Po oblevě se dalo čekat, že lesní trasy Radíkovské patnáctky nebudou žádnou procházkou růžovou zahradou. Ostatně jako obvykle v posledních letech. Ovšem co si letos příroda pro běžce připravila, to tam snad ani nepamatujeme.
Místy led, pak bláto a pod ním ledová klouzačka a také ovšem mokrá silnice. To vše znamenalo, že se na závod nedalo správně ani obout. A každý do toho šel podle svého uvážení. Někdo měl tretry, někdo hřeby, či nesmeky, někdo krosovky a našli se i tací, co běželi závod v silničkách.
Alena Losertová si vítězství stejně jako loni pohlídala
Petra Kamínková letos na svých domácích tratích nestartuje, tak se opět otevřela možnost obhájit loňské prvenství pro Alenu Losertovou /Zapro Team – 35:58/. To toho využila a svým soupeřkám utekla hned brzy po startu.
Druhé místo vybojovala Kateřina Ondrušík /AK Šternberk – 36:20/, která je letošním objevem na střední Moravě a třetí pak doběhla Jana Václavková /Liga 100 Olomouc – 36:44/.
Martin Ocásek zvítězil i v silničkách
Mezi muži bylo jasné, že opět odehraje stejně jako minulý týden souboj mezi Martinem Ocáskem z Krnova /56:08/ a Pavlem Dvořákem /Biatlon Prostějov – 56:26/.
V prvním kole vydělal Pavel Dvořák na lepším obutí a měl před Martinem Ocáskem náskok. Ten ovšem při sběhu z kopců Martin smazal a v úsecích, kde se dalo běžet, protože si obul na závod silničky, pak získal ve druhém kole rozhodující náskok a vyhrál.
Třetí doběhl orientační běžec Roman Zbranek /SK OB Zlín – 58:37/, který se jako poslední dostal na náročném terénu na dvou okruzích časem pod jednu hodinu.
Kros v Radíkově je náročný
17. ročník Radíkovské patnáctky, memoriál ing. Ivana Cahela, uspořádala firma IRICO Olomouc. Závod se běžel jako šestý v pořadí seriálu Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje pro letošní rok. Start zdejšího krosu po lesních cestách v okolí Svatého Kopečku u Olomouce je tradičně u Chaty pod věží v Radíkově a terén na trati byl letos fakt jeden z nejhorších, co jsme tam zažili. To je prostě Radíkov. Dá se tu očekávat cokoliv. Muži do šedesáti let absolvovali dva okruhy.
Podle garminu některých borců v délce přibližně 7,5 km, tedy 15 km, a ženy a veteráni nad 60 a 70 let pak odběhli jen jedno kolo. V průběhu závodu dospělých si pak vyzkoušely terén v Radíkově i malé děti.
Terén byl letos neskutečně náročný
To ostatně přiznali všichni borci, co proběhli cílem. Měli toho fakt plné zuby. Veteráni nad 60 let si libovali, že nemusí jít dvě kola. Až tak to bylo letos těžké.
„To jsem nevyhodnotil správně,“ ukazoval mi po závodě Martin Ocásek boty, které si obul na závod. „Moje chyba. Nadřel jsem se pořádně a na ledě hodně ztrácel. Naštěstí tam byly úseky, kde se dalo běžet. Tam jsem Pavlovi zavčas ucukl a pak to hlídal až do cíle.“
„Do kopce jsem na ledě Martinovi utekl,“ konstatoval za cílem Pavel Dvořák. „ Jenže on mě v sebězích doběhl a pak ve druhém kole to zkusil ještě zrychlit. Tam jsem se ho neudržel a ani v kopci před cílem, kdy jsem se na něj trochu dotáhl, to už nestačilo.“
„Myslím, že to dnes na hřeby nebylo,“ zkušeně obhlížel své přece jen už dost ošlapané krosové boty Roman Zbranek, když jsme debatovali za cílem, co bylo na takovou trať lepší obout. „My jsme z orientačního běhu zvyklí na jiné terény a tak podle mě dobré krosovky dnes musely stačit. Hřeby byly zbytečné.“
No tak si pak vyberte. Na ledě to bylo o hubu a orienťákům to přišlo málo.
„Měla jsem si vzít tretry,“ litovala po závodě Alena Losertová. „Rozhodně by se v nich běželo líp. V krosovkách jsem klouzala a nedalo se pořádně odrazit.“
„Alenu jsem před sebou vůbec neviděla,“ kroutila hlavou Kateřina Ondrušík. „Až kousek před cílem a to už jsem to nemohla stihnout dotáhnout se na ni. Stejně mi to klouzalo po ledě, takže jsem byla ráda nakonec i za to druhé místo.“
„Až v posledním kopci mi kluci řekli, že jsem čtvrtá,“ přiznala, jaký impuls dostala před cílem Jana Václavková: „Tak jsem si řekla, že to tedy a ne a zkusila ještě zabrat. A nakonec se mi to podařilo, ale bylo to fakt o kousek.“
A teď ještě zpátky k závodu. I přes rozmary počasí je na Svatém Kopečku ve zdejší přírodě parádně v každé době. A proto se tam tahle skvělá parta běžců velmi ráda pořád vrací a to i navzdory konkurenčnímu monstr závodu Winter Run dole v Olomouci. A to je dobře.
