Po pátečním vedru předpověď slibovala ochlazení a déšť. Oboje přišlo. Akorát na závod to ještě vyšlo vcelku ideálně. Jen ti poslední dobíhali už v pořádném lijáku. A pak už pršelo hodně. Ovšem podmínky pro běh byly vcelku ideální. A I přes déšť se zahřáli všichni a pořádně. Ostatně onen pověstný kopec na trati, ze kterého mají někteří závodníci zejména z okolí Olomouce osypky předem, k tomu dal ideální příležitost.
Tomáš Steiner rozhodl tradičně v seběhu z kopce
Tomáš Steiner /AK Drnovice – 32:29/ si nahoru spíš jen kontroloval pozici, až pak dolů využil svou nejsilnější zbraň. Dokonalá technika běhu mu umožňuje z kopce doslova letět a on to samozřejmě opět vyzkoušel. Druhý Tomáš Blaha /AK Kroměříž – 32:53/ se ho držel až do sedmého kilometru, ale pak už rezignoval a třetí Jakub Sklenář /VK Olomouc- 33:46/ také nemá seběhy příliš v lásce, tak si hlídal jen pozici před dotírajícím čtvrtým Ladislavem Sukem /VSK UNI Brno – 33:56/. Pátý pak doběhl junior Tomáš Bohuslav /AK Drnovice – 34:18/.
Pavla Závodná závodila jen s muži
Pavla Závodná /AK Drnovice – 38:25/ si trať Nemojské devítky vyzkoušela poprvé v životě a bylo vidět, že výběh do kopce jí problémy nedělá. Získala tam náskok, který pak dolů ještě navýšila. Druhá doběhla nestárnoucí Lenka Jančaříková /AAC Brno – 39:49/.
Třetí pak hodně překvapivě skončila Ilona Vaculíková /Hustopeče – 42:54/, čtvrtá Lenka Hrabovská /AK Drnovice – 43:20/ a pátá Jana Václavková /liga 100 Olomouc – 44:27/.
Závod rozhodně není žádná procházka lesem
Třináctý ročník Nemojské devítky, Memoriál Ing. Miloslava Gábra, který je věnovaný také památce Karla, Jiřiny a Zdeňka Smutných, opět uspořádal atletický klub Drnovice ve spolupráci s OÚ Nemojany a Luleč za přispění místního Sokola, který poskytl zázemí pro běžce ve své budově.
Také tento závod, další ze seriálu Nemojského běžeckého léta, je zařazený do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a do okresní běžecké soutěže Vyškovská běžecká tour. Náročná, ale opravdu nádherná trasa závodu vede po asfaltových lesních cestičkách v hlubokých lesích Drahanské vrchoviny až ke známé turistické křižovatce Tři javory.
Trať je skutečně těžká, neboť je nutné nejdříve zdolat převýšení 250 metrů, což není až tak tragické, jako potom návrat do cíle po stejné cestě z kopce dolů. A po silnici je to opravdu pořádný fofr. A je pravda, že se této trati začínají běžci bát. Na startu stojí pořád čím dál míň závodníků.
Pořadatele stejně jako loni zklamal počet závodníků
Pořadatele opět trochu zklamal počet běžců na trati. Bylo to sice lepší jako loni, ale už nevím, co víc už pro závodníky udělat. Nádherná trasa v lesích, plno občerstvení, které nikde jinde není, finanční prémie, pro každého tombola a skvělá kamarádská atmosféra za směšně startovné. Navíc ideální počasí. Podle mě a řady běžců pořádáme jedny z nejlepších závodů v republice. Ovšem dívám, že tady už ani pečení holubi přímo do huby asi nepomůžou.
„Já se nahoru spíš kochal a prohlížel si přírodu,“ smál se Tomáš Steiner v cíli. „Až dolů jsem si kluky postupně dotáhl a pak jen držel krok, abych nemusel moc finišovat. Ono to dolů přece jen bolí a mi to teď běhá dobře, tak jsem si nechtěl nějak ublížit.“
„Včera jsem měl 98 km na kole a dnes to přece jen bylo cítit.“ Přiznal se mi Tomáš Blaha. „Ale jinak jsem po delší době s výkonem spokojený. Běželo mi to a netrápil se jako v pondělí ve Skalce.“
„Běžet z kopce, to já nikdy moc neuměl,“ konstatoval po závodě Jakub Sklenář. „Vyšší tempo už díky své postavě a technice běhu nevyvinu, ale jinak se mi tady hodně líbilo.“
„Neznala jsem trať, tak jsem do kopce běžela s rozumem, abych to nepřekopla,“ řekla mi Pavla Závodná při vyhlašování vítězů. „Dolů to mi to zase až tak nejde, proto jsem trochu víc trpěla, ale šlo to. Nebylo totiž nutné jít naplno.“
„Znáš to. Do vrchu mi to jde a dolů, to je tragédie,“ usmívala se Lenka Jačaříková. „Ale bylo to lepší jako loni, to mě potěšilo,“ dodala ještě nakonec.
Jak vidíte, na Nemojské devítce se fakt odpočívat nikde nedá. Do kopce se jde naplno a z kopce dolů po obrátce na doraz.
Závod po zdejší trati to určitě není žádná procházka růžovým sadem, ale spíš náročná a hodně specifická dřina. Zřejmě i proto letos zase moc vytrvalců nepřijelo. A to velká škoda.
