Letos se Tučapská desítka opět stejně jako předloni musela vzít zavděk zářijovým termínem, protože celé jaro a polovinu léta vedla přes Tučapy objížďka a na auty přeplněné silnici by závody uspořádat nešly. Zato se ovšem vybral termín, kdy v širokém okolí žádný závod nebyl. Přesto to nebylo nic platné, moc lidí se na poslední ročník tohoto běhu, za kterým stál 34 let Vlastík Brandýs, proběhnout nepřijelo.
Tak další legenda mezi běhy končí. Je to škoda, krásných závodů rodinného typu ubývá a hnusných drahých masovek, na které nás kované běžce nikdo nedostane, přibývá.
Zdeněk Hochman je na podzim ve formě
Je to tak. Zdeněk Hochman /Orel Blučina – 38:30/ se na podzim představuje ve výborné formě a v Tučapech po zásluze s přehledem zvítězil.
Druhé místo vybojoval /Lukáš Koudelka /AK Drnovice – 39:55/ a třetí pak doběhl po parádním výkonu Petr Hrabovský /AK Drnovice – 40:40/.
Irena Pospíšilová se nemusela ani moc snažit
Již na startu bylo jasné, že Irena Pospíšilová, legenda tohoto závodu, kolikrát tady vyhrála, to se snad ani nedá spočítat, /AK Drnovice – 42:02/ nebude mít soupeřky a tak si s chutí zatrénovala společně s muži.
Je pravda, že část prvního okruhu Ireně zdatně sekundovala ukrajinská běžkyně Alesie Viskotová /44:20/, která však potom značně polevila. A pro třetí místo si pak doběhla Nina Bartoňková /AK Drnovice – 45:17/. Ta si drží dlouhodobě stabilní výkonnost.
Tučapy byly tradice, obětavost a pořadatelská osobnost
Neuvěřitelných 34 let pořádal Vlastimil Brandýs ve spolupráci s TJ LRS Vyškov a obecními úřady Tučapy a Nemojany Tučapskou desítku, memoriál Františka Košťála. Tomu se říká obětavost jeho i rodiny, bez níž by tento rodinný podnik ani být nemohl.
Bez takových obětavců bychom byli ochuzeni o hezkou řádku pěkných závodů po celé republice. A je nesmírná škoda, že právě letos Vlastík Brandýs uspořádal tento krásný závod naposledy. Je nutné mu moc a moc poděkovat. Co toho udělal pro běžce na okrese Vyškov. Uspořádal celkem 99 závodů. Patří mu velká poklona. My, kovaní pořadatelé stárneme a náhrada za nás není. Závodů bude asi valem ubývat. Jsem ovšem přesvědčený, že do těch předražených masovek tuhle naši partu běžců nikdo nikdy nedostane. Jen je nás ale čím dál míň. Bohužel.
Tučapy a Nemojany jsou proslulé svými dvěma okruhy přes obě sousední obce. Jeden měří 5,2 km, a rozhodně to není lehká trať, neboť přestože vede celá po silnici, pěkně se vleče. Navíc je okořeněna nepříjemným stoupáním v Nemojanech, se kterým mají co dělat v zimě autobusy i auta.
Léčba šokem. Nejen počasím, ale také ukončením závodu
Ochlazení, které přišlo v sobotu, bylo parádním šokem, ale pro běh to bylo lepší, než vedro během týdne. Jen trochu foukalo, ale je astronomický podzim. Už bude jen kosa. Tak to v posledních letech je. Zima a vedro. Nic mezi tím. Planeta s námi začne mávat za to, jak se k ní chováme.
„Ve druhém kole jsem už zvolnil,“ popisoval mi průběh závodu Zdeněk Hochman. „Ani nebylo s kým závodit, tak jsem se nedonutil běžet rychleji. Pro příští rok plánuji stabilizovat výkonnost pod 35 minut na desítku, ať mám motivaci do tréninku.“
„Měl jsem problém se žaludkem,“ přiznal se mi Lukáš Koudelka. „Ve druhém kole jsem myslel, že už ani nedoběhnu na záchod, ale nakonec jsem to s vypětím všech sil zvládl.“
„Je vidět, že nemám naběhané,“ hodnotil rozdíl mezi časy v obou kolech Petr Hrabovský. „Ale to se napraví a příští rok to bude vypadat všechno jinak,“ konstatoval nakonec borec, co má dvoustovku hluboko pod 22 vteřin. To bude finiš.
„Překvapila mě ta Ukrajinka,“ konstatovala Irena Pospíšilová. „Sice pak hrozně rychle odpadla, ale začátek jsem se musela držet za ní. Běžela lehce a rychle. Pak už jsem mohla doklusat. Zítra mám Dolní Bojanovice, je nutné šetřit síly.“
„Po prvním kolem mě začalo píchat v boku a bylo po závodě,“ řekla mi Alesie Viskotová. „Já stejně ale tak dlouhé závody neběhám. Věnuji se spíš dráze.“
„Za 14 dní poběžím půlmaratón v Hradci, takže to byla dnes jen taková poslední závodní příprava,“ nastínila své plány Nina Bartoňková. „A pak mě čeká maratón v Třeboni, tak uvidím, jak mi to půjde.“
Poslední ročník Tučapské desítky proběhl trochu za nostalgického vzpomínání. Tento závod nám všem bude moc chybět. Děkujeme ti Vlastíku za ty všechny roky, kdy jsme se mohli na tvém parádním závodě setkávat.
