Žít autentický život. Věta, která se často vyskytuje ve článcích a knížkách o tom, jak být šťastný a spokojený se svým životem. Ale co to vlastně znamená? Být autentický? Být svůj? To je něco s čím čas od času sám bojuji.
Není lehké žít život v souladu s vašimi vnitřními hodnotami. Není lehké si s stát za svým. Pokud jste alespoň trošku jako já, potom víte přesně, o čem mluvím. Máte svoje cíle a svoje hodnoty. Ale potom se objeví něco, co se k vám tak úplně nehodí. Ale protože se od vás očekává, že na takovou věc přistoupíte, uděláte to. Dám vám příklad. Přijel jsem po delší době z Norska domů. Do městečka, kde jsem vyrůstal, a pořád tam mám spoustu kamarádů. V průběhu léta jsem oddaně trénoval a připravoval jsem se na závody. Závod v Tromsu dopadl velice dobře. Pokračoval jsem v tréninku na mých prvních 50 km, ale v momentě, kdy jsem přiletěl domů, se můj trénink začal hroutit. Podmínky na trénovaní byly skvělé, ale moje mysl nebyla tak úplně na tom správném místě. I když jsem věděl, že bych staré kamarády chtěl vidět, věděl jsem, jak to dopadne. Jako vždycky. V hospodě. Ale protože všichni věděli, že jsem doma, nechtěl jsem je zklamat. Stejně tak jsem nechtěl kamarády zklamat tím, že bych po dvou pivech odešel. A budu upřímný, bohužel ani nejsem ten člověk, co pije celý večer nealko. Přitom moje hodnoty byly v tu chvíli kilometry vzdálené od toho, co jsem zrovna dělal. Druhý den jsem toho samozřejmě litoval.
A to byl jenom malý příklad. Určitě s tím máte sami svoje zkušenosti. Na venek jednáte jinak, než cítíte uvnitř.
Ale otázkou je, stojí to za to? Stojí pár naštvaných “kamarádů” (nebo to bylo jen v mojí hlavě?), za to, že jste se sebou sami nespokojení a víte, že jste něco neměli udělat, protože to zkrátka nezapadá do vašich hodnot a cílů? Já osobně velice obdivuji lidi, kteří si jdou za svým a jsou svými. Ze začátku je to složité, ale myslím si, že postupem času, si kolem sebe můžete vybudovat okruh lidí, kteří mají stejné hodnoty jako vy a kteří vás podpoří a pochopí, na místo toho aby vás stahovali na místo, kde být nechcete. A pokud jednáte v souladu s vašimi hodnotami, potom je celý život v souladu s vašimi hodnotami a vy můžete být šťastní.
“Pokud neřídíte svůj život, někdo to udělá za vás.” John Atkinson Ale abychom mohli žít autentický život, musíme prvně vědět, kdo jsme a jaké jsou naše hodnoty. A takové poznání nepřijde přes noc. Já jsem měl čas si to všechno srovnat v hlavně minulý rok, když jsem pracoval v Norsku. Ne, že by kolem mě nebyli lidi, ale já jsem trávil většinu volného času sám v horách nebo na dlouhých jízdách na kole. Ne, že bych se nějak aktivně snažil přijít na to, kdo vlastně jsem, ale postupme času to samo vykrystalizovalo. Byl jsem hodně ovlivněný přírodou a běháním. Spokojený sám se sebou, ale s touhou se mít kam vracet. Myslím, že to bylo jedno z nejdůležitější období poslední doby. Konečně byla většina věcí v souladu s tím, kdo jsem chtěl být. A výsledek toho všeho je i tento blog a tato stránka.
Už dlouhou dobu patří Anton Krupicka mezi mé naprosté oblíbence, co se běhání týče, životní filosofie atd. Postupem času k němu přibývalo více a více sportovců, hlavně z amerického Boulderu a okolí. Když jsem se nad tím zamyslel, nebyla to náhoda. Všichni měli jedno společného. Nebyli to jenom běžci. Všichni dělali několik různých disciplín. Od běhu, přes kolo, po lyže a lezení. Prostě tráví každou volnou chvíli v přírodě. A pokud zrovna nejsou venku, zapojují se do různých aktivit, spojených s ochranou životního prostředí, vystupují na různých akcích atd. A tak si představuji lidi, kteří jednají v souladu se svými hodnotami. Jsou to profesionální sportovci, kteří většinu času dělají to, co je baví, a i ve volném čase pomáhají k rozvoji sportu nebo pomáhají chránit prostředí které milují.
Během toho, jak tak cestuji za prací, jsem potkal různé lidi. A kromě spousty skvělých lidí i pár, díky kterým jsem si uvědomil, jak je důležité být k sobě upřímný. Potkal jsem vášnivé čtenáře, které jsem nikdy neviděl číst knížku. Nadšené běžce, kteří byli za celé léto běhat dvakrát. Taky někoho, kdo studoval v klášteře v Číně, ale byl stejně reaktivní jako všichni ostatní. Vůbec tím nechci říct, že bych někoho soudil, ale myslím, že by byli se sebou daleko spokojenější, kdyby sami před sebou byli upřímní. Možná v minulosti byli takoví, jak říkají, ale ta doba už je pryč a možná není zas tak špatný nápad si udělat malou sondu do svého vědomí a zamyslet se na tím, jestli není vhodná doba na to, aby udělali pár změn. Nebo nasměrovat svůj život k tomu, aby byli takoví, jak o sobě smýšlejí.
Ale jak jsem psal dříve, i tak není lehké zůstat vždy upřímný k sobě samotnému. Ale pokaždé, když se mi to podaří, mám z toho dobrý pocit. Pocit, že jednám tak, abych se sám sobě nemusel omlouvat. Někde jsem četl, že pokud nebudeme žít náš život tak, jak bychom chtěli, nebo se o to alespoň nebudeme snažit, je to jako bychom dovolili někomu jiného žít náš život za nás. A jelikož máme jen jeden život, není špatný nápad ho žít tak, jak chceme my.
Více článků na: https://www.vertrunning.com
Podpora na Facebooku vždy potěší :) Díky https://www.facebook.com/vertrunning
