Letošní Hervis 1/2Maraton Praha je minulostí. Přinesl dva traťové rekordy a spoustu radosti tisícovkám lidí. Ředitel závodu a zaměstnanec Vysoké škole tělesné výchovy a sportu PALESTRA Tomáš Mirovský říká, že slova chvály od závodníků pořadatele hřejí skoro stejně jako zlatá známka Mezinárodní atletické federace. V rozhovoru pro BezvaBĚH se ředitel závodu ohlédl za závodem a hovořil také o právě odstartovaném seriálu RunCzech.com.
Letos byl Hervis 1/2Maraton „vyprodán“ již dávno před startem. Z teoretického pohledu není moc velký rozdíl, jestli v ulicích Prahy běží deset nebo dvacet tisíc lidí – po startu se trochu mačkají, ale brzy se podle své výkonnosti rozdělí a dál mají místa dost. Co tedy znamená termín „propustnost trati“, jak se zjistí?
„Tohle není o mačkání po startu. Každý, kdo zažil velké maratony s dvaceti, třiceti tisíci běžci, tak ví, že začátek je vždy natěsno. My se snažíme držet trasy závodů co nejvíce v centru, a proto by se mohlo stát, že by se běžci na trati potkali v místech, kde to nejde. Třeba v Praze vede trať Hervis 1/2Maratonu po několika stovkách metrů do tunýlků u Karlova mostu, což je ale současně za desátým kilometrem závodu. První běžci jsou zde při cestě zpět v cca 12:31. Poslední běžci (letos se startovalo asi 14 minut) opustí tento prostor okolo 12:20 až 12:21. Trať se po posledních běžcích musí ještě zkontrolovat a tady jsme na časovém limitu, kdy je to možné vůbec stihnout. Pokud zvýšíme počet běžců o třeba dva tisíce, už se může stát, že první běžci přiběhnou do úzkého místa u Karlova mostu v době, kdy tam ještě budou poslední běžci po startu a to nejde. Tento tunýlek také limituje šířku startovní brány, která by teoreticky mohla být širší, ale zase by se běžci po cca 400 m zastavili a čekali na průběh tunelem a to opět nejde. Stejné problémy řešíme při maratonu i Grand Prix na Staroměstském náměstí. To je daň za to, že můžeme startovat a běhat v centru Prahy.“
Počítali jste při limitu 11 000 startujících s tím, že ne všichni nakonec odstartují? Kolik běžců si nakonec nevyzvedlo své číslo nebo se nedostavilo na start?
„S tímhle se moc kalkulovat nedá, protože se těžko odhaduje počet nevyzvednutých čísel. Záleží na hodně faktorů, jedním z nich je i počasí. Předpověď na sobotu nebyla příliš příznivá, určitě se někteří rozhodli neběžet. Kdyby bylo hezčí počasí, ten počet absencí by nebyl tak velký. My jsme s počty medailí, triček a dalších věcí pro běžce vždy tak, aby měli všichni, kteří se přihlásí. Proto je třeba i dodržovat limit, protože medaile a startovní trička se objednávají dlouho dopředu. Počty se nedají zvyšovat dva týdny před závodem jenom proto, že je velký zájem.“
Ještě před pár lety bylo startujících jen pár tisíc. Za čím vidíš doslova raketový vzestup zájmu o start na Hervis 1/2Maratonu. Souhlasíš, že se tento závod stává také otázkou společenské prestiže?
„Je to jeden z důvodů. Já bych byl raději, kdyby tím hlavním důvodem byla větší péče o vlastní zdraví a sportování. Počet lidí, kteří jsou vidět, jak běhají v Praze i jiných městech bych na společenskou prestiž nesváděl.“ (úsměv)
Zlatá známka Mezinárodní atletické federace (IAAF) je nejlepším oceněním snahy pořadatelů – cítíš v ní jako ředitel závodu satisfakci za tu obrovskou námahu, kterou máš se závodem spojenou?
„Každé ocenění práce je skvělé, tohle je ocenění kvality v mezinárodním měřítku na základě jasně daných kritérií. Ale když nám po závodě kdokoliv řekne, že závod byl fajn a užil si to, je to skoro stejně důležitá pochvala.“
V týdnu před závodem se ochladilo, myslíš, že toto počasí odradilo diváky, kteří by při lepším počasí chtěli jít se podívat na závod do ulic?
„Asi trochu ano, myslím si, že kdyby bylo hezky jako v předchozích víkendech, mohlo by být diváků více. Ale s tím nic nenaděláme, počasí je takové, jaké je. Podle reakcí z trati mi ale přišlo, že divácká kulisa byla i tak velmi dobrá.“
Máš nějaké informace, jestli diváky do ulic lákají spíše elitní závodníci nebo možnost vidět běžet kamarády či známé?
