Teplota kolem dvou stupňů, ale mlha, přesto až tak velká zima nebyla. Jen v lese čekal na vytrvalce, kteří se vydali na okruhovou trať se startem a cílem u penzionu U Hraběnky v Petrovicích zrádný úsek s ledem. Ale běžci jsou blázni. Jen tak něco je nezastaví.
Daniel Kotyza s přehledem navázal na svého otce
Po startu do kopce od penzionu vyrazili kupředu junior Daniel Kotyza /VSK Univerzita Brno – 16:56/ a Pavel Hrdina /AK Perná – 17:04/, dalo se čekat, že jim bude asi dost těžko někdo konkurovat. Přesto se jich držel na dohled nakonec třetí taky junior Jan Havlena /SK SPIRIT Brno – 17:07/. Mladí borci tedy na trati vládli. Daniel Kotyza navázal na velká vítězství svého otce Petra na této trati a celkově se junioři opravdu pochlapili. Je dobře, že začínají vířit stojaté vody našich závodů.
Martina Vévodová tentokrát nenechala nikoho na pochybách o své současné formě
Již před závodem se čekalo, že dojde stejnému souboji jako v minulých letech mezi Martinou Vévodovou /AK Perná – 19:31/ a Terezou Ďurdiakovou /AK Olymp Brno – 20:15/. Ovšem velmi rázně do tohoto souboje promluvila věkem ještě žákyně Pavla Štoudková /ASK Blansko – 19:50/ která se nakonec vklínila mezi obě dvě běžkyně a doběhla druhá. Ještě v lese se s ní ovšem držela celkem s přehledem Pavlína Poláčková /AK Drnovice – 21:02/. Tu ale nakonec zpomalily potíže s dýcháním a tak doklusala až čtvrtá.
Počasí je tu vždy v hlavní roli
24. ročník Hraběnčina běhání v Petrovicích opět uzavřel Okresní běžeckou ligu blanenských vytrvalců. Ze závodu se za léta jeho pořádání stala oblíbená a důstojná tečka za Vánočními svátky běžců ze širokého okolí. Trasa v délce 5,2 kilometru se startem vedle penzionu U hraběnky, naskýtá běžcům v tomto období všechny možnosti, které si jen dokážete vymyslet. Vše je závislé na počasí, ale i tak trať není vůbec jednoduchá. Jsou zde prudké seběhy i výběhy po silnici, přechod do lesního terénu a samozřejmě také tradiční doběh do cíle z kopce dolů.
Běželo se zde v minulých letech i v metrových závějích, stejně jako po souvislé vrstvě ledu, v blátě, pekelném mrazu i mlze, ale též někdy ve slušných podmínkách. Ty byly opravdu jen výjimečně. Vesměs se tu v kopcích nad Blanskem nedaleko Sloupu v Moravském krasu dá spíš počítat s tím nejhorším, co může běžec v tomto období na startu závodu očekávat. I letos led na trati v úseku, kde se probíhalo po lesní cestě rozbité po těžbě dřeva, ztížil podmínky, ale jinak se dalo běžet po sice vlhkých, ale ne nebezpečných cestách, takže to nikde až na ten les, neklouzalo.
Letos opět přes stovku běžců
Sice řada závodníků startovala o den dřív na Štěpánských bězích, ale do dalšího závodu druhý den se postavili opět. Tady to prostě patří k vánočnímu běžeckému folklóru. A nestartovat na Hraběnčině běhání to je pro běžce něco jako pro věřící nejít na Štědrý den na Půlnoční.
„Musel jsem konečně navázat na vítězství mého otce na tomto závodě,“ smál se Daniel Kotyza. „A nakonec to nebylo ani tak těžké. V podstatě jsem po celý závod jen kontroloval první místo.“
„Akorát zbytečně běžel pořád naplno,“ trochu ho zkritizoval otec a trenér Petr Kotyza. „ Takové závody se běhají úplně jinak.“
„Daniel mi utekl v kopci a už jsem se na něho nedokázal dotáhnout,“ jen konstatoval v cíli Pavel Hrdina. „Taky vleču o třicet kilo víc než on,“ ukázal pak na Danovu postavu.
„Pořád jsem si držel celkem stejný odstup za Danem a Pavlem,“ popsal mi průběh závodu Jan Havlena. „Sice jsem se k nim trochu v závěru přiblížil, ale na víc to už nestačilo.“
„Zdálo se mi, že běžíme nějak moc pomalu,“ přiznala se mi Martina Vévodová. „Ale je pravda, že v tom lese se běželo opatrněji, tak mi to asi tak přišlo.“
„Na mě je to ještě přece jen dlouhé,“ skromně naznala starší žákyně Pavla Štoudková. „Určitě jsem na víc dnes neměla a na Martinu už vůbec ne.“
„Jen jsem se rozběhla, už jsem věděla v prvním kopci, že mi to dnes nepůjde,“zhodnotila se sebekriticky v cíli Tereza Durďiaková. „Tohle je docela zrádná trať. A když to zrovna nesedne, tak se s tím už nedá v průběhu závodu nic udělat.“
A v tom má pravdu. Mockrát jsem to za svou běžeckou účast na tomto závodu poznal.
Ovšem jinak zábava až na střechu jako obvykle na zdejší skvělé akci. To jen dodávám, abyste viděli, jaká atmosféra panuje na tomto tradičním závodě, kde se před koncem roku vždy sejde fantastická parta lidí, kteří propadli démonu běhu.
Je radost tam s nimi být a parádně se pobavit. Moc vám všem za celý letošní rok děkuji a věřím, že se budeme potkávat i dál. A hlavně se stejně skvěle bavit, jako dnes v Petrovicích.
