Ondřej Velička je jeden z nejlepších ultramaratonců v České republice. Specializuje se hlavně na závody v běhu na 100 kilometrů a v běhu na 24 hodin. V porovnání s většinou vytrvalců má ale rád okruhové závody, při kterých má všechno potřebné k dispozici a při kterých se může každý kilometr až dva občerstvit. Ovšem sedmatřicetiletý běžec z Bystřice pod Hostýnem letos pořád zatím čeká, až už se konečně postaví na start nějakého závodu. Nicméně Velička se nenudí. Jako spoluzakladatel a spolumajitel internetového obchodu má v tomto období spoustu práce. Jak koronavirus ovlivňuje Váš momentální pracovní a sportovní život? Po pracovní stránce jsme se s kolegy rozhodli a dohodli, že vytvoříme záložní tým, který bude pracovat z domova. Pokud by se hlavnímu týmu něco přihodilo, nastoupil by ten záložní. Já zůstal pracovat z domova. Po sportovní stránce se toho pro mě v tréninku moc nezměnilo. Pořád chodím běhat, neztrácím motivaci a těším se, až se konečně uskuteční jakýkoliv závod, abych mohl tréninkové dávky zužitkovat.
Jak se Vám jeví současná koronavirová situace?
Mám pocit, že opatření jsou pořád hodně přísná. Snažím se je ale maximálně respektovat a běhám se šátkem přes ústa. Přitom vyhledávám opuštěné běžecké trasy. Hlavně jsem ale rád, že vláda nezakázala vycházení z domu. To bych nesl hodně těžce.
Uzavření sportovišť a omezení tréninků se Vás proto moc netýká?
Sportoviště žádné nevyužívám. Takže toto opatření mi nevadí a neomezuje mě. Nejhorším omezením pro mě bylo uzavření sauny. Ta hned po spánku patří k mým nejlepším nástrojům regenerace. Sauna mi opravdu chybí. V ní si vždy parádně odpočinu a dodává mi síly po fyzické i psychické stránce.
Co tedy v těchto dnech a týdnech děláte?
Po sportovní stránce se připravuji podobně jako v zimě, kdy se také nezávodí. Momentálně tak vlastně mám delší zimní přípravu s tím rozdílem, že je venku déle světlo a já můžu běhat v kraťasech a tričku. Proto je to příjemnější.
Máte tedy také čas bilancovat sezonu 2019?
Byla to parádní sezona. Hlavně v zimě jsem běhal ve slušných intenzitách. V zimním období jsem proto věřil, že tréninkové dávky zúročím. Z velmi dobré přípravy jsem pak těžil. Nejvíc mě potěšilo 8. místo na mistrovství světa v běhu na 24 hodin v Albie ve Francii a titul mistra republiky v běhu na 100 kilometrů v Plzni. Vážím si i 3. místa v běhu na 100 kilometrů ve Winschotenu v Nizozemí, zisku stříbrné příčky v Hostýnské osmě a osobního maratonského rekordu 2:46:11, který jsem dosáhl na mistrovství republiky v této disciplíně.
Z loňského roku máte také jeden velký mimosportovní zážitek?
S bráchou jsme rodičům koupili k narozeninám soukromý let horkovzdušným balónem. Nakonec jsme oba letěli s nimi. Startovali jsme ve Zlíně a přistáli jsme na louce u Řetechova.
O které závody jste v roce 2020 zatím přišel a které se pravděpodobně ani neuskuteční?
Bohužel zatím to vypadá, že se většina závodů nebude konat. Odložilo se březnové mistrovství republiky v běhu na 100 kilometrů, mistrovství republiky v ultratrailu, Pražský maraton, Zrušilo se mistrovství světa v běhu na 100 kilometrů, pravděpodobně se neuskuteční ani mistrovství Evropy v běhu na 24 hodin, protože se mělo konat v Itálii. Aktuálně je sezona úplně zastavená. Budu proto improvizovat. V posledních týdnech jsem začal víc běhat v Hostýnských vrších, protože doufám, že by se mohl v srpnu v tomto prostředí konat jeden z mých oblíbených závodů Hostýnská osma. Tento ultratrailový podnik je mojí srdeční záležitostí. Zatím jsem nevynechal ani jeden z jeho 8 ročníků.
Jaké jste měl cíle před startem sezony 2020?
Nikdy si nedávám dopředu cíle na celou sezonu. Vždycky se zaměřím na jeden konkrétní důležitý závod a tomu všechno podřídím. A když ho mám za sebou, tak hned plánuji další. Zjistil jsem totiž, že cílit a soustředit se na jeden závod je pro mě lepší, než mít v hlavě najednou víc cílů a tříštit tak pozornost. V roce 2019 jsem měl tři takové vrcholy. 6. dubna to bylo mistrovství republiky v běhu na 100 kilometrů v Plzni, kde jsem získal titul. Poté 14. září stokilometrový závod Run Winschoten v Nizozemí. V něm jsem si zaběhl osobní rekord na 100 kilometrů 7:08:15. A pak 26. a 27. října mistrovství světa v běhu na 24 hodin ve francouzském Albie. Na tomto šampionátu jsem za výkon 265,646 kilometru vybojoval 8. místo.
Kdy jste vlastně začal se sportovní kariérou?
