Daniel Stach, výrazný moderátor vědecké redakce České televize a jejího pořadu Hyde Park Civilizace, držitel ceny Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy od České akademie věd, je už desátou sezonu hlasem Pražského mezinárodního maratonu. Teď ve 31 letech ho poprvé také poběží. Ale v Třeboni (19. 10.). Jako hrdý Jihočech z Českých Budějovic skoro doma.
Jak se to sešlo?
Plánoval jsem už loni Drážďany, které se konají v stejném termínu jako Třeboň. Trénovali jsme společně s moji šéfovou Káťou Fifkovou. Jenže jsem chytil deset dní před závodem chřipku a nakonec nemohla ani ona. A tak jsem si řekl, že ho dám příště v Třeboni.
Původem jsi vodní slalomář, juniorský reprezentant…
A jezdím pořád. Zkouším rád nové věci, poslední dobou se dostávám víc i na vodu. Letos jsem ale přestal na vodě o něco dřív, abych se připravil na maraton.
Jak trénuješ a s jakým časovým cílem?
Dva a půl měsíce. Vychází mi teď týdně zhruba 75 km. Jdu podle tréninkového plánu, v němž mám delší běhy i úseky, běžel jsem už tempovou třicítku. Cíl mám 3:30, když to dobře půjde. V tréninku tohle tempo třicet kilometrů udržím, uvidíme, jak to vyjde dál. Chci si jít svoje. Záleží hodně na počasí, ale předpověď vypadá dobře.
Kolik jsi dosud běžel nejvíc v závodě?
Přes víkendy hodně pracuju, nic moc za sebou nemám. Šel jsem nedávno terénní triatlon. Jednou jsem běžel Klánovický půlmaraton, to se mi moc líbilo, bylo po dešti, tuším v roce 2017.
Při pražských maratonech a dalších bězích Run Czech jsi proslul ohromným nasazením, až fyzickým výkonem.
Moderuju už možná desátou sezonu. Na maratonu jsem chyběl jen jednou kvůli nemoci, v regionech nestihnu obvykle jeden závod ročně. Pouštím si sporttester a při moderování maratonu sám naběhám a nachodím půlmaraton. Při půlmaratonech nejmíň deset kiláků. Bolí mě potom víc nohy než hlasivky.
Vidím kus chlapa, ne zrovna běžeckého chrta…
Měřím 190 cm, k tomu váha necelých 90 kg. Před pár lety mě bolela kolena, ale cvičím, mám hodně odpružené boty a běhám po měkkém. I to je důvod, proč se vydávám do Třeboně. Líbí se mi, že se běží po rovině, v přírodě a ne na po dlažbě. Menší závod, a zdravý.
Láká tě jednou i velký světový závod, třeba New York?
Ale jo, úplně původně jsem orientační běžec, takže mi je běhání blízké a nikdy jsem ho úplně neopustil. Právě vzhledem k postavě, bych takový velký závod chtěl poznat především z pohledu zážitku. Jsem zvědavý, co to se mnou udělá. Na druhou stranu se necítím moc dobře ve velkém davu lidí. Takže spíš bych si rád dal někdy pražský maraton a půlmaraton, kolegové mi tam pořád z legrace říkají: Běž a komentuj.
