U nás doma příšerná ledovka, skoro jsem se nedostal s autem na hlavní silnici ve vsi, ale cestou do Olomouce inverze postupně mizela a ve Slavoníně bylo sice kolem nuly, ale parádně sucho a až na náročnou trať výborný terén. To pak hned jinak vypadá, když se dá odrazit a běžet.
Zdeněk Krejčí se odtrhl až v závěrečném okruhu
Po startu se sice držela pohromadě větší skupina běžců, kterou chvíli táhl i Lukáš Koudelka /AK Drnovice – 39:11/, ten nakonec skončil druhý. To Zdeněk Krejčí /Liga 100 Olomouc – 38:57/ si rozběhl závod rozumně a bez problémů si s mírným náskokem doběhl pro vítězství. Třetí skončil po bojovném výkonu Aleš Vávra z Olomouce /39:42/.
Ovšem fantastický výkon předvedl letos již šedesátník Ivan Elischer, když po nesmírně bojovném výkonu dokázal posbírat řadu běžců od začátku běžící před ním a doběhl na neuvěřitelném pátém místě celkově.
U žen si dala sólo Jitka Fojtková
JItak Fojtková /Liga 100 Olomouc – 44:19/ se v prvním okruhu usadila na čele závodu žen, v pohodě si jen pak zvyšovala už tak obrovský náskok před ostatními běžkyněmi a závodila v podstatě jen s muži.
Strhující výkon předvedla v posledním okruhu nestárnoucí Marie Hynštová /AK Drnovice – 50:42/, když se postupně dotáhla na dosud s dostatečným náskokem běžící druhou Ivu Podjuklovou /SK Hranice – 51:08/, které pak v seběhu do cíle s přehledem utekla a poměrně překvapivě skončila druhá mezi ženami. Iva potom tím pádem proběhla cílem až jako třetí.
Ve Slavoníně se běželo naposledy
Osmý ročník běžeckého závodu ve Slavoníně, části města Olomouc, připravil, bohužel opět sám samotinký, pořadatel Hanáckého běžeckého poháru Karel Pikal. Letos ovšem, jak Karel prohlásil, pořádá tento závod naposledy. Akce se zároveň započítává do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje pro letošní rok. Slavonínská desítka je druhým závodem v pořadí tohoto poháru a v únoru se běží do soutěže vlastně skoro každou sobotu něco. Takže souboj o body jede od začátku naplno. Konec poháru, který letos čítá neuvěřitelných 54 závodů, je ještě hrozně daleko. Posledním závodem je totiž Mikulášský běh v Olomouci 5. prosince, ale dobrý bodový začátek dává slibné výchozí pozice pro závěrečný podzimní finiš.
Jak to ve Slavoníně šlo těm nejlepším?
Poměrně přijatelné počasí přilákalo i dosud dost neznámých běžců, tak se vesměs nevědělo, kdo jak poběží. Až v průběhu závodu se vše vystříbřilo a ukázalo se, kdo jak na tom je.
„Začal jsem hodně opatrně,“ glosoval svůj výkon Zdeněk Krejčí. „ Měl jsem dost dlouhou tréninkovou pauzu a tak jsem to nechtěl překopnout. A nakonec se mi běželo výborně. Dokonce jsem měl dostatečnou rezervu pro případný finiš,“ dodal pak ještě na závěr.
„Běžel jsem si podle sebe a nesnažil se s nikým závodit,“ přiznal se mi Lukáš Koudelka v cíli. „A myslím, že se mi to vyplatilo. Neměl jsem žádné problémy na trati a mám ze svého výkonu konečně po hodně dlouhé době zase dobrý pocit.“
„Tady jsem běžela poprvé závod a mám zdejší trať ráda,“ řekla mi Jitka Fojtková u teplé polévky v restauraci, kde proběhlo vyhlášení nejlepších závodníků. „Dnes jsem si to užívala, protože jsem nemusela běžet naplno. Nebylo totiž s kým závodit. Jen jsem se protáhla občas s nějakými chlapy, abych se trochu dostala do tempa.“
„Když jsem viděla při náběhu do posledního kopce, jak je Iva daleko, říkala jsem si, že bych musela mít křídla, abych se na ní dotáhla,“ konstatovala poměrně nadšeně Marie Hynštová hned za cílem. „Jenže ona začala zpomalovat, tak jsem to zkusila a pak už jsem se z kopce rozběhla naplno a ještě jí o dost utekla. Konečně mám ze svého výkonu trochu radost.“
A tak by to mělo být. Prostě přijet pobavit, proběhnout pro radost. Ono to tak jde, když se sejde dobrá parta. A ta je na závodech kolem Olomouce samozřejmostí. Proto si tam vždy za kamarády rádi zajedeme. Stojí to pokaždé za to.
