Pařák již od rána a na závod pálilo slunce o stošet. Pravé léto se vším všudy, což běžcům moc nesedělo, ale nedalo se nic dělat.
Pavel Dvořák všechny soupeře uštval
Přesně tak by se dal popsat průběh závodu. Pavel Dvořák /AC Prostějov – 30:12/ nasadil po startu drtivé tempo a v podstatě druhého Václava Sedláčka z Rýmařova /30:36/ stejně jako třetího Martina Poklopa /Fortex Moravský Beroun – 31:47/, kteří se s ním snažili udržet, tímto způsobem doslova do písmene uštval.
Jitka Fojtková je ve formě
Jitka Fojtková /Liga 100 Olomouc – 36:03/ si s tratí, poradila precizním způsobem, když druhou ženu v pořadí Lenku Planičkovou z Litovle /37:46/ stejně jak třetí Marii Delingerovou /Fortex Moravský Beroun – 38:52/ za sebou nechala notný kus cesty.
Běh pod Slunečnou se běžel již po desáté
V Moravském Berouně se již desítky let pořádá perfektní Silvestrovský běh. Ovšem pro běžce z okolí to bylo málo, tak před desíti roky připravili krásný závod v lesích nad městem, kde opravdu proběhnete po všech površích a hlavně si užijete velmi příjemného běhu v přírodě. Bohužel i tam těch stromů značně ubylo.
Závod je zařazený do Velké ceny vytrvalců
Olomouckého kraje i pro letošní rok a je pamatováno také na mládež. V areálu hřiště TJ Granitol Moravský Beroun se tedy můžete vyřádit všichni. Celá rodina.
A ještě jednu zvláštnost tento závod má. Běží se vždy na státní svátek 5. července. Na tom hlavní pořadatel Pavel Frank pokaždé bezpodmínečně trvá.
No, a právě Pavel Frank si dal opět s přípravou tratí i celého závodu opravdu pořádnou práci. Škoda, že letos mu všechno nevyšlo podle představ.
Vedro až k zalknutí, to byl dnes Moravský Beroun
Přesně tak se tam dnes běžci cítili. Žádná sranda to tedy nebyla, ale mohlo být i hůř. Pořád se to dalo zvládnout v pohodě a nikdo tam nepadnul. „Snažil jsem se jít rychle od začátku a celkem mi to šlo, protože tohle je trať, která mi mimořádně sedí,“ popsal mi svoji taktiku Pavel Dvořák po závodě. „A kluci mi už od druhého kola nestačili, tak jsem ani tempo neudržel, jak jsem původně chtěl.“
„Já už jsem sotva mlel nohama v prvním kole,“ potvrdil Pavlova slova Václav Sedláček. „Byl jsem rád, že jsem to aspoň nějak slušně doběhl.“ Bolí mě v terénu pořád kotník,“ přiznal se mi Martin Poklop. „Tady jsem ho začal cítit v průběhu druhého kola a tak jsem se snažil jen nějak doklusat do cíle.“
„Neběží se mi nijak moc dobře,“ oznamovala mi už na trati Jitka Fojtková. „Ale takový terén mi sedí, tak jsem nakonec nešla tak špatně, jak jsem se cítila,“ dodala pak po závodě.
„Moc se mi trasa líbila,“ nadšeně mi vyprávěla Lenka Planičková. „Ani jsem se nijak moc netrápila, protože ten dav běžců mi nedovolil překopnout první kilometr, jak to obvykle dělám.“ „Přijela jsem na kole a než jsem vyšlapala Ecce Homo, už jsem to cítila ve stehnech,“ konstatovala v cíli Marie Delingerová. „A v závodě mi došlo v prvních kopcích. Nemohla jsem to utáhnout. Na kolo přece jen nejsem zvyklá.“ Po závodě bylo opravdu brzy, škoda jen, že se protáhlo vyhlášení vítězů nad úměrnou dobu a tak tam na tom sálajícím slunci většina běžců nevydržela. Co se dá dělat, všechno se vždycky nepodaří.
