténě, jak řada jiných organizátorů, ale dokázali ji přeložit na termín, kdy už jsou zatím sportovní soutěže povolené.
