Dalo by se říct, že si počasí z nás snad dělá srandu. Nebo ten, kdo ho řídí. V týdnu vedro a v sobotu déšť a docela se ochladilo. Tedy ne, že by ten déšť nebyl potřeba. Ovšem po startu hlavního závodu stejně pomalu přestalo pršet a nakonec bylo ideální běžecké počasí, tak co víc si přát.
Tomáš Blaha začal rozumně
Tomáš Blaha /AK Asics Kroměříž – 1:16:52/ se nikam nehnal, teprve až po obrátce se dotáhl na vedoucí skupinu běžců a pak jim bez problémů utekl. Skvěle se v této skupině vedl Jan Lachnit /Liga 100 Olomouc – 1:17:42/, který nakonec vybojoval druhé místo a třetí pak doběhl Tomáš Svoboda /X – Trail Rychlohrad – 1:18:01/.
Jana Macháčová předvedla, jak se má běhat
Pro většinu z nás v podstatě neznámá dívka hned od startu nasadila vysoké tempo a všem ženám s přehledem utekla. Jana Macháčová /1:26:29/ si jen odskočila z Anglie domů do Valašského Meziříčí a ukázala, jak jako kovaná triatlonistka umí běhat.
Druhé místo pak bojovným výkonem po obrátce obsadila Martina Novotná /AK Kroměříž – 1:31:03/ a třetí doběhla Jana Žaludková ze Zlína /1:31:41/.
Desítka se začíná být pro běžce víc zajímavá
Již několik let se běhá v Hranicích také desetikilometrová trať a ta přitahuje postupně víc běžců než slavná dvacítka.
Mezi muži zvítězil Pavel Dvořák /AC Prostějov – 36:19/ před Filipem Vabrouškem /AK Zlín – 37: 48/ a ženy ovládla Nina Bartoňková /AK Drnovice – 46:20/.
Tradice některých závodů jsou starší než většina účastníků
Již 52. ročník Běhu vítězství a 47. ročník Hranické dvacítky v Hranicích na Moravě připravili pořadatelé z SK Hranice, oddílu atletiky, pro všechny zájemce o běhání od nejmenších dětí až po veterány.
Hlavním závodem je zde ovšem tradičně slavná Hranická dvacítka. Letos opět pořadatelé po loňské změně vynucené kalamitou v lesích vrátili trať na úbočí Moravské brány, kudy po léta překrásnými lesy nad údolím řeky Bečvy a po starých lesáckých cestách závod původně vede.
Desetikilometrová trasa pak měla jen obrátku dřív jako dvacítka, proto všichni běžci vybíhali zaráz a dle délky závodu, ke kterému se přihlásili, se pak obraceli.
Nakonec bylo dobře
Pršelo celé dopoledne. Hlavně pak na závody mládeže, ale v poledne při startu závodu na 20 km už pomalu přestávalo a nakonec bylo celkem ideálně. Ani nefoukalo. Co víc si přát pro dvacetikilometrový závod.
„Po pátečním startu v Olomouci jsem se necítil ideálně, tak jsem začal volněji,“ popisoval mi průběh závodu Tomáš Blaha. „Na 15 kilometru jsem se dotáhl na kluky před sebou a hned šel dopředu. Už jsem viděl, že mi to běží, tak jsem na nic nečekal a nastoupil. Potom už nebyl problém si první místo pohlídat až do cíle.“
„Dnes se mi běželo moc dobře,“ spokojeně kvitoval Honza Lachnit. „Ve skupině jsme se pořád střídali a tak to nebyla nuda, jako když si běžím pořád sám. Hned je z toho jiný pocit.“
„Skvěle mi to dnes sedlo,“ pochvaloval si svůj výkon Tomáš Svoboda. „To je pak radost závodit, když ti to takhle běží.“
„V pátek jsem běžel v Olomouci, teď v Hranicích, v neděli jedu ještě na Brněnský běžecký pohár v Brně na přehradě, tak jsem už dnes dvacítku jít nemohl,“ vysvětloval mi Pavel Dvořák, proč se rozhodl běžet jen desetikilometrový závod.
„Odskočila jsem si jen z Anglie na chvíli domů do Valmezu a do Hranic je to kousek, tak proč se neproběhnout,“ usmívala se spokojeně Jana Macháčová. „Ale konkurovat běžkyním nebudu prioritou, je pro mě triatlon.“
„Pořád to po těch nemocích, co jsem v zimě prodělala, není ono,“ jen trochu odevzdaně pokrčila rameny Martina Novotná. „Dnes jsem se zase ještě trápila, ale už to bylo o dost lepší než minule, tak snad už se z toho brzy dostanu.“
„Vůbec nevím, kdo ta první holka je,“ hned za cílem mi řekla Jana Žaludková. „Ale musím uznat, že běžela výborně.“
„Ještě na tom nejsem po promaroděné zimě ideálně, tak jsem nastoupila jen na start desítky,“ přiznala se mi Nina Bartoňková. „Ale konečně jsem se cítila po dlouhé době dobře a jsem ráda, jsem se do Hranic rozjela. Je tu moc hezky.“
To my, co tam jezdíme už léta, víme dávno. A já, co jsem v Hranicích studoval v sedmdesátých letech minulého století dřevařskou průmyslovku, pak obzvlášť dobře znám snad každý ten překrásný kout kolem trati a řeky Bečvy.
Je pravda, že klasická trasa Hranické dvacítky je náročná, ale zato bezesporu krásná. Proto sem rádi vytrvalci jezdí.
A ještě perličku na závěr. Netrpěl jsem jenom já, že jsem nemohl běžet. Také Ondra Němec si to své užil při moderování závodu. A svrběly ho nohy, stejně jako mě. Co se dá dělat. Snad bude zase líp.