„Ta druhá možnost. Ale je to pouze můj pocit.“
Jeden z běžců, kteří se na start nedostavili, byl světový rekordman na 10 a 15 km Leonard Patrick Komon. Říkal sis, že světový rekord nebude nebo jsi, podobně jako Carlo Capalbo, doufal v rychlost dalších Afričanů?
„Všechny nás jeho absence mrzela, ale věděli jsme, že Jana Moberly získala k účasti více skvělých běžců, takže jsme věřili, že závod bude rychlý.“
Sledoval jsi během závodu mezičasy vedoucí skupinky nebo na to nebyl čas?
„Moje místo na závodě je trochu mimo hlavní dění, jsem v kabině u startovní brány, kde mám rozhled po celém náměstí a seřadišti a současně přes vysílačky a telefony kontakt s lidmi z organizátorského týmu. A vedle mě je místnost, odkud komentoval Michal Dusík přímý přenos. Takže já jsem vždycky jenom pootevřel dveře, Michal ukázal vztyčený palec nahoru, a já hned věděl, že běží dobře. Takže konkrétní časy jsem nevěděl, ale informace z trati jsem měl. Když se vraceli k cíli, tak jsem dostával i informace od aut s časomírou.“
Co si myslíš o hlasech volajících kromě rychlých Afričanů po početnější konkurenci z Evropy? Byli na závod pozváni i běžci z Evropské špičky, kteří by mohli pomoct k lepšímu času i Janu Kreisingerovi?
„Mluvil jsem se o tom s Janou Moberly a není tak lehké najít běžce, kteří budou schopni běžet na konkrétní čas. Ve startovním poli jsme měli dva běžce z Evropy, kteří mohli pomoci, ale jejich čas byl nakonec horší. I tohle Jana řešila.“
Proč se nezúčastnilo více závodníků z české špičky? Mají tak nabitý kalendář nebo byl problém jinde?
„To je také otázka spíše na Janu, tlumočím tedy její komentář. Běžci mají svůj kalendář závodů a Hervis 1/2Maraton není u některých z nich jeho součástí. S tím my nic zásadního neuděláme. Počítáme ale s tím, že většinu přivítáme na startu v květnu při maratonu.“
Naopak v kategorii žen byla česká konkurence početná. Znamená to, že po několika slabších letech nastávají lepší časy českých vytrvalostních běžkyň?
„Opět komentář od Jany Moberly: Z výsledků máme radost, těšíme se na potvrzení výsledků na dalších závodech. Máme radost z výsledku Anežky Drahotové (1:19:33 a 15. místo, pozn. aut.) z našeho projektu ´Czech Marathon Hopes´.“
Počasí se příliš nevydařilo, běžci ale byli vesměs správně oblečení. Stáváme se národem, který „umí běhat“?
„To nevím, rád v to budu věřit. Spíše bych řekl, že jsme se stali národem, který začal běhat. A to ostatní se přidá.“ (úsměv)
Rozběhat národ by měl i seriál RunCzech.com. Mohl bys čtenáře BezvaBĚHU ve stručnosti pozvat na jednotlivé závody? Proč bych třeba já jako závodník měl jet do Olomouce nebo do Ústí?
„Nejdříve velmi stručně představím RunCzech.com: v letošním roce má na pořadu šest závodů – tři v Praze (1/2maraton, maraton a 5/10 km) a další tři závody v Českých Budějovicích, Olomouci a Ústí nad Labem (1/2maraton a 10 km). Součástí všech akcí jsou i nesoutěžní běhy. Všechny závody (kromě nesoutěžních) budou bodovány a to na základě délky trati a dosaženého času. Takže pokud jsi soutěživý typ, nemusím dále nic popisovat. K otázce, proč bys měl jako závodník jet jinam než do Prahy – protože je to závod v Olomouci, v Českých Budějovicích, v Ústí nad Labem! Protože je tam stejně skvělá atmosféra jako v Praze. Protože se běží nádhernými městy a třeba i nezvyklými místy – třeba chemička v Ústí. Protože tam budeš mít stejný servis jako v Praze. Třeba to tam máš z domova blíž a třeba máš raději závody s dvěma tisíci běžci a nechceš se tolik strkat na startu. Těch důvodů jsou desítky a pro každého ten důvod může být jiný. Právě v tomhle já vidím krásu celého seriálu – pojedu do Prahy na maraton, ale půlmaratón dám v Olomouci, protože jsem tam byl od prvního ročníku. Nebo pojedu do Budějovic, protože si myslím, že je to nejhezčí město. Přijeďte si ten svůj důvod najít sami.“
Děkuji za rozhovor a přeji, aby další závody byly podobně úspěšné jako Hervis 1/2Maraton Praha.
Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze a v tomto městě také trénuje, o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.
