Poměrně zasmušilé počasí čekalo závodníky v sobotu dopoledne na stadionu ve Vyškově.
A stejné rozpaky jako počasí pak vyvolaly počty dospělých běžců na startu. Mládež se činila, běželo jich v každé kategorii opravdu hodně, ale nad dospělými závodníky ve Vyškově zapadá slunce. Navíc jak nejsou veteránské kategorii, je to pozvánka do propadliště dějin.
Jiří Němeček se nemusel ani moc snažit
V konkurenci, která se letos sešla ve Vyškově se Jiří Němeček /AHA Vyškov – 15:44/ nemusel ani moc snažit a již od startu se strojovým tempem řítil k obhajobě vítězství z předchozích dvou let.
Stejně jako loni na druhém místě doběhl Jan Berger /AK Olomouc – 16:06/, který spíš závodí na dráze na kratších tratích a třetí pak skončil Martin Sadil /Dukla Praha –16:20/, ten svou pozici přece jen uhájil před zle dotírajícím Janem Osolsobě /AHA Vyškov – 16:22/.
Lenka Hrabovská musela bojovat
Lenka Hrabovská /AK Drnovice – 20:19/ se musela pořádně snažit, aby si vybojovala vítězství mezi ženami. Luba Konečná z Ludvíkova /20:29/ jí na trati nedala vydechnout a odpadla až v závěru.
Třetí místo pak vybojovala Denisa Machalová /AK Drnovice – 22:09/ před čtvrtou Klárou Strnadovou /AK Drnovice – 22:49/.
Mikuláš i s doprovodem je ve Vyškově tradicí
Vyškovský mikulášský běh, jehož čtrnáctý ročník opět uspořádal atletický klub AHA Vyškov ve spolupráci s Biatlonem Vyškov jako memoriál Milana Dvořáka, proběhl letos opět na stejných tratích pro mládež jako v předchozích letech.
Pořadatelé také zachovali trať závodu dospělých z posledních let. Opět se běžely dva velké okruhy v délce 2,4 km, tedy celkem 4,8 km. Ovšem zase byly vypsány jen dvě kategorie, jak u mužů, tak u žen, proto se veteránů a celkově i dospělých závodníků moc nedostavilo. Ale mládež, ta se vyřádila a stálo jich na startu opravdu hodně.
Co zaznělo od nejlepších běžců po závodě
Za nakonec docela studeného počasí se i tak rozhostila na tvářích všech účastníků od dětí a jejich rodičů až po dospělé borce v cíli velká spokojenost. To i přesto, že nejmenší děti běžely až po závodu dospělých a na svůj start si museli počkat až do odpoledních hodin.
„Chtěl jsem běžet naplno,“ řekl mi po závodě Jiří Němeček, „ale když není s kým, přece jen to tak rychlé nikdy není, jako kdybych musel bojovat.“ „Startoval jsem tu loni a docela se mi ve Vyškově líbilo, tak jsem přijel zase,“ přiznal se mi Jan Berger.
„Začali jsme hrozně moc rychle,“ kroutil hlavou nad ostrým začátkem Martin Sadil. „V závěru mi pak už došly síly.“
„To nebyl žádný odpočinkový závod,“ durdila se v cíli Lenka Hrabovská. „Musel jsem jít naplno. Navíc Luba pořád na trati cukala, tam z toho místo tempového běhu byly samé trháky.“
„Neběží mi to a neběží,“ konstatovala nespokojeně Luba Konečná. „Měla jsem delší výpadek a je to moc poznat.“
„Překopli jsme s Klárkou Strnadovou začátek a v polovině závodu jsem dokonce přemýšlela, jestli vůbec doběhnu do cíle,“ lapala po dechu na tartanu zhroucená Denisa Machalová. „Tak to dnes rozhodně nemělo vypadat.“
Ale jak jsem napsal již v úvodu. Závod opravdu zachránily letos děti a mládež.
Těch stálo na startu v každé kategorii ve Vyškově opravdu hodně. Navíc všichni bojovali jedna báseň. Byla radost se na to dívat.
Bohužel dospělých se objevilo opět méně než loni. Závody dělají veteráni, když nemají kategorie, tak prostě nepřijdou. Zejména ve Vyškově a v blízkém okolí. Běžci tu vymírají ve velkém. A přitom v parku běhají jen tak desítky lidí. A na závody nepřijdou. Maximálně se jdou schovat někam do neosobního davu na předražené běžecké akce. Z toho, jak ve Vyškově dopadl závodní běh, je mi smutno.
Takoví tu bývali borci a ty davy běžců na startu a teď, doslova do písmene tragédie. A světlo na konci tunelu není vidět. Spíš ještě temnější temno.