Na základní škole v Bystřici pod Hostýnem jsem hodně jezdil závodně na kole v barvách místního bystřického klubu. Po nástupu na střední školu jsem ale bydlel na internátu a na kolo jsem úplně zanevřel. Dlouhou dobu jsem nic nedělal. Až v 28 letech jsem začal běhat. Mým prvním větším závodem byl Pražský půlmaraton v roce 2011. Za čtrnáct dnů jsem běžel Pardubický půlmaraton a za další tři týdny 8. května 2011 jsem si v Praze bezhlavě vyzkoušel maraton. V polovině Pražského maratonu jsem si vytvořil osobní půlmaratonský rekord. V jeho druhé půlce jsem však trpěl jako zvíře. To ale byly normální klasické začátečnické chyby. Dokázal jsem se poučit a dneska už bych tempo na maratonské trati nepřepálil.
Jak se později vyvíjela Vaše kariéra?
Na začátku mě nebavilo běhat příliš rychle a vylepšovat časy v půlmaratonu a maratonu. Mnohem větší výzvou pro mě bylo prodlužovat uběhnuté vzdálenosti. Proto jsem relativně brzy přešel na ultramaratony a postupně běhal ještě delší a delší závody. Zlom nastal v roce 2014, kdy jsem začal spolupracovat s trenérem Pavlem Novákem. Moje tréninky nabraly řád a od té doby se posunuji dopředu. S panem Novákem se připravuji dodnes.
Kterých úspěchů si nejvíc ceníte?
Když jsem 22. a 23. října 2016 vybojoval stříbrnou medaili na mistrovství Evropy v běhu na 24 hodin v Albie ve Francii. Tenkrát jsem se blýskl výkonem 258,661 kilometru. A těší mě i zisk i 8. příčky na mistrovství světa také v běhu na 24 hodin konaném rovněž v Albie. Ve Francii jsem 26. a 27. října 2019 uběhl v českém rekordu 265,464 kilometru.
Jak se budete v dalších týdnech připravovat na zatím nejistou sezonu?
Pořád stejně. Hodně bude záležet, jak se budou uvolňovat nouzová opatření a kdy se budou konat první závody. Rád bych si už ale alespoň tréninkově někde zazávodil. Třeba i na desetikilometrové trati. V srpnu by mě potěšilo, kdyby se uskutečnil ultratrailový závod Hostýnská osma se startem v Rajnochovicích.
Při čem se ještě momentálně udržujete v kondici?
Ani za normálních okolností nedělám žádný doplňkový sport. Ani nechodím do posilovny. To neměním ani v tomto období. Pořád jenom běhám. Ale strukturu tréninků jsem trochu změnil. Trenér mi tvrdí, že jsme v udržovacím režimu a netrénujeme příliš tvrdě. Občas si ale nějaký kilometr navíc přidám, abych se cítil víc unavený. Potom mám dobrý pocit, že se někam posouvám.
Jakým způsobem jste v kontaktu s ostatními kamarády a ultramaratonci?
Moc ne. Maximálně přes facebook s běžci z naší tréninkové skupiny řešíme běhání a tréninky. Lepší by bylo, kdyby se konalo nějaké soustředění. Na to si ale budu muset ještě delší dobu počkat.
Je vidět, že máte pořád dobrou náladu?
S tím nemám problém. Dobrou náladu mám pořád. Před koronavirem i v období pandemie. Běhání mi dělá radost celoročně. Při něm se parádně odreaguji od práce. Jsem totiž tak trochu workoholik a moje pracovní nasazení je v poslední době dost vysoké. Částečně i díky koronaviru mám momentálně víc práce. Lidé víc nakupují přes internet. A když se v práci a při podnikání daří, tak to určitě hodně přidá na pozitivní náladě.
Na co se v nejbližším období nejvíc těšíte?
Až opadne panika kolem koronaviru a svět se zase vrátí do normálu. Jsem ale realista a myslím si, že se to hned tak brzy nestane. Nepříjemný virus tady bude ještě dlouho a ani já nežiju v iluzi, že bych onemocnění Covid-19 dřív, nebo později neprodělal. Ale nebojím se toho. A také se těším na točené pivo někde na zahrádce.
Co Vás momentálně těší kolem sportu a běhů?
Teplo, kdy můžu vyběhnout jenom v kraťasech a tričku. A když se můžu za barákem proběhnout přes Hostýnské vrchy. Dříve jsem vyhledával spíše roviny. Ale momentálně je jedno v jakém prostředí trénuji. A samozřejmě až se uskuteční nějaký závod.
Kam plánujete dovolenou?
Pokud to bude možné, rád bych si zajel na prodloužený víkend do maďarských termálů. V nich a jejich okolí jsou skvělé běžecké a regenerační podmínky. V Maďarsku vždy naběhám spoustu rychlých kilometrů. A v teplé vodě dokážu velmi dobře regenerovat.
Jaké máte cíle ve zbytku roku 2020?
Odběhat co nejvíc kilometrů bez zranění. Na začátku ledna jsem měl drobné zranění kolene a z tréninků jsem musel na 14 dnů vysadit. Teď si ale užívám běhání bez bolesti a z toho mám radost. Pokud mi zdraví a pozitivní nálada vydrží, tak v případných závodech dosáhnout na dobré výsledky.
