Zažila to většina z nás- okolo třicítky se život mění, přijdou děti, potřeba kompromisů, domácí pohoda, hodně práce a člověk najednou leniví a je to na něm vidět. Já jsem si prošel takovým obdobím těsně po třicítce a prostřednictvím tohoto blogu bych chtěl všem ukázat, že po třicítce nemusí určitě končit aktivní život, jen je třeba v sobě najít nějakou tu sílu, dořešit si priority a nastavit fungování tak, aby si člověk našel čas na sportovní aktivity, které se postupem času snad stanou koníčkem, jako to bylo u mě- a nemusí jít nutně o fitness a běhání, ale například také jízdu na kole, nebo horskou turistiku, které úžasně provětrají hlavu a člověk si při nich perfektně odpočine od klasického shonu, jízdu na kolečkových bruslích, nebo sportovní skupinové aktivity (fotbal, volejbal…).
Začátky s aktivnějším pohybem byly spíše o přemáhání se
Musím říct, že jsem zpočátku běhání nesnášel a bral ho jako nutné zlo. Něco podobného to bylo s návštěvami fitness centra. Ale pak jsem si našel rutinu, která mi vyhovovala, začal jsem běhat v přírodě a najednou se můj postoj úplně změnil. Sám jsem se tomu divil, ale najednou jsem se na běhání těšil. V tu dobu jsem změnil fitness centrum a začal chodit do malého příjemného lokálu s příjemnými lidmi, kteří se stali mými přáteli- zvedání činek teď beru jen jako doplňkovou aktivitu při pokecu s přáteli, takže mě návštěvy fitka opravdu baví. Vždycky říkám, že jdu posedět s kamarády, jen s tím, že nejdeme na pivo, ale zvedat činky do fitka. Domů jsem si navíc koupil hezkou sadu činek, takže si můžu zacvičit i tam, když není zrovna příliš času- pustím si oblíbenou muziku a příjemně se vybiju. Činky jsem navíc začal i prodávat- mrkněte případně, jaké nabízím činky na eshopu a-market.cz Pokud byste nějaké sháněli, tak zkuste dát vědět- poradím a případně nabídnu nějakou tu slevičku ;)
Vyběhněte ven a netravte čas na běžeckém pásu
Vždycky jsem měl rád přírodu, ale s běháním jsem začínal tak, jako většina lidí- po městě okolo bloku, nebo na běžícím páse ve fitku. Ale pak jsem si šel zaběhat na chatě do krásného lesa a najednou jsem se cítil úplně jinak- řekl bych, že to byla ta pravá chvilka, kdy mě běh pohltil a opravdu mě začal bavit. Teď se vždy snažím vyběhnout alespoň kousek za město, pokud je na to aspoň trocha času.
