Konečně jsme se dočkali. Po téměř tříměsíční pauze jsme opět vyrazili na závody a musím se přiznat, že jsem s obavami čekal, co ta nucená přestávka provedla jak s námi, tak s ostatními přáteli, se kterými se pravidelně setkáváme v závodech Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje, kam právě Běh o štěně v Olomouci Hejčíně patří. A byl jsem překvapený.
Nejenže vyšlo počasí, ale sešlo se nás v dobré náladě opravdu hodně. Je vidět, že běžci mají tuhý kořínek.
Pavel Dvořák zdolal ve finiši Petra Kučeru
Ještě při výběhu od vodní nádrže Poděbrady to vypadalo, že Pavel Dvořák /AC Prostějov – 23:20/ nemůže Petra Kučeru /PSG Cyklosport Chropyně – 23:39/ dostihnout, ale Pavel za to vzal na silnici před cílem a dokázal se na Patra dotáhnout a ještě mu i o kus utéct.
Třetí pak dost překvapivě doběhl Jakub Sklenář /VK Olomouc – 23:47/, který porazil řadu známých jmen.
Pavla Závodná se s tím nemazala
Je to tak. Pavla Závodná /AK Drnovice – 27:01/ to hned od startu napálila a okamžitě všem svým soupeřkám utekla. Dál závodila už jen s muži a vedla si výborně i mezi nimi.
Tentokrát o značný kus za ní zaostala Jitka Fojtková /TJ Liga 100 Olomouc – 28:55/ a o další dlouhý časový úsek pak proběhla cílem jako třetí Simona Grulichová /AK Drnovice – 30:55/.
Běh o štěně má letitou tradici
Je to tak. Již 27. ročník Běhu o štěně, memoriál Zdeňka Slepičky, který měl dřív i jiného pořadatele, připravil po uvolnění zákazu sportovních akcí v řádném termínu Ing. Radomír Lichnovský se svým týmem kolem Amatérského sportovního týmu Elektrocentrum trading Olomouc. Pro běžce nachystal zdejší klasickou jednokruhovou rovinatou trasu v délce 7 km po Hejčínských stezkách a kolem vodní nádrže Poděbrady.
Konečně jsme zase na startu
Tak tuhle větu jsem slyšel kolem dokola od všech běžců, kteří se houfně sjeli na první závod po šíleně dlouhé státem vynucené pauze. A bylo vidět, že se všichni těší.
„Myslel jsem, že už Petra nedotáhnu,“ konstatoval v cíli spokojeně Pavel Dvořák. „Jenže on na louce trochu zpomalil, tak jsem se to zkusil a na silnici necelý kilometr před cílem jsem byl již na jeho úrovni. Potom už jsem to nepustil a dokonce mu i o kousek utekl.“
„Všechno bylo dobré, ale jak jsem naběhl na tu trávu a terén nebyl rovný, okamžitě mě to rozhodilo z rytmu a začal jsem ztrácet,“ popisoval své trápení Petr Kučera. „Modlil jsem se, ať už to skončí. Já na takovém terénu neumím běhat. Budu se muset věnovat asi jen silničním závodům.“ „Moc jsem to po startu nakopla,“ přiznala se mi Pavla Závodná. „V závěru jsem to ostré tempo hodně cítila. Ale na začátek po třech měsících bez závodů to bylo dobré.“
„Toulala jsem se teď po horách, tak nebylo v plánu běžet nějak moc rychle,“ konstatovala za cílovou čárou Jitka Fojtková. „Přece jen jsem nevěděla, co to se mnou provede a tak jsem se přišla spíš jen proběhnout.“ No, proběhli se všichni. Někdo rychleji, jiní pomaleji, ale hlavní bylo, že jsme se již konečně dostali na start a mohlo se závodit. Pevně doufám, že už to tak zůstane napořád. Moc nám to chybělo.
